Míchat potěšení a užitek dohromady spoustě lidí přijde trochu nepatřičné. Jako by pěstování okrasných květin mělo být jen pro potěchu oka, a pouštět je mezi obdělávané záhonky bylo špatné. Opak je ale pravdou. Přiměřené množství pestrobarevných květů totiž dokáže zázraky. Pěstované produkční zelenině a ovoci nekonkurují, naopak zvyšují jejich výnos. Jak to? Prvním faktorem je odpuzování škůdců. Jedna každá rostlina, ať už mrkev nebo rajče, má docela slušnou šanci, že zůstane parazity a škůdci nepovšimnuta. Jakmile jich ale do záhonku vsadíte vedle sebe tucet, jejich pozornost už upoutají. Je to společný problém všech monokultur, jednodruhových výsadeb: jsou přirozeným magnetem těch, kteří si na nich chtějí pochutnat. Narušit jejich jednolitost a nahloučení znamená chránit úrodu. A třeba snížit spotřebu nejrůznějších ochranných postřiků. Když je na záhonku osazena celá směs rostlin, změní se i vlastnosti mikrostanoviště, a nejrůznější plísně tak snadno nepřeskakují z jedné plodiny na druhou, vedle stojící. Takového efektu lze dosáhnout pěstováním pestré směsi produkčních plodin, permakulturou, anebo snáze, doplňkovou výsadbou rostlin okrasných, kvetoucích. U škůdců, respektive plevelů, ještě chvilku zůstaneme. Přeci jen, odstraňování nejrůznější buřeně dusící pěstované plodiny na záhoncích, to je pořád podstatná část práce zahradníka. Nemusí to ale tak být. Plevele, ať už ty, jejichž semena odpočívají v půdě, plazí se do záhonků z cestiček anebo je přivanul vítr, jen využívají možnosti, která se jim nabízí. Kolem pěstovaných plodin je okopáno a půda holá. Což se jim jeví jako vynikající prostor pro expanzi. A proto se tam neúnavně tlačí. Když jim ale takový příhodný prostor nenabídnete? Budou mít smůlu. Celý trik je prostě v tom, že kvetoucími okrasnými rostlinami, vsazenými mezi záhonky, vytvoříte přirozenou bariéru, který nedá plevelům šanci. A to také povede ke zlepšení pěstitelského výnosu. Osazení produkčních záhonků květinami má ještě další drobný benefit. Dlouhodobý. Chrání totiž půdu před erozí, postupnému vyvátí nebo odplavení úrodných horizontů. Je to praxe podobně užitečná, jako každoroční přidávání kompostu. Pár let rozdíl skoro nepoznáte, ale na delší trati je už rozdíl patrný. Kvalitní půda je to nejcennější, co má zahradník k dispozici, takže chránit si to je jen logické.Ono nahuštění rostlin na plochu záhonku paradoxně pomáhá také s vodním hospodařením. Snižuje se odpar z volné půdy, v jednotlivě rozvrstvených patrech se uchovává vlhkost a příznivé mikroklima. Výsadba kvetoucích rostlin je možná práce navíc, ale práce, která se umí rychle zhodnotit. Nepřekonatelné jsou ale květy okrasných rostlin v záhoncích v tom, že lákají opylovače. Čmeláky, včely, vosičky, samotářky, motýly. Opravdu spoustu z nich. A tím přímo podporují opylení i sousedních, možná ne až tak estetických květů produkčních plodin. Za pestrobarevnou kráskou se prostě slétne všechen pyl sbírající hmyz z okolí, a když už tu tedy čeká ve frontě, zastaví se u vašich okurek a paprik.Není na tom nic složitého. Opylené květy znamenají více plodů a větší úrodu. Jak velký rozdíl to může být? V závislosti na konkrétním druhu plodiny a pestrosti doplňkové výsadby se pohybujeme v 30-50 % nad-úrody. To už se skutečně vyplatí, ne? Navíc to opylovači dělají zadarmo, potěšení z barevných záhonků totiž sdílíte s nimi. Pozitivní efekty výsadby okrasných kvetoucích rostlin v produkčním záhonku lze různě kombinovat a doplňovat. Nemusíte se stát hospodáři slunečnicové farmy, ale slunečnice je skutečný maják pro opylovače, a její vysoká rostlina slouží i jako perfektní zastiňující prvek. Což se může hodit poblíž dorůstajících hlávek salátů, kterým v růstovém finále přímé slunce nesvědčí. Asi nejjednodušší je začít s domácími trvalkami, ale můžete experimentovat s exotikou. Zinnie (ostálky) dodají nejrůznější barevné kombinace, krásenky jsou snadno přístupné pro opylovače, třapatkovky jsou prostě nádherné. Chce to samozřejmě trochu strategického plánování. K tomu, aby u vás mezi záhonky pořád něco kvetlo. Potěší měsíček lékařský (ten pak můžete sbírat a sušit), vytrvalé aksamitníky, voňavou levanduli. Populární jsou i lichořeřišnice (jejich listy můžete zužitkovat i do salátů, chutnají jako ředkvičky). Pokud preferujete „přírodní“ ladění kvetoucích rostlin, můžete zkusit vyset hrachor, anebo brutnák lékařský. Chybu s nimi rozhodně neuděláte. Aksamitník nebo levandule má tu schopnost, že většinu hmyzích škůdců přímo odpuzuje. Nevoní jim. Lichořeřišnice zase „stáhne“ mšice k sobě, takže dají pokoj ostatním plodinám. Heřmánek a obyčejné sedmikrásky zase nepřímo lákají vosy a zlatoočka. K čemu by to mohlo být dobré? Zbaví vás dalších poletujících škůdců.Rádi byste mezi záhonky třepotající křídla motýlů? V tom případě zvažte někde poblíž na nedaleké louce výsev příhodných živných rostlin (cokoliv od lipnicovitých trav, vikve, violky, rozchodníky, mátu, jahodníky přes latnatec a ostropestřec až po křovité kaliny) a do záhonků pak přispějte astrami, česnekem, chrpou, lupinou, šalvějí… a oni přilétnou. Poslední dobou se rozjíždí debata o významu tzv. noční směny, opylovačů aktivujících v noci. A ne, nejsou to jen můry. Zdá se, že jejich opylovací potenciál je srovnatelný s tím, co pro nás přes den dělají včely. A nedostatek tradičních denních opylovačů tak můžete dohnat těmi nočními. To se může hodit, třeba když jste zahradníkem – alergickým na včelí bodnutí.Opylovače potřebujete, ale bzučící záhonky s květinami vás nelákají. Nalákat je můžete výsevem rostlin, které je potěší a přilákají. Pryskyřníků, pomněnek, prvosenek anebo keřů zimolezu, jasmínu. Noční motýli preferují spíše bledé aromatičtější květy, než ty komplikovaně barevné. V noci z jejich krásy mnoho nevidí. Každopádně si s výsadbou kvetoucích rostlin mezi produkční záhonky prospějete. Nejen proto, že uděláte dobrou službu přírodě a pomůžete opylovačům. Oni pomohou vám. Ochráníte cennou půdu, snížíte jimi spotřebu vody, uberete si starostí s plevely a škůdci. Led do skotské nepatří, ale květiny do záhonků určitě ano.
