Vnější vlivy a jejich třídění Vnější vlivy vyjadřují soubor všech faktorů působících v daném místě na elektrické zařízení podle ČSN 33 2000-3. Každý stupeň vnějšího vlivu je kódován dvěma velkými písmeny a číslicí (např. AB5). První písmeno přitom označuje jednu ze tří všeobecných kategorií vnějších vlivů: Vlivy A – vnější činitel prostředí (teplota, vlhkost) Vlivy B - využití (charakteristika osob, zpracovávaný materiál) Vlivy C - konstrukce budovy (použitý materiál, fixace na okolí) Druhé písmeno upřesňuje, o který konkrétní vnější vliv se jedná (A = teplota okolí, B = atmosférické podmínky, C = nadmořská výška, D = výskyt vody atd.). Číslice pak označují rozsah působení konkrétního vlivu – od nejmírnější třídy vlivu (1) až po nejsilnější (9). V souladu s požadavky normy ČSN 33 2000-3 musí být o určení vnějších vlivů a souvisejících opatřeních vypracován písemný doklad, který se nazývá ´Protokol o určení vnějších vlivů.´ Specialisté připravující podklady pro vypracování Protokolu tak měří například prašnost, koncentraci chemických škodlivin či mikroklimatické podmínky (teplota, tlak, vlhkost, rychlost proudění, parametry vzduchotechniky). K čemu Protokol slouží Protokol o určení vnějších vlivů především vypovídá o tom, jak má být zařízení chráněno v závislosti na prostorech, ve kterých je provozováno. Tento dokument přitom určuje jak vnější vlivy na elektrická zařízení, tak opatření, která určení vnějších vlivů podmiňují. Protokol je součástí dokumentace, jež musí být po celou dobu životnosti elektrického zařízení v provozu či objektu archivována. Na základě souboru působících vnějších vlivů se poté určuje celková charakteristika prostředí. Protokol o určení vnějších vlivů tvoří například podklad pro zpracování plánu údržby, projektů, revizí, postupů prací a instalací nových i rozšiřujících zařízení či technologií. Pro svou práci ho využijí především projektanti a revizní technici, ale například i montážní firmy. Vnější vlivy jsou totiž jednou ze základních charakteristik rozhodných pro úvahu projektanta o volbě výběru elektrického zařízení pro jím navrhované provedení elektroinstalace. Dokument také ovlivňuje přípravu revizního technika na vykonání výchozí nebo pravidelné revize elektrického zařízení. Kde je Protokol vyžadován Hlavní úlohu by při určování vnějších vlivů měl mít technolog. On jediný může říci, jaké mohou nastat situace. Protokoly se nejčastěji vypracovávají pro průmyslové provozy a jiné podniky. Norma stanoví, že: ´Pro jednoznačné vnější vlivy u objektů či prostorů, které jsou ve smyslu ČSN 33 2000-5-51 považovány za normální, není nutné vypracovávat Protokol.´ Tato normální prostředí jsou konkrétněji vymezena v ČSN 33 2000 – 5 – 51. Vnější vlivy také není nutné určovat v prostorech, pro které jsou tyto vlivy jednoznačně stanoveny technickou normou, nebo jiným předpisem (například prostory s vanou, nebo sprchou a umývací prostory). Vnější vlivy a elektrická zařízení Jak už jsme zmínili, vnější vlivy hrají důležitou roli při výběru a instalaci elektrických zařízení. I když vlastnosti zařízení dané jeho konstrukcí neodpovídají vnějším vlivům v daném místě, může být toto zařízení použito pod podmínkou, že se během montáže provede přiměřená doplňující ochrana. Ochrana před vnějšími vlivy musí být zajištěna podle toho, zda různé vnější vlivy působí současně a jeden účinek může záviset na druhém (může se zvyšovat nebo i ovlivňovat), nebo mohou být účinky těchto vlivů vzájemně nezávislé. Označování prostorů s různým nebezpečím Stanovení vnějších vlivů tvoří základ pro správné určení prostorů, které se člení na: Normální – působením vnějších vlivů se nezvyšuje nebezpečí úrazu Nebezpečné – působením vnějších vlivů vzniká přechodné, nebo trvalé nebezpečí úrazu Zvlášť nebezpečné - působením vnějších vlivů vzniká zvýšené nebezpečí úrazu Z hlediska elektrického úrazu se pak prostory posuzují podle nejnebezpečnějšího vnějšího vlivu. Pravidelné revize zařízení Podle nebezpečnosti prostředí se stanovuje interval pravidelných revizí. Ten může být od každoročních revizí (u zvlášť nebezpečných prostředí) až po revize jednou za pět let. Pravidelnost revizí by měla být uvedena v samotném Protokolu, případně v revizní zprávě. Někdy zde však bohužel najdete pouhý odkaz na příslušnou normu a frekvenci revizí si musíte sami dohledat. Kdo Protokol zpracovává Protokol by měl být vypracován odbornou komisí, jejíž složení je velice důležitým článkem při určování vnějších vlivů. V komisi musí být zastoupeny všechny odbornosti, které mají znalosti o provozu a instalovaných technologiích. Především pak již zmíněný technolog (znalec možných situací, jaké mohou nastat) a také elektrikář, ten zase kvůli znalosti norem. A co komise potřebuje od vás? Před samotným zahájením prohlídek musí zadavatel dohledat veškerou podkladovou dokumentaci. Kromě technické dokumentace (projektové, výkresové), je vhodné mít k dispozici třeba také technologické postupy výroby, složení výrobků, činnost obsluh a podobně. V případě přítomnosti nebezpečných látek v určovaných prostorách je od těchto látek zapotřebí předložit bezpečnostní listy. K takovým nebezpečným látkám patří především hořlaviny, výbušniny, kyseliny a louhy. Novinka na poli ochrany před úrazem elektrickým proudem S oblastí rizika úrazů způsobených elektrickými zařízeními pak souvisí i jedna aktuální změna normy. Od 1. února 2009 začala plně platit nová norma (332000) ČSN 33 2000-4-41 ED.2 ´Ochrana před úrazem elektrickým proudem.´ Tato norma svým pojetím a názvoslovím navazuje na základní normu týkající se ochrany před úrazem elektrickým proudem, a to ČSN EN 61140 ed.2. K jedné z významných změn vycházejících z nové normy patří například nutnost doplňkové ochrany všech zásuvek, jejichž jmenovitý proud nepřekračuje 20 A (mimo uvedené výjimky) a dále mobilních zařízení, určených pro venkovní použití.
