Řekněme, že už jste si nechali zhodnotit stav krovu odborníkem (v případě rekonstrukce), anebo už máte konkrétní představu o zátěži budoucí krytiny a s tím i nosností krovu nového. Že už víte, v čem je pro vás lepší lehká střecha a v čem těžká, skládaná. Pochopitelně, s ohledem na sklon střechy a to, že o výběru krytiny mimo jiné rozhoduje i sníh a vítr. A že jste se už probrali spoustou kladů a záporů jednotlivých druhů/typů krytin, a máte vcelku jasno v tom, co by se vám líbilo a co si můžete dovolit. A že – pokud se jedná o novostavbu, jste všechny tyto skutečnosti už zanesli do projektu. Krása! Ta nejtěžší rozhodnutí totiž máte za sebou, a teď už vás čekají jen ty víceméně radostné starosti. Je třeba spočítat, kolik vás to bude stát, respektive, kolik konkrétních kusů daných typů (produktů) máte shánět, objednat je a dát se konečně do práce. Tři varianty, jak se dopočítat materiálu, shrnuje článek Jak spočítat krytinu na stavbu střechy. Nejsnazší pochopitelně je, když se můžete opřít o okótovaný stavební plán, půdorys střechy se zakreslenými krovy, skladbou střechy a vloženými prvky. A celou místě příslušnou konfiguraci si necháte spočítat od dodavatele, výrobce. Ideálně zdarma, on-line, přímo s rozpisem kompletního materiálu (a cenou za jeho dovoz). Tu samou práci za nás může odvést i pokrývačská firma, ale tady budeme trochu narážet na tvrdou realitu dnešní řemeslnické práce. Nejdražší totiž není materiál (který ani firma zpravidla nemusí vybrat nutně nejlevnější), ale cena práce (která se zatraceně prodraží). Takže kompletní realizace na klíč nás může vyjít opravdu zbytečně draze. Sehnat si nakonfigurovaný materiál sami a přistoupit k dílu více svépomocně nám může pomoci utáhnout kohout výdajů až o 60 %. Video: Jak na rekonstrukci střechy: Co přesně ale počítat? Délku, šířku, sklon. U plochých střech je to snadné. Plocha totiž vychází čistě z půdorysu, a přesahy tu až na nějaká hodně netradiční řešení k vidění nebývají (byť varianta s protažením střechy nad přilehlé parkovací stání se nezdá být úplně nepravděpodobná). U střechy lomené/sedlové je to o něco složitější. Základem výpočtů je znalost úhlu sklonu střechy. Ten mimochodem rozhoduje i o doporučené/normované volbě krytiny. V technickém popisu a parametrizaci každé tašky, produktů dané značky, najdete i důležitý údaj o tom, v jakém rozmezí sklonu je taška vhodná k pokládce. Co se stane, když údaj o doporučeném sklonu přehlédnete, nebo jej budete rovnou úplně ignorovat? Když vynecháme trochu přehnané extrémy, tašky většinou vítr nesebere a střecha nám ani nesjede. Mnohem pravděpodobnější je, že kvůli „krycí nekázni“ a vzniklým netěsnostem bude pod střechu zatékat. Což rozhodně nepotěší, protože vzniklé znehodnocení nás může stát víc, než celá střecha. Tam, kde zvolená krytina ne úplně odpovídá minimálnímu doporučenému sklonu, můžeme – v rámci norem – kompenzovat nedostatky důslednějším podkladem a hydroizolací. Musíte s tím ale počítat dopředu. U šikmých střech obecně byste ale měli vědět, jestli řešíte a počítáte materiál podle typu provedení pro střechu sedlovou, pultovou, valbovou, stanovou, polo-valbovou, mansardovou. Včetně možných divokých kombinací (například polovalbová střecha ve tvaru L se štítem, sedlová střecha s jednou valbou). Jestli je při stavbě střechy řešeno i obytné podkroví (a tedy, jestli je podstřeší těsné, vodotěsné anebo standardní); jak jsou řešeny vikýře (sedlový, valbový, pultový, polo-valbový, trapézový, štítový). To, jaké doplňky si budete přát (anténní prostupy, větrání kotle, střešní výlezy, pochozí systémy). Zdali si zrovna necháte osadit třeba fotovoltaiku anebo jestli budete stát o okapy. Jen tak mezi námi: střecha nemusí nutně končit okapem. Je to sice tradiční a žádoucí, aby nám nepršelo na fasádu. Ale když je větší přesah střechy a stékající voda končí například ve svejlu, problém to funkčně není. Svou roli pro výpočet materiálu hraje i to, jak výrazný je přesah konkrétní krytiny. Nejde přitom jen o přesah na spádové straně, ale i překryv jednotlivých tašek přes sebe. Do metru se jich totiž v