Orchideje najdeme v tropech, subtropech i mírném klimatickém pásmu, kde v zimě mrzne. Některé druhy rostou ze země, jiné především na kmenech jiných stromů, načež získávají vláhu a živiny různými důmyslnými způsoby. Čili hlavní podmínkou pěstování orchidejí je znalost konkrétních podmínek, za jakých konkrétní druh prosperuje v přírodě, byť jde o šlechtěný kultivar. A pokud orchidejím takové podmínky nabídneme, šancí na svůj život neopovrhnou. Orchideje řadíme do čeledi vstavačovité (Orchidaceae Juss.), řádu chřestotvaré (Asparagales). Jejich název má původ v řeckém slově orchis (varle). A podzemní hlízy vstavačovitých rostlin, tedy zemních orchidejí, mají skutečně tvar varlete. Orchideje jsou velice ceněné pro své krásné květy roztodivných barev a odstínů, panašování apod. U nás pěstované exotické druhy orchidejí však pochází nejčastěji z vlhkých tropických oblastí, kde obývají především stromová patra tropických deštných lesů. Některé druhy orchidejí jsou v tropech dokonce nezelené a živí se pouze paraziticky a v tropech najdeme dokonce i zemní druhy. U některých nepoznáme rozdíl mezi listy, stonky a kořeny, jiné mají tvar kaktusů, některé jsou dokonce masožravé a živí se hmyzem. Mezi orchidejemi najdeme druhy epifytní i liány. Některé druhy dokonce vstupují do orchideoidní mykorhizy. Mezi orchideje dokonce patří i vanilka, což je jinak velice oblíbené koření. Orchideje jsou však u nás především jedněmi z nejoblíbenějších pokojových rostlin, přitom nejsou na pěstování příliš náročné. Ovšem jistou míru správné péče a určité naše znalosti vyžadují. Následkem nevhodné péče je nejčastěji shození květů a následné uschnutí květního stvolu. Poté začne chřadnout i zbytek rostliny. Nejdůležitější je přitom správná zálivka, vhodný květináč a dobré místo. A ihned poté, co si orchidej koupíte a přinesete domů, správné přesazení. Zakoupené pokojové orchideje již totiž obvykle rostou ze značně rozloženého substrátu. A ten ohrožuje dobrý zdravotní stav kořenů, jejichž správná funkce je pro orchideje zásadní. Substrát musí být čerstvý a vzdušný, okolo kořenů jen lehce nasypaný. Univerzální substráty jsou zcela nevhodné, byť mají některé přívlastek „profi“, pro orchideje je ideální substrát z kůry dřevin. Nejčastějšími u nás pěstovanými rody orchidejí jsou Phalaenopsis, Paphiopedilum, Cattleya, Dendrobium, Oncidium, Cymbidium, Coelogyne a Vanda. Je zřejmé, že bez znalosti nároků konkrétního rodu a druhu se tedy prostě neobejdeme. Potřebné informace získáme v obchodě, od pěstitele, od kterého si nový kousek odneseme a od znalců, jichž je v Česku mnoho (nejsme jen národem zahrádkářů, ale vůbec pěstitelů všeho druhu). Další možností je samozřejmě odborná či vědecko-populární literatura, jejíž nabídka je v případě orchidejí ohromná. Navíc se pravidelně pořádají výstavy a prodejní výstavy orchidejí, kde najdete mnoho zkušených pěstitelů, kteří se s vámi o své znalosti rádi podělí. Obzvláště, když si od nich nějakou tu krasavici zakoupíte. Ovšem i v běžných obchodech nás prodejci dosti rozmazlují, jelikož bývají základní důležité informace nalepené na květináči a nebo na cedulce zapíchnuté do květináče. Najdeme zde jméno (rod a druh) a základní nároky na péči. Základní podmínky jsou však pro všechny „stromové“ orchideje dosti podobné. Vyjděme tedy z předpokladu, že již víme, jaký druh orchideje máme a jaké jsou jeho přirozené