Na plovoucí podlaze opravdu stojíme svýma nohama pevně na zemi, pokud je dobře položena. Slovo plovoucí bylo těmto podlahám přiřknuto kvůli způsobu jejich pokládky. Jednotlivé lamely se spojují pomocí zámku (pero, drážka a zámek), vlastně jde o inovovaný systém pero-drážka, který bylo třeba lepit k podkladu. Plovoucí podlahy se však lepit nemusí. Pokládka plovoucí podlahy je jednoduchá a navíc se podlaha zase snadno rozebere, takže se s ní můžeme třeba přestěhovat. A stejně snadno vyměníme poškozenou lamelu. U plovoucích podlah je přitom dnes zásadní výběr materiálu. V plovoucí podobě se dnes neprodávají jen podlahy laminátové, ale také vinylové či korkové a podlahy dřevěné vrstvené. Laminát je nadále sice klasikou, ale zdaleka ne nepřekonatelnou. Tyto podlahy jsou stále nejdostupnější a jsou také nejlevnější, nabízené jsou v pestré škále vzorů a struktur, které jsou tištěné na povrch lamel. Nejčastěji jde o imitace dřeva, prodávají se však i imitace dlaždic a kamene. U dražších lamel najdeme i povrchovou strukturu dřeva a sražení podélných a příčných hran. Opravdu kvalitní laminátové podlahy jsou od podlah dřevěných k nerozeznání. Rozdíl však poznáme poklepem, jelikož laminát je výrazně tvrdší. A to je právě stinná stránka laminátové plovoucí podlahy, horší akustika. Proto je třeba pokládat pod lamely kročejovou zvukovou izolaci. Pořídit si však lze i dražší lamely, které jsou na spodní straně opatřené třeba korkem. Laminátové podlahy však mají obrovského konkurenta, kterým je vinyl. A nejde jen o aktuální trend, vinylové podlahy mají totiž neuvěřitelné vlastnosti. Pokládat je lze plovoucím způsobem i celoplošným lepením a prodávají se i lamely samolepící. Je však potřebná nivelace podkladu stěrkou. Vinylové podlahy se prodávají jako dílce vybavené klipovým systémem, které lze pokládat i do vlhkého prostředí. Tyto dílce jsou velice tenké, proto silně kopírují podklad a ten musí být dokonale rovný. Lamely vybavené podkladem z WPC (woodplastic) jsou silnější a také tyto podlahy se hodí do vlhkých prostor (WPC nenasákne vodu a nehnije). Pokud však mají vinylové dílce podklad z HDF, je třeba volit pouze suché prostory. Mají však nejlepší zvukově izolační (kročejové) vlastnosti.Vinyl je považován za bezúdržbový, má však také své limity. Například u něj nelze dokonale napodobit přírodní materiály, imitace jsou věrné, ale oproti laminátu ne dokonalé. Prostě jde o plast s jeho charakteristickými vlastnostmi. A jednou z nich je také termoplasticita. Z přírodních materiálů se v plovoucí podobě vyrábí podlahy dřevěné a korkové. Tyto podlahy působí teplým dojmem, obzvláště podlahy dřevěné vrstvené, jsou léty prověřené, zdravé a ekologické. Hodí se dokonce i na podlahové topení a díky vrstvené konstrukci dřevo nepracuje. Tyto podlahy mohou být lakované a nebo napuštěné tvrdým voskovým olejem. Co se týká zmíněného podlahového topení, jsou na takové podlahy vhodné jakékoli plovoučky, z jakéhokoli materiálu. Tedy pokud hovoříme o tzv. nízkoteplotním a teplovodním podlahovém topení (do 40 °C). Pozor si je třeba dát na topení elektrické, které má velmi rychlý náběh a vysokou teplotu, což nebude svědčit dřevu ani korku. Dojde k sesychání, pohybu materiálu a praskání. Při koupi plovoucí podlahy je vždy třeba počítat s 10% prořezem. Klíčová je vždy orientace pokládky, jelikož je opravdu zásadní rozdíl, jestli pokládáme dlouhou místnost (třeba chodbu) podélně či napříč. Pokládku začínáme zhodnocením a případnou úpravou podkladu. A nivelovat až několik cm rozdíl nebude levné, s tím počítejte. Může to stát dokonce i víc než nákup a pokládka samotné podlahoviny. U betonových podkladů je pak třeba použít parozábranu, aby vlhkost nemohla vstupovat do podlahy. V přízemí starších domů je to vyloženě nezbytné. V patře pak naopak použijeme kročejovou izolaci. Nejvíce hluku přenášejí laminátové podlahy, nejméně korkové. A podobné je to i s pocitem tepla od nohou.Na údržbu jsou nejméně náročné podlahy vinylové, ani ty však nesmí být dlouhodobě smáčené. Dřevěné, laminátové a korkové podlahy se nejlépe stírají vlhkým mopem, nikdy ne mokrým.
