Známé jsou odrůdy zelenomasé a červené – mladé listové řapíky mohou být zbarveny do zelena či červena. Ovšem to neznamená, že rostlina s červenými řapíky musí mít červený i jejich vnitřek po říznutí. Třeba odrůdy ‘Holsteiner Blut‘ a ‘The Sutton’ mají červené řapíky, jde však o zelenomasé odrůdy a navíc vysoce výnosné. Zcela neprávem je rebarbora mnohými považována za jakousi téměř planou okrasnou rostlinu, ba dokonce nepoživatelnou. Reveň je zařazena mezi zeleninové druhy, je zapsáno 19 odrůd, jedna v Polsku a ostatní v Holandsku. Vysazujeme a množíme rebarboruReveň má ráda slunná až polostinná stanoviště, například pod ovocným stromem. Rostlinu můžeme vysazovat a množit již v březnu. Rebarbora není náročná na pěstování, ovšem před její výsadbou zapravíme do půdy chlévský hnůj, v dalších letech jí pak přidáváme dobře proleželý kompost. Jinou výživu již nevyžaduje. Rebarboru můžeme množit vegetativně či generativně. Vegetativní množení provádíme na podzim a nebo ještě v březnu. Seřízneme vegetační vrchol (alespoň 1 silný vegetační vrchol musí rostlina mít pro vegetativní množení), který vysadíme 5 cm pod povrch půdy - oddělky nesmí být v půdě hlouběji než v původním trsu. A pozor - vyryté kořeny nesmí zůstat dlouho vystavené vzduchu. Přikryjte je namočenou pytlovinou či jiným materiálem, pokud nechcete rostlinu zasadit ihned. A nechte rebarboře také listy, jinak rostlinu oslabíte, nové listy totiž dokáže tvořit pouze pomocí těch, co již má. V opačném případě se budou tvořit na úkor kořenů. Sazenici po vysazení pevně přimáčkneme a pořádně zalijeme. První sklizně mladých řapíků se dočkáme už rok po vegetativní výsadbě. Generativní množení spočívá ve výsevu semen, ovšem v tomto případě hned po jejich dozrání (srpen) a nebo v březnu či dubnu. Poté, co rostlinky vzejdou, jim poskytneme dostatek místa pomocí sponů 20 x 20 cm. Na podzim či na jaře druhého roku již bude možné vysadit rostliny na trvalé stanoviště. Rostliny vysadíme na hluboce zrytou půdu se zapravenou chlévskou mrvou. Půdu kypříme do hloubky na dva rýče. V případě množení semeny se dočkáme první sklizně 3 roky od výsevu. Rebarbora vydrží na stejném stanovišti bez přesazení až 10 let a nejvyššího výnosu se dočkáte v pátém až sedmém roce. Každá rostlina vám poskytne 1 až 2 kg mladých řapíků. Ovšem tato zahradnická teorie poněkud pokulhává za praxí – rebarbora vydrží na stejném místě i desítky let a řapíky odřezáváte každý rok v dostatečném množství. Navíc budete sazenicemi rebarbory zásobit své přátele a známé. Vegetativní množení je přitom výhodnější než výsev - sazenice získají vlastnosti mateřské rostliny beze zbytku. Správná péče a sklizeňRebarbora je odolná mrazuvzdorná rostlina, která toho kromě chlévské mrvy před výsadbou a každoroční drogy kompostu mnoho nepotřebuje. Má ráda hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce. Pokud jí ale takovou půdu nemůžeme dát – vystačí si s dostatkem živin. Rychleji získáme v každém roce úrodu v lehké půdě, která se snadno zahřeje. Těžká a mokrá půda úrodu oddaluje, rostlině se tolik nedaří. Na slunci dozrají řapíky rebarbory rychleji než ve stínu, ovšem za zcela ideální stanoviště jsou považována polostinná místa pod ovocnými stromy, kterým se ještě nedotýkají koruny. Po celé vegetační období je třeba rebarboru dostatečně zalévat, navíc též musíme pravidelně odstraňovat květenství, která se začínají tvořit, aby rostlinu nevysilovala. Rebarbora má během roku značné nároky na dusík, proto jí dáme každé jaro cca 20 kg kompostu, na 1 metr čtvereční. Přidat můžeme též 15 až 20 g plného kombinovaného hnojiva na každý metr čtvereční a 15 až 20 g hnojiva dusíkatého, ale není to nutné. Hnojivo rozhodíme v suchém stavu po záhonu a zapravíme do půdy, poté rostliny důkladně zalijeme. Hnojení dusíkatým hnojivem pak opakujeme v květnu spolu se zálivkou. Dusík můžeme přidávat se zálivkou v tuto dobu vždy. Na litr vody můžeme přimíchat 3 g plného hnojiva. Naposledy hnojíme na konci sklizně, čili na konci června.Rebarbora vyžene ihned po rozmrznutí půdy, je tedy třeba zajistit, aby půda nezamrzala příliš hluboko. Čili vytvoříme jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny či listí, což přikryjeme smrkovým chvojím. Tuto vystýlku provedeme předtím, než půda promrzne. Sklízíme jednotlivé řapíky, ovšem neřežeme je, ani nestříháme, ale vytrháváme (vylamujeme) až u báze! Nevylomené zbytky by totiž mohly hnít. Provádíme to velmi opatrně, protože řapíky jsou křehké. Poté odřízneme listovou čepel. Řapíky lze skladovat v chladničce 3 až 5 dní, nebo je lze i zamrazit nakrájené na kostičky. Sklizeň provádíme postupně, jinak bychom rostlinu decimovali. Nové řapíky narůstají poměrně rychle. Sklízíme od půlky dubna do konce června. Později obsahují řapíky velké množství kyseliny šťavelové. Během roku můžeme sklidit až třetinu řapíků, více ale ne! Rostlina by se vysílila. Chutná rebarboraZ mladých řapíků vyrobíme výborný sladkokyselý koláč, ale i chutnou (příjemně kyselou) marmeládu. Rebarboru lze dokonce zpracovat i do kompotu. Pozor však na podávání rebarbory lidem s nemocnými ledvinami. Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com
