Provensálsko je osobitou součástí dnešní Francie, však uznejte sami, jejich tradičním jazykem je provensálština a to rovnou v několika regionálních variantách (dialekt okcitánštiny známé pod názvem langue d'oc, velmi blízký katalánštině). V 11. století přinesla oblast nový typ lyriky, kterou psali a interpretovali takzvaní trubadúři. Ústředním motivem písně byla vždy platonická láska k vytoužené (nejčastěji vdané) ženě. Provensálsko si oblíbili mnozí umělci, například Vincent van Gogh, Gauguin a Cézanne, v Avignonu sídlil ve 14. století papež Klement V., který byl donucen francouzským králem Filipem Sličným přesunout své papežství z Říma. Výsledkem je neuvěřitelná středověká architektura Avignonu, mělo to však i stinné stránky. Král měl na papeže zásadní vliv a za jeho vlády došlo například ke zrušení templářského řádu a časté byly také pogromy na židy. Došlo též k schizmatu, existovala zároveň 2 papežství (avignonské i římské) a od roku 1409 po koncilu v Pise fungovali dokonce tři Svatí otcové (tzv. trojpapežství). Provence je historická země nacházející se v jihovýchodní Francii. Jméno pochází z latinského slova „provincie“, což odkazuje na fakt, že šlo o první mimoitalskou provincii Římanů. Národy se zde střídaly a míchaly jako na běžícím pásu, chronologicky to byly kromě Římanů ligurské kmeny, řečtí Iónové, Keltové, Ostrogóti a Frankové. A v Provence najdeme další historické a přírodní zajímavosti, z těch zapsaných na seznam UNESCO Arles, amfiteátr a vítězný oblouk v Orange, již zmíněné Staré město v Avignonu, římský akvadukt Pont du Gard. Dále pohoří Luberon, Mont Ventoux a Grand canyon du Verdon. V Přímořských Alpách se pak tyčí Národní park Mercantour s nejvyšší horou Punta dell'Argentera (3290 m.n.m.). Provensálsko nabízí moře i hory, lány s levandulemi, úrodnou půdu, historická města, mnoho tradic a bezstarostný venkov žijící si poklidným tempem. Je půvabné, vzdušné, roztržité, ale klidné, místní umí žít a vychutnat si život plnými doušky. Lidé se zde dožívají vysokého věku. Tento styl pochází z venkova jihovýchodní Francie, hlavní roli proto hraje příroda a přírodní motivy i materiály. Podlahy jsou nejčastěji z terakoty a kamene, nábytek z masivního dřeva. To vše doplňuje železo spolu s plechem, proutí a čistá keramika. Provensálský styl má ve svém erbu romantiku, interiéry provoněné levandulemi a okna otevřená do krajiny, svěží přímořský vánek. Bydlení v příjemném provensálském stylu je synonymem elegance, lehkosti, něhy a je doprovázeno pastelovými barvami. Není proto divu, že pronikl i do našich interiérů. Bydlení po provensálsku je totiž velmi příjemné, uvolněné. Měkkost a něhu podtrhuje fakt, že jde především o styl ženský, interiéry jsou plné květin, proutěných košíků, okna mají dřevěné okenice, starému nábytku nevadí oprýskaný lak, na opravu se nechvátá. Bydlení v provensálském stylu je balzámem na duši, harmonizuje a uklidňuje. Počítejte však s vyššími náklady za nábytek, kvalitní masiv prostě něco stojí. Například se skříněmi z lamina zde neuspějete. Na druhou stranu však lze pořídit starší dřevěný nábytek v bazaru a nebo na inzerát. Novota není důležitým rysem provensálského stylu. A pokud starý nábytek citlivě zrestaurujete, jste doma. Co se týká dřevin, zásadní je pro provensálský styl dub, o to dražší pak nový nábytek je a hodí se nákup z druhé ruky. Dubový nábytek je často natřen bílou barvou, ale i různými pastelovými tóny. Obecně platí pro barvy tohoto stylu, že jsou neutrální, jemné a musí k sobě dokonale ladit. Levandulová, světle modrá, béžová, světle zelená a jiné. Výraznější barvy můžeme zvolit jen jako drobnější kontrast (třeba barevné rámy obrazů). Nezbytná levandule být sice středobodem provensálského stylu ve vašem bytě nemusí, ale nic tím nepokazíte. Levanduli lze mít nejen v květináči a nebo sušenou ve váze, ale také na povlečení, závěsech, ubrusu. Levandulovou vůni lze propůjčit nádobí při mytí i prádlu při praní. Lze si zapálit vonnou svíčku s vůní levandule či tyčinku. Prodávají se levandulové vonné oleje, šampóny, mýdla a sprchové gely. Středobodem Provence jsou kuchyně, jelikož lidé jsou zde opravdovými gurmány. Pro kuchyně je typická bílá barva a jemné pastelové tóny krémové, modré, zelené a lila. Kuchyňský nábytek je romantický a rustikální. Velkou roli hrají i textilie, různé deky, ubrusy, závěsy, záclony, polštářky, koberečky, přehozy, podsedáky apod. Police bývají v kuchyních otevřené a vyrobené z přírodního dřeva, přičemž se na nich můžeme pyšnit měděnými hrnci, dózami a plechovými nádobami. Stylová kuchyňská váha nahradí tu digitální a ošatka na chléb bude proutěná a s plátěným dnem. Chybět nesmí různé plechové krabičky a dózy, pytlíčky se sušenými bylinkami, proutěné košíky vystlané plátnem (viz ošatka na chléb), oprýskané rámečky na fotografie a rámy na obrazy a spousta zeleně, ve vázách i květináčích. A vana? Určitě na nožičkách uprostřed koupelny. V obývacím pokoji najdeme skříně a truhly z mořeného dřeva, příborníky, menší pohovku s dřevěnými křesly vlnitých tvarů a s polstrovanými područkami. Mohou mít i opěrky nohou. Jídelní stůl může být oválný i kulatý a určitě ze starožitného dřeva, doplníme jej dřevěnými židlemi potaženými vyšívanými podsedáky. Třešínkou budou vázy a karafy s květinami, polštáře v pastelových odstínech a plátěné závěsy starožitného nádechu. Postele budou mít železná čela natřená na bílo, na podlaze bude tkaný koberec, komoda je zdobena zrcadlem, neurazí stará truhla na prádlo a staré dřevěné dveře. A neurazí ani reprodukce výše zmíněných francouzských mistrů plátna na stěnách. O originálech si necháme zdát nedosažitelné sny. A co zahrada? Provensálský styl zde podtrhnou staré židle, lavice, stůl a altán z tepaného železa, proutěná křesla a pohovky se sedadly potaženými lnem a bavlnou. Nesmí chybět lucerny a nebo dekorativní voliéry s mnoha vonnými rostlinami a květinami. A samozřejmě nesmí chybět levandule, která zahradu provoní dominantně. Hodí se do záhonů bylinkových i okrasných, ale i do květináčů.
