Do začátku pár špatných zpráv, které skalní příznivce městského zahradničení rozhodně nepotěší. Produkce z balkónu, střechy nebo parapetu byla, je a bude minimální, tedy ve srovnání s konvenčním zemědělstvím. Není to samospasitelné řešení, a i kdybychom krásně rozkopali všechny parky na záhonky, obyvatele měst tím neučiníme nezávislé na zemědělské produkci venkova. Tenhle model zahradničení není ani levnější, a to zhruba od toho momentu, kdy započítáte do vypěstovaného produktu hodnotu vlastní práce a stráveného času. Jsou padesátikorunové kusy mrkví a stokorunová rajská jablíčka. Nic, co byste si sami v obchodě koupili. Městské zemědělství/zahradničení není šetrnější k přírodě. Stačí se podívat, s jakou vodou nadšenci zalévají (v až 85 % případů pitnou z kohoutku), jak hospodaří s hnojivy (oproti zemědělcům na polích hnojí na jednotku plochy opravdu extrémně), nebo jaký využívají substrát. Ta úrodná prsť nebo zahradnický substrát květináčích totiž pochází odjinud. Vlastně, každá mini-zahrada si žádá totéž vybavení, jako o dost větší zahrada někde na venkově. Takže uhlíková stopa komerčního boomu městských zahradníků dělá víc škody, než užitku.Ani omylem se nedá zelenina a ovoce z městských zahrádek považovat za zdravější, protože klima měst zdravé také zrovna není. Toxické olovo z barev, usazené v omítkách, z dopravy. Polycyklické aromatické uhlovodíky způsobující rakovinu, zpomalovače hoření a jimi vyvolané hormonální disbalance a neplodnost. To vše končí v půdě, v plodech a na listech pěstovaných rostlin. Ne tolik, aby vás to zabilo, ale dost, aby to neprospělo zdraví. Dokud bude zahrada ve městě, nezmění se to. Když takový výpěstek skončí na bio-tržnici, nemáte prakticky žádnou garanci toho, jak s ním bylo prve nakládáno. Na rozdíl od konvenčních hospodářů, zásobujících obchody, tu totiž neexistuje rámec solidní kontroly. Můžete si zrovna tak koupit obyčejnou okurku, o které vám někdo tvrdí, že je „bio“, ale koupil ji v normálním krámu a vám ji dává za trojnásobek ceny. Anebo okurku, kterou někdo v alternativním bio-zápalu hnojil vlastními exkrementy. Nevíte to.A teď, když už jsme se dostatečně vystrašili, ty lepší zprávy. Umírněnější městští zahradníci dobře chápou, že jejich produkce není samospasitelná, a že je to spíš hobby. Takových se držte, protože o své práci a důsledcích konání přemýšlí. Chápou, že je to spíš zábava, která jejich byty a život dělá veselejší, hezčí. Je to způsob, jak se naučit pracovat s půdou, navázat kontakt s přírodou tam, kde je jí nedostatek. Městské zahradničení je také moc dobrý způsob, jak ukázat dětem, že zelenina neroste v supermarketu. Je to o učení, vzdělávání se. Protože se o těch prevítech v květináčích, které pěstujete, nakonec budete chtít něco dozvědět. Je to nástroj, podporující komunitní činnost. Protože dříve nebo později budete chtít směnit své nápady a postřehy, zeptat se na radu nebo se pochlubit se svými výpěstky. Je to činnost uklidňující, zdraví prospěšná, deprese odbourávající. Prostě taková malá meditace.A když přijde na onu kontaminaci výpěstků? Laboratorní průzkumy opakovaně prokázaly jak přítomnost znečištění, tak i jeho relativně snesitelné koncentrace. Takže pokud vše před konzumací opravdu dobře opláchnete, oloupete, oškrábete a necháte odmočit, jsou rizika nízká. A pokud nehodláte jíst „jen výhradně ve městě vypěstované“ ovoce a zeleninu, měli byste to přežít ve zdraví. Nejspíš. Pokud vás to neodrazuje, můžeme přejít k těm praktičtějším věcem. Kolik místa máte k dispozici, nebo si pro svůj „záhon v oblacích“ chcete vyčlenit? Máte možnost využít i vertikální prostor (například navázat provázky až k balkonu o patro výš), závěsné květináče? Jak budete řešit zalévání, nebo jak budete zachycovat dešťovou vodu? Voda po zalévání nejspíš nezůstane jen v květináčích, takže kam bude odtékat? Nemůže dojít ke znehodnocení omítky, když nečekaný déšť změní vaši zahradu na bažinu? A samozřejmě, to nejzásadnější. Jaké jsou světelné/teplotní podmínky v místě? Nezapomeňte, že efekt tzv. tepelných ostrovů je ve městě dost patrný, a přehřáté zdi paneláků a rozehřátý asfalt mohou dostat letní klima k africkým extrémům. Může být, že v exponovaném a osluněném balkónu budete muset nejprve vybudovat zástěnu, aby se vaše zahrada neupekla. Skleníkové klima ale může hrát ve váš prospěch, když zvolíte optimální skladbu plodin. Navíc je „sezóna“ ve městě vždycky o něco delší. Mimochodem, jak je u vás větrno? Substrát totiž může být vyfoukáván větrem, který si s sebou může někdy odnést i celý květináč. Za což by vám chodci dole nejspíš nepoděkovali. Orientace vašeho domu ke světovým stranám mnohé napoví a bude vás vést. Pro zahradničení budete potřebovat běžné náčiní: lopatku, konvičku, malou motyčku. Možná ani to ne, protože v kuchyni se vždycky najde dost alternativních pomůcek. Jen pozor na zvýšenou hygienu.A co pěstovat? Pokud vytvoříte příhodné podmínky, omezení prakticky nejsou. Do kbelíku s hlínou na balkóně se vejdou klidně celé dýně nebo cukety. Ředkvičky v truhlíku? Žádný problém. Úzký a patřičně zajištěný okenní parapet postačí k pěstování bylinek. Můžete využít pnoucích se fazolí, úponů rajčat. Rajčata i papriky nemají rády větrné podmínky. Do bedniček se substrátem můžete nasadit jahody. Bylinky se vyplatí sázet nahusto, s průběžnou probírkou a pikýrováním. Záleží druh od druhu. Pro mrkev nebo brambory budete potřebovat hlubší vrstvu zeminy, minimálně půl metru. Zrovna u brambor se to ale dá řešit průběžných přisypáváním substrátu, při kterém se hlízy vytváří nad sebou. Úroda je pak nečekaně velká.Určitě se vyplatí vertikální rozvrstvení výsadby, tedy několik úrovní vegetace. Ty, které úplně nemusí přímé sluneční světlo a žár, se mohou krýt za ostatními. Vyzkoušet si můžete také prvky permakultury, při které v jednom květináči bydlí více druhů. Třeba jahody a salát si vzájemně moc nepřekáží.Co je hlavní? Uvědomit si, že to není cesta, jak spasit svět. Ale je to moc hezký způsob, jak sobě a svým blízkým udělat radost, uklidnit se a potěšit se příjemnou prací.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