podmínky v přírodě. Podle toho pak musíme přizpůsobit pěstování, teploty v sezóně i v zimě, světlo, zálivku i hnojení orchidejí. Vyjděme také ze smíření se s faktem, že za tuzemskými zemními orchidejemi se raději vypravíme jakožto turisté s fotoaparátem a budeme respektovat jejich vzácný výskyt a nutnou ochranu. Kultivarů exotických orchidejí je na trhu tak široká nabídka, že nás nemusí mrzet povinná úcta k raritám naší přírody. Na závěr článku se s těmito perlami seznámíme. Další podmínkou je použití výhradně speciálních substrátů určených pro orchideje. Důležité je též vědět, že ne všechny jsou stejné, jedny obsahují pouze kůru a musíme častěji zalévat, jiné také rašelinu a nebo mechy. Tyto substráty si udrží déle vodu, ovšem kořeny některých druhů orchidejí v nich mohou uhnívat. Opět zde platí: dobrá rada nad zlato, přičemž je lepší častější zálivka než uhnívání kořenů. Trvale vlhké prostředí stromové orchideje nesnesou. Dále si uvědomme, že většina orchidejí sice potřebuje světlo, většinou však nikoli přímé sluneční záření, které dovede spálit listy. Orchideje proto neumisťujeme přímo na okno, ale kousek dál a lepší je nevolit okna směřující na jih, ideální je například východ. Zda ještě zvolit umělé vyživující světlo, je pak již jen otázkou rozhodnutí pěstitele. Chybu tím neuděláte, ale nezbytné to není a počítejte se zvýšenou spotřebou elektřiny. Velmi častou chybou je nechat orchideje stát ve vodě a nebo vyrůstat ze stále mokrého (vlhkého) substrátu. Až tolik vody totiž nepotřebují a naopak jim začnou uhnívat kořínky. Ideální je sáhnout k další zálivce až v době, kdy již substrát dostatečně proschnul. Jedna zálivka za týden až dva by rozhodně měla stačit. V zimě dokonce jedna zálivka měsíčně. Škodlivé je však i dlouhé sucho, orchideje začnou vysychat, prostě je třeba k zálivce přistupovat rozumně. Ani moc a ani málo. Orchidejím též prospívá sprchování vlažnou vodou alespoň jednou měsíčně, které může být v létě nahrazeno deštěm. Pozor však na přívalové srážky a kroupy, letnění orchidejí může představovat potřebu jejich častého přenášení. V každém případě ale sprcha či deštík smyjí z listů prach a rostliny pak lépe dýchají. Pokud však orchideje právě kvetou, musíme mít na paměti, že se voda nesmí dostat na květy, snadno je poničí. Proto je sprchování obvyklé spíše v zimě a když rostliny kvetou, sprchujeme jen listy. Stejně tak listům orchidejí prospívá pravidelné rosení odstátou vodou o pokojové teplotě. Důležitý je též způsob zálivky. Ideální je právě v případě orchidejí ponořit celý květináč do vědra s odstátou vodou o pokojové teplotě, nejlépe dešťovou. Co se týká hnojení, postačí obvykle specializované hnojivo jednou za 14 dní ve vegetačním období, v době vegetačního klidu jednou za měsíc. Mezi hnojením je také důležitá 1 závlaha bez hnojiva. Orchideje nepatří mezi druhy náročné na hnojení, přehnojováním jim zaručeně ublížíme. Nádoba nesmí být nikdy příliš velká, jelikož by se rostlina nejprve snažila ji vyplnit svými kořeny a nekvetla by. Pokud použijeme stávající nádobu, je třeba ji důkladně vymýt a vydezinfikovat (ideálně chlórem v poměru s vodou 1:9). Na dno zvolené nádoby uložíme trochu substrátu, poté opatrně vložíme orchidej a držíme ji jednou rukou stále vzpřímenou, zatímco tou druhou kořínky obsypáváme substrátem. Volný prostor okolo kořenů vyplňujeme opatrně a nenásilně, substrát vždy pouze