Dokonce již dnes není nutné instalovat topný systém pouze do podlahy, vytápět dovedou i stěny a stropy. Ovšem právě teplo od nohou je velice příjemné, sálá přitom do celé místnosti. Zajisté pak takové řešení ocení alergici a astmatici, jelikož jde o topení nízkoteplotní, stoupající teplo nevíří v interiéru prach a rozkládá se po místnosti rovnoměrně.Pokud instalujeme podlahové topení, stává se vlastně celá podlaha radiátorem (analogicky pak stěna u vytápění stěnového a strop u vytápění stropního). A jelikož po podlaze chodíme a nechceme se v místnosti doslova upéct, je třeba pracovat s mnohem nižšími teplotami teplonosného média (nejčastěji otopné vody). Navíc nám právě velká plocha „radiátoru“ vynahradí nižší teplotu. To samé pak platí i pro chlazení (především stropní vytápění se kombinuje s chlazením). Ohromnou předností podlahového topení je jeho instalace pod povrchem podlahy, případně alespoň podlahové krytiny (elektrické topné rohože). Není totiž nic vidět. Žádné radiátory, žádné trubky, místnost je zcela čistá, nic ji nenarušuje. A například u historicky cenných budov by moderní radiátory zásadně kazily dojem z renovovaného, ale „starobylého“ prostoru.Podlahové topení může být teplovodní a nebo elektrické, z hlediska úspor je však teplovodní varianta výhodnější. Můžeme topné médium ohřívat i zcela alternativě, při klasickém ohřevu kotlem, krbovou vložkou apod. je pak spotřeba paliva minimální. Některé zdroje též uvádějí, že elektrické topné systémy vytváří elektromagnetické pole, které může citlivějším jedincům vadit. Až takové dohady ale nechme na odbornících a považujme je za spekulace. Stinnou stránkou „skrytého“ topného systému je pak právě jeho uložení ve skladbě podlahy. Jakákoli oprava by byla příliš nákladná. Je proto důležité naprosto bezchybné provedení, důslednost, důraz na každý detail. To též souvisí s výběrem materiálů, na teplovodním podlahovém topení se prostě nevyplatí šetřit (ono však ani na tom elektrickém). Materiál potrubí a spojů musí být odolný a bezporuchový. Vynikajícím řešením jsou například násuvné objímky, které se nesvařují ani nelepí a nepotřebují ani těsnící O kroužky. Přesto však dokonale drží a navíc je eliminována jakákoli možná chyba řemeslníka. Prostě jen zasunete a zacvaknete a je hotovo. Ohromnou výhodou teplovodních podlahových systémů je pak možnost napojení prakticky na jakýkoli stávající topný systém. Ovšem u novostaveb, kde chceme mít pouze „podlahovku“, je důležitá vola zdroje tepla kvůli úsporám. Nemá smysl pořizovat předimenzovaný zdroj, který pak nemůžeme využít na plný výkon. Tepelné čerpadlo vzduch-voda může být v tomto případě zcela dostačující. Nízká provozní teplota topné vody nám přitom uspoří ohromné desítky procent nákladů, které by vyžadovala klasická otopná soustava s radiátory. Klíčová je také chytrá regulace, jelikož teplovodní podlahové topení má delší náběh, ale dlouhou setrvačnost (je zalité betonem či litým potěrem, což průběh vytápění zásadně ovlivňuje). Ovšem současné programovatelné termostaty lze ovládat i přes internet pomocí chytrého telefonu a nebo počítače. Pak můžeme svůj topný systém doslova „naučit“, jaký je reálný provoz v domě či bytě, kdy pobýváme doma, kdy zde nejsme, kdy chodíme spát apod. A naopak můžeme kdykoli zadat příkaz i na dálku, pokud dojde k neplánované změně. V současnosti je navíc možná i suchá pokládka teplovodního podlahového vytápění, která je ideální pro dřevostavby a nebo konstrukce, kde by další vrstva betonu příliš zatěžovala a narušovala statiku. Suchou pokládku umožňují systémové desky, ovšem změní se pak i vlastnosti podlahového topení. Zrychlí se náběh a zkrátí setrvačnost. Mokrá pokládka je pak též možná více způsoby. Záleží jen na výrobci a skladbě systému. Obecně je pak preferováno zalití potrubí anhydritem, který dovede beze zbytku vyplnit všechny mezery a topný systém tak dokonale fixuje. S tradičním suchým betonem je to prakticky nemožné.