jednotlivých kategoriích produktových značek může vejít odlišné množství. Režných bobrovek naskládáte do metru (díky jejich velkému přesahu) 36, betonových tašek můžete do metru dát 9 -12. Podle druhu/typu. To vše v návaznosti na laťování, které je už dnes také vztažené přímo ke konkrétním značkám výrobků. Video: Jak na rekonstrukci střechy, 2. díl: Takže spíš než počítat množství krytiny „metry střechy“ je lepší odvodit počet krytiny potřebné k zastřešení od počtu nalaťovaných „řad“. S tím, že si vytvoříte něco jako svůj soukromý kladečský plán. Svou roli přitom bude hrát (znovu a opět) sklon střechy, minimální překrytí tašek, maximální doporučená vzdálenost latí (a doporučená vzdálenost latě od hřebenáče/okapové latě). Protože dané výpočty jsou vždy vztažené k hodně typizovaným podmínkám, a navíc se liší parametry danými výrobci konkrétní krytiny, je opravdu lepší nechat spočítat to „výrobce“. A ušetřit si tím nevděčnou práci. Doplníme jen, že propočet nastavený na danou „značku“ krytiny bude vždy odpovídat jen jednomu výrobci. Určitě se nedá říct, že střecha z betonových tašek (nebo dokonce keramických pálených) od výrobce A bude mít něco společného s cenou výrobce B. Nejsou dnes často ani hrubě orientačně podobné, protože jejich ucelené stavební systém se tak výrazně liší. Pokud jde přímo o volbu mezi betonovou či keramickou pálenou taškou, je to už na vás. Chybu s nimi v praxi neuděláte. Profesí zdatní „střechaři“ a konfigurátory dodavatelů, nakrmené projektovými podklady, si vědí rady i s komplikovanými střechami, a minimalizují škody, dané třeba množstvím odpadu. Protože - což se většinou nahlas neříká - pokrývání šikmé střechy taškami je neodlučně spojeno s produkcí stavebního odpadu. U krajů střechy a šikmin nám totiž mohou vznikat odřezy. Jejich podíl se liší podle profilu střechy: u klasického áčka bez střešních oken a vikýřů, které pro pokrývače nepředstavuje žádnou výzvu, je odpad díky snadnému propočtu materiálu minimální. U střechy stanové, čtyřhranné, s šikminami, je to už o poznání složitější. A čím je profil střechy složitější, bohatší o zalomení, vložené prvky… takže od necelého 1 % odpadu u nejprostšího modelu se můžete dobrat 5-10 % ztráty materiálu u těch nejkomplikovanějších. V závěru se hodí zmínit, že úplně levná a přitom kvalitní střecha, co vydrží, neexistuje. Cena zastřešení je totiž komplementární, poskládaná z jednotlivých složek. Můžete se radovat z nákupu levné a kvalitní betonové krytiny, ale „úsporu“ za nákup většinou doplatíte v podobě masivnějších krovů a náročnější tesařské práce. Můžete to všem sousedům natřít pořízením plechové ploché střechy, která není v materiálu úplně laciná, ale vyroste na vašem domě bleskovým tempem. V jejím případě navíc záleží na volbě materiálu, klasická plechová krytina nevydrží tak dlouho jako střecha z pálených keramických tašek, pokud však vyberete prémiové materiály (např. hliník), životnost je srovnatelná. A co hmotnost? Pokud to vztáhneme na běžnou betonovou skládanou krytinu, celková hmotnost jednoho čtverečního metru činí 42,5 kilogramů. Je třeba zohlednit fakt, že hmotnost tvoří pouze malou část zatížení. Do samotné hmotnosti promlouvá hmotnost latí, prkenného záklopu, závěsných pohledů, klempířských prvků. Rozdíl stírá také osazení fotovoltaiky a zasněžení. Pro srovnání na střeše 200 metrů čtverečních bude mít 10 centimetrů mokrého sněhu hmotnost osm tun. Hmotnost krytiny je tak zanedbatelná. Keramická taška není až tak drasticky drahá, ale draze vás vyjdou formátované stavební doplňky. Jenže skládanou si poskládáte víceméně sami, u plechové je třeba montáž od profíků. To, co ušetříte za standardní nezateplenou půdu pod střechou, doplatíte na energiích (anebo, až budete chtít dobudovat podkroví). Pokud jste dostatečně šikovní, můžete většinu práce na střeše realizovat svépomocně. Ale hrozí vám, že se ošidíte v odhadu materiálu a nižší kvalitě provedení, kterou pak nebude kde reklamovat. V konečném důsledku tak úplně nevyhrajete nikdy. Vaším dílčím vítězstvím ale pořád může být dobrá a kvalitní střecha. A to je to hlavní.