jemně přimáčkneme. Velmi důležité je pro orchideje také přesazování. Kořeny orchidejí jsou velmi křehké a snadno se poškodí. Při přesazování opatrně odstraňujeme kořeny již hnědé a suché a snažíme se co nejméně poškodit kořeny silné a živé, u mnoha druhů je poznáme tak, že jsou dokonce nazelenalé. Při přesazování orchidejí přitom nejde prioritně o používání většího květináče, často je po odstranění starých a suchých kořenů dokonce vhodnější menší a obvykle stačí použít ten samý. Vždy ale bereme ohled na velikost rostliny a zdravé, živé části kořenového balu. Přesazování je tím nejchoulostivějším, co se „stromovými“ orchidejemi děláme. Ještě před přesazováním je dobré namočit rostlinu i s nádobou do vody. K přesazování orchidejí je nejlepší přistoupit na konci jara, tedy ještě předtím, než začnou rašit nové výhonky a rostliny začnou růst, začne pro ně další vegetační období. Ve vodě necháme rostlinu několik minut, poté až orchidej vyjmeme z květináče a to tak, že ji opatrně uchopíme zespodu za listy a vytáhneme jemně, čili za použití minimálního násilí. Jde o rostliny křehké a s křehkými kořínky. Poté kořínky opatrně omyjeme a zbavíme všech zbytků substrátu, lze k tomu použít i mírný proud sprchy a vlažnou vodu. Poté kořínky zkontrolujeme a odstraníme staré a suché. Pokud se některé části kořínků již rozpadají, zastřihneme je nůžkami. Místa řezu ošetříme vhodným přípravkem, doporučuje se však též obyčejná na jemno nadrcená skořice. Čerstvě zastřiženými kořeny snadno pronikají do rostlin choroby, proto je ošetření důležité. Samozřejmě je také důležité dezinfikovat nůžky. Omyjeme je mýdlem a vodou, poté potřeme lihem a držíme několik sekund nad plamenem. Dezinfekci nůžek provádíme pro každou rostlinu zvlášť. Tak trochu na vahách jsem při posuzování, zda volit květináč průhledný a nebo ne. Odborníci uvádějí, že epifitické druhy orchidejí se zelenými kořeny průhledný květináč potřebují, aby se ke kořenům dostalo světlo. Mnohé zdroje však na druhou stranu uvádějí, že průhledné květináče jsou důležité především pro začátečníky, aby měli lepší přehled o stavu kořenového systému. Konzultoval jsem tento fakt se svou ženou, zahradnicí, a potvrdila, že není průhledný květináč pro stromové nezbytný (a určitě už ne pro všechny), ovšem pěstování orchidejí v něm je opravdu praktické a navíc tím nemůžeme udělat žádnou chybu. Jakmile to venkovní teploty dovolí, je vhodné orchideje letnit, některé druhy dokonce snesou i větší chlad a tedy letnění i na jaře a na podzim, jiné lze letnit pouze v létě, ovšem nejteplomilnější druhy raději neletníme vůbec. Ideálním způsobem letnění je zavěšení rostlin do spodních pater listnatých stromů v zahradě, kde budou mít dostatek stínu a tedy ochrany před přímým sluncem. Dešťová voda tak navíc jednoduše odtéká od kořenů otvory vespod nádoby a k rostlinám se nedostanou slimáci.Je také třeba pravidelně kontrolovat možný výskyt škůdců a to jak při letnění v zahradě, tak v bytě. Škůdce likvidujeme bezprostředně a nemilosrdně. Kontrolujeme především obě strany listů, tedy i rub. A kontrolujeme též květní stvoly. Ve světě bylo dosud pojmenováno 850 rodů a asi 17000 druhů orchidejí. A to po celé planetě, i když převažují právě tropy. Dokonce i u nás známe 24 druhů, z nichž je většina kriticky ohrožených a chráněných. A výhradně jde o druhy zemní, čili rostoucí z půdy. Nejznámějšími jsou například