Popěvek „Od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty…“ v tomto případě většinou neplatí. Ostrovní dům je ve svých principech schopen generovat 100 % vlastní spotřeby energie, a to jak po stránce tepla tak elektřiny. Nepotřebuje připojení na inženýrské sítě, s vodou hospodaří individuálně. A zrovna tak samostatně nakládá i s odpady. Že to zní pozoruhodně? Ony ostrovní domy pozoruhodné skutečně jsou. Ostrovní dům teoreticky může být připojen na rozvod elektřiny, s tím, že ale neprovádí odběr. V případě potřeby a nastartování elektroměru se připojit může. Podobné je to i s „náhradním řešením“ napojení vody či kanalizačních systémů. Bariéry takových systémů nejsou technické, ale spíše byrokratické. Samozřejmě, že tyto smysluplné výjimky sklání příznivce soběstačnosti a nezávislosti dráždí. Dům, který dokáže být ostrovním třeba po 320 dní v roce, pak za ostrovní nepovažují. Což je škoda, protože v celém tom konceptu je skrytý značný potenciál pro lepší budoucnost. V zásadě se totiž vždy bavíme o obytných objektech, které jsou schopny pokrýt svou energetickou spotřebu z vlastích zdrojů. Jak toho dosahují? Velký důraz se tu klade na technologie obnovitelných zdrojů energie (OZE). V našich klimatických podmínkách jde s notorickou pravděpodobností o solární systémy: střešní fotovoltaické panely, miniaturní solární farmy, nástěnná fasádní řešení. Nejjednodušší a ne úplně dokonalý model ostrovního systému vychází z přímého napájení z OZE. Protože klasický fotovoltaický panel vyrábí stejnosměrný proud, musí při jeho použití i spotřebič být uzpůsobený na provoz se stejnosměrným napětím. Velikost napětí lze regulovat regulátorem napětí, vloženým mezi zdroj a spotřebič. V tomto případě to celé funguje, jen dokud to venku svítí sluníčko. Ještě nedávno to z hlediska ekonomiky provozu nedávalo valný smysl, ale nedávný vývoj v této oblasti to razantně změnil. Jak? Kromě poklesu pořizovací ceny a na síle nabývajících řešeních skutečně na míru se do hry zapojily bateriové, úložné systémy. Které s různou mírou efektivity dokáží uchovat část vyprodukované energie, vyrobené v optimálních podmínkách, a uchovat je na dobu pozdější spotřeby. Dá se říct, že dokud tu nebyly bateriové systémy, dalo se na ostrovních domech najít spousta provozních nedostatků. S bateriovými systémy naopak přestávají dávat smysl stavby neostrovního typu. Pásmo OZE se naštěstí neomezuje jen na fotovoltaiku, a tak – v našich podmínkách – přijde vhod nějaký doplňkový zdroj energie. V podstatě ideální se jeví tepelné výměníky/čerpadla. A pro ty, kteří dopředu počítají s komplikacemi, se hodí ještě nějaký ten nouzový generátor. Ostrovní domy ve svém designu plně sází na pravidla dobré stavební praxe: těží z optimální orientace místností/oken ke světovým stranám, aby minimalizovaly tepelné ztráty (nebo přehřívání), snaží se vyzískat potenciál skrytý v práci s okolním terénem. A zásadní pro ně je optimalizace hospodaření s energiemi. To se obvykle neobejde bez pokročilého utěsnění, izolace vnitřní schránky domu. Zapracování technicky propracovaných materiálů, různých vícevrstvých funkčních řešeních. A v optimalizaci vnitřního klimatu, z hlediska teploty, vlhkosti. Ostrovní dům také z principu svého fungování klade maximální důraz na omezení plýtvání energií, sází na spotřebiče s vysokou energetickou efektivitou. Má jen to, co si vyrobí, a hospodárně s tím nakládá. Už to samo o sobě je příklad hodný následování. Každý ostrovní systém má své limity, nejen z hlediska celkové udržitelnosti. Vyžaduje to značné plánování a předstih, kapacitní rezervy. A rozumný systém hospodaření s energiemi. Zrovna vytápět elektřinou není úplně šťastný nápad. Fandy tohoto přístupu pak obvykle nepotěší pořizovací cena: dělat ostrovní domy levně se zatím teprve učíme. A je tu ještě jedna podstatná, byť spíše etická drobnost: ostrovní dům můžeme vnímat jako ekologický z hlediska jeho provozní bilance, ale jen zřídka z hlediska konstrukce. Plošná izolace třiceti centimetry polystyrenu je efektivní z hlediska úspor energie, ale stěží najde zapracování tohoto zatím nerecyklovatelného materiálu příznivce mezi těmi, kteří do důsledků domýšlí konec životního cyklu a stavební odpad. Dovoz technologií ze zahraničí? Energeticky náročný postup jejich výroby? Podobné je to vlastně s celou proklamovanou nezávislostí a soběstačností ostrovních domů. Řada z nich to bez propan-butanu, nafty, oleje a zakoupeného dřeva k otopu prostě „sama“ neutáhne. Ostrovní systém má řadu variací, a každá z nich má kromě kladů i své zápory. Jejich myšlenka je ale kouzelná, inspirativní. Poukazují totiž na omezenou dostupnost zdrojů a umí s nimi chytře hospodařit. Ostrovní domy v drtivé většině případů disponují vlastním nezávislým zdrojem vody (řešený vrtem nebo studnou), a kvůli absenci připojení na kanalizace zajišťují zadržování (v jímce či septiku) tekutých odpadů, nebo dokonce i jejich přečišťování. Třeba s pomocí kořenové čističky odpadních vod. Dávají si záležet na zadržování a zužitkování dešťové vody. A i když šetří, jen zřídka bychom je mohly nařknout z nějakého omezování kvalit bydlení nebo uživatelského komfortu. Náklady na pořízení ostrovního domu (hlavně díky technologickým prvkům) jsou skutečně nemalé, ale jejich provozní bilance je činí velmi úsporné. Jsou investicí do budoucnosti. A názorným příkladem toho, jak by budoucnost mohla vypadat.
