Šeřík obecný (Syringa vulgaris) je do našich zahrad nejčastěji vyhledávaný v podobě vonných kultivarů. Tedy kultivarů s vonnými květy. Ale když šeříky nekvetou, nemohou ani vonět. Jedním z důvodů může být řez provedený nevhodným způsobem a v nevhodnou dobu. Kvetení v dalším roce totiž podpoříme řezem hned po odkvětu květenství, ale řežeme jen odkvétající květenství, nikoli nové výhony. Respektive postupně a nebo naráz odstraňujeme již nevzhledná květenství. Navíc jsou květenství šeříků pravidelně řezaná i do váz, kde vydrží poměrně dlouho. Pokud bychom řez provedli až na podzim a nebo dokonce na jaře, odstranili bychom řezem zárodky květů. Ty jsou však na nových pupenech již v době odkvětu odkvétajících květenství. A květy šeříků lze řezat ještě z dalšího důvodu, můžeme si z nich připravit voňavý sirup, ale i jiné pochutiny. Tyto květy jsou jedlé a navíc mají i léčebné účinky. Řez šeříků ovlivníme my sami, co však neovlivníme, to jsou záludnější příčiny nekvetení. Předně bakterie Pseudomonas syringae, čili bakteriální květní spála a nekróza šeříku. Dochází k tomu v letech, kdy hodně prší. Toto napadení (bakteriální onemocnění) poznáme tak, že se na mladých výhonech objevují čárkovité skvrny. Ty se postupně zvětšují a černají. Rostlinné pletivo poté zahnívá a výhony se lámou. Zároveň se na listech objevují hnědé až černé skvrny, které vypadají, jako by byly mastné. Špatnou zprávou je, že přípravky vůči tomuto onemocnění nejsou na trhu dostupné. Prevencí je pouze výběr rezistentních (resp. odolných) kultivarů. Pokud k tomuto onemocnění dojde, můžeme keře pouze radikálněji prosvětlit a napadené výhony odstřihnout. Pak již jen čekáme, že to v další sezóně dopadne lépe. Ale nemusí. Další příčinou je fytoftorové vadnutí a odumírání šeříku. To je pro změnu způsobováno houbami Phytophthora spp.. Tyto houby potlačují vývoj pupenů, ty vadnou a odumírají. Obvykle je napadán vrcholový pár pupenů, kdy právě rašící květy hnědnou a odumírají. Listy a výhony zakrní, větve hnědnou a zasychají. Ovšem vůči této houbě jsou na trhu k dispozici chemické postřiky. A nakonec škůdce z říše živočišné, housenka vzpřímenky šeříkové (Gracillaria syringella). Tyto housenky vyžírají v listech chodbičky, listy hnědnou a stáčejí se. A poškození listů se nakonec odrazí i ve slabém kvetení. Pokud objevíme tohoto škůdce, je třeba nemilosrdně odstraňovat napadené výhony řezem. Ostré a čisté nůžky jsou základem každého řezu. Rozhodně bychom pak neměli s řezem otálet, navíc při něm musíme být opatrní. Bez řezu rostlina zeslábne dozráváním plodů a tvorbou semen a v dalším roce bude násada květů (květenství s drobnými vonnými kvítky) slabší. Spolu s vývojem semen by se nové dorůstající výhony oslabily a zpomalil by se jejich růst. A pozor, řez se má týkat pouze květenství, nových výhonů si vůbec nevšímejte. Na jejich koncích se totiž již v tuto dobu vyvíjejí pupeny se zárodky květenství pro další sezónu. Jinak šeříkům svědčí slunná stanoviště a volný okolní prostor. Nemají rády přistínění, a když se musí tísnit vedle jiných rostlin, ale obecně vedle čehokoli. Třeba stěny domu. Příliš blízko ke stěnám šeříky nevysazujte. Šeříky lze vysazovat jako solitéry do trávníku, do volné sestavy vyšších keřů s nebo do živého plotu. Ovšem takového, který nechceme tvarovat řezem, jinak nám nepokvete. Jinak šeříky kromě řezu odkvétajících květenství nevyžadují prakticky žádnou péči, občas můžeme přihodit pod korunu trochu kompostu, ale nemusíme. Můžeme i zalít dešťovou vodou, ale také nemusíme. Třeba v Českém Krumlově je šeříky zpevňována nestabilní skála nad hlavní komunikací směrem na Kájov. Tyto keře se ochotně šíří oddenky a brzy zaberou větší plochy, načež kořenový systém zpevňuje podklad a rostliny působí půdokryvně. Všimněte si každoročně v době kvetení šeříků, jak se tato skála nad Špičákem rozzáří. Ale pozor, bude to o něco dříve, než ve vaší zahradě. Sluníčkem rozpálené kameny vytváří teplo, které uspíší kvetení šeříků. Ano, můžeme to provést, ale květy samozřejmě v daném roce nečekejte. Doslova je vhodný řez až na pařez, pokud keř již přerůstá a vyholuje kmínky. Tento řez provádíme v únoru nebo březnu. Rostlina pak dobře obráží ze spících pupenů v kůře. Za rok až spíše dva se keř zase vrátí do někdejší kondice a pokvete nám bohatě. Docela dobře se šeříky množí potápěním mladých výhonů. Pravokořenné keře získáme z oddělků nebo kořenových řízků keřů téhož typu. Z řízků dřevitých a letních (z jednoletých výhonů) můžeme množit též. Na semenáč šeříku můžeme dokonce roubovat, je zde ale podrůstání planým šeříkem. Vhodnější je roubování šeříku na ptačí zob. Oba druhy jsou blízcí příbuzní z čeledi olivovníkovitých (Oleaceae). Ve 30. letech minulého století se šeřík s oblibou rychlil. Byl vysazován do velkých květináčů a již od Vánoc se vhodné odrůdy začínaly probouzet. Prodával se pak v květinářstvích jako řezaná květina již v době, kdy ještě téměř nic jiného nekvetlo. Samozřejmě ale nebyly v té době jediným rychleným rostlinným druhem. A ještě jedna zajímavost, pokud chcete prodloužit výdrž řezaných šeříků ve váze, lze naklepat kladívkem kůru větviček po celé délce, která bude ponořena ve vodě (obvykle cca 5 cm). Další možností je namočit ponořenou část stonku na několik vteřin do vařící vody. Vodu ve váze též doplníme hnojivým přípravkem pro řezané rostliny. A nakonec je i důležité nechat na větvičkách jen málo listů. Ostatně, ty jsou prvním, co uvadá a působí nevzhledně.Zdroj: abecedazahrady.cz, wikipedia.org, skudci.com