vstavač, tořič a střevíčník. Ovšem na jejich sběr v přírodě a přemisťování do zahrad zapomeňte, za prvé tím porušíte zákon a hrozí vám vysoká pokuta, za druhé ohrožujete existenci ohrožených rostlinných druhů a za třetí by se jim ve vaší zahradě s největší pravděpodobností stejně nedařilo. U nás rostoucí zemní orchideje totiž žijí ve zvláštním druhu symbiózy s podhoubím některých druhů hub. Tomuto soužití říkáme orchideová mykorhiza. Pokud dojde k porušení rovnováhy a oboustranně výhodná symbióza se naruší, může dojít k parazitizmu houby na rostlině a nebo k zániku obou partnerů. Zjednodušeně řečeno, orchideje rostou jen díky spolupráci s podzemními vlákny hub. Na loupení těchto skvostů v přírodě a jejich přesazování do zahrad proto opravdu zapomeňte. Přesto se ale prodávají i druhy orchidejí, které lze pěstovat v zahradě. Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) je vytrvalá rostlina vysoká cca 20 až 45 cm, která kvete v květnu a červnu na slunných pastvinách a křovinatých stráních, nejčastěji na okrajích listnatých lesů. Květy jsou hnědavé se žlutým a uvnitř tečkovaným pyskem. Preferuje hlinitokamenité a sušší půdy a je řazen mezi silně ohrožené druhy. V ČR je proto chráněný zákonem. Tořič včelonosný (Ophrys apifera) je až 45 cm vysoká vytrvalá bylina, taktéž kvetoucí v květnu a červnu na slunných, křovinatých stráních. Má růžové až fialové vnější okvětní lístky a nahnědlý, silně vyklenutý pysk se žlutou kresbou. I tořič je kriticky ohroženým druhem naší přírody, který je chráněn zákonem. Vstavač trojzubý (Orchis tridentata) je cca 12 až 25 cm vysoká bylina se světle růžovými až fialovými květy. Kvete od května do poloviny června a roste na okrajích lesů a na lukách moravské přírody, v Čechách se nevyskytuje. Opět jde o kriticky ohrožený druh chráněný zákonem. Vstavač vojenský (Orchis militaris), vytrvalá a cca 20 až 45 cm vysoká bylina, pro kterou jsou typická válcovitá květenství. Složena jsou ze středně velkých, světle růžových až nachových květů. Roste na slunných a travnatých stráních a sušších loukách, případně na slatinách. Vyskytuje se tedy na půdách suchých i vlhkých, vždy však zásaditých. Vykvétá během května až června a jde o silně ohrožený druh chráněný zákonem. Roste i v Čechách, ale ještě vzácněji než na Moravě. Hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum) je cca 20 až 80 cm vysoká bylina, která se objevuje pouze velmi vzácně na jižní Moravě, přičemž se v lokalitách svého výskytu neobjevuje každý rok. Důvodem je, že dovede kvést i pod zemí. Roste na vápenitých půdách ve světlých lesích a kvete od května do července. A opět jde o kriticky ohrožený druh, který je chráněn zákonem. Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) je ohromnou raritou mezi bylinami, je totiž voskově žlutý až hnědavý a zcela bez chlorofylu. I květy má voskově žluté až hnědavé, dorůstá výšky cca 20 až 40 cm a je zcela závislý na mykorhize, jelikož není schopen fotosyntézy. Svou mykorhizou jde tak daleko, že se přes houbu propojí s kořeny listnatých stromů, ze kterých čerpá živiny. Stal se tedy vlastně parazitem. Roste v listnatých bukových nebo dubovo-habrových lesích a na vápenitých půdách. Kvete od května do června. Ovšem právě tento druh patří mezi naše běžnější orchideje, protože se dobře přizpůsobuje změnám. Zákonem proto není chráněn.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
