Dlouhé domy, o kterých mluvíme patřily lidem kultury s lineární keramikou. Byli to první obyvatelé našeho území, kteří k nám někdy v pátém tisíciletí před naším letopočtem přinesli moderní způsob života - zemědělství, tedy pěstování rostlin a chov zvířat. Tím se vymezili proti původnímu lovecko-sběračskému způsobu života a vytrhli člověka z lůna přírody. A přinesli s sebou také bydlení v domech, které by nás asi ohromily svou velikostí, ale jejichž celkové vzezření bychom důvěrně znali: sedlová střecha, bílá omítka, uvnitř pec a venku studna... Dlouhé neolitické domy, které doprovázely první zemědělské populace již od jejich počátků, byly obrovské konstrukce, které poskytovaly určitý komfort a zázemí materiální i duchovní stránky lidské existence. Byly to v podstatě první domy v dnešním slova smyslu. Měly obdélný půdorys a byly orientovány sever-jih. Jejich délka byla kolem 20 metrů, ale mohla dosahovat až 48 metrů, což je délka moderního olympijského bazénu! Tyto domy byly postaveny ze dřeva a hlíny. Nosnou konstrukci tvořilo pět řad sloupů, vnější stěny byly vypleteny proutím a následně opatřeny omazávkou ze směsi hlíny a organických složek, jako je tráva a plevy. Je možné, že zvnějšku byly omítnuty bílou omítkou. Střecha mohla být pokryta buď trhanicemi, tj. částmi kmenů dělených štípáním, nebo kůrou či rákosem, popřípadě slámou svázanou v došky. Vnitřní prostor domu byl rozdělen na tři části: jižní, střední a severní. Jižní část sloužila jako pracovní či zásobní prostor, střední část byla obytné a společenské jádro soustředěné kolem předpokládaného otopného zařízení ohniště nebo pece, a severní část domu byla považována za privátní prostor. Pod podlahou (je možné, že některé domy ji měly nad úrovní země, tedy ne vždy šlo jen o udusanou hlínu) se někdy našly zásobní jámy. Tyto domy se seskupovaly do sídlišť, které mohly mít podobu několika volně stojících usedlostí nebo organizovanějších osad s domy stojícími v řadách. V jedné fázi sídliště bývalo zpravidla okolo pěti, ale někdy i více než deset domů. Dům poskytoval zázemí jedno- až dvougeneračním rodinám. Demografické odhady počtu obyvatel osady se výrazně různí a pohybují se od 25 do 150–250. Počet částí domu je dáván do souvislosti s počtem jeho obyvatel a zejména s jejich postavením ve společnosti. Přestože informace v tomto článku pocházejí z dat získaných archeologickým výzkumem a mnoho detailů je stále předmětem debat, dávají nám cenný vhled do života prvních zemědělců ve střední Evropě. Je zajímavé, že koncept dlouhého domu přetrval na mnoha místech, časech a komunitách. Bydleli tak Vikingové nebo některé indiánské kmeny (například) Irokézové v Severní Americe. Bydlí tak dodnes domorodci na Papue Nové Guinei, na Borneu nebo Siberutu a mnoha dalších místech. Až budete sedět v pohodlí svého moderního domova, vzpomeňte na naše pradávné předky a jejich obrovské domy. Jejich inovativní přístup k bydlení a komunitě nám dodnes poskytuje inspiraci. Zdroj: Wikipedie, Archeologické 3D virtuální muzeum
