Ten byt totiž najdeme hned vedle rušné ulice Rua do Brasil, v samém srdci Coimbry. A zkraje 70. let ho navrhl místní proslavený architekt, Vasco Cunha. Jeho jméno a dokončené práce jsou v Portugalsku velké pojmy. Takže když se Bilo dostal k zakázce, díky níž mohl navázat tam, kde skončil Cunha, příliš dlouho si to nerozmýšlel. I když k přemýšlení toho nebylo zrovna málo. Rekonstrukce totiž potřebná byla a stejně tak nezbytné bylo i vybrat, co ze starého odkazu v novém bytě ponechat. Jak říká sám Bilo: „Tento projekt rekonstrukce dokazuje, že uspokojení současných bytových potřeb nevyžaduje znehodnocení stávajících budov.“ Kvalita už tu přítomná byla, chtělo to jen oprášit rysy, které sem vnesl slavný architekt. A v některých aspektech pak zohlednit současné požadavky. Projekt je zajímavý – v dokumentaci se o něm hovoří jako o bytě Gama AP – i z hlediska investic a nákladů. Nového majitele přišla realizace na pouhých 25 000 eur. Tedy asi 610 000 korun.V ceně byl i nábytek a dekorativní osvětlení, přičemž vznikl výjimečný prostor, který kombinuje moderní životní styl s klidem a pohodou minulých dob. Byt, který je nyní určen k vlastnickému bydlení, zůstal v průběhu let prakticky nezměněn a zachoval si původní prostorové uspořádání i řadu charakteristických prvků. Tento stav umožnil citlivou obnovu jeho prostorové přehlednosti a formální bohatosti. Původní prvky – včetně terakotové dlažby, mramorových parapetů či truhlářských výrobků na míru – byly zachovány a restaurovány jako klíčové součásti projektu.Byly jen tu a tam doplněny novými materiály, přičemž jejich výběr vycházel, jak říká Bilo, „z jakési chromatické a materiálové archeologie“. Rekonstrukční zásah byl záměrně decentní a realizovaný s uvědomělou střídmostí. Původní půdorys byl respektován v rámci své vnitřní logiky, přičemž úpravy směřovaly ke zlepšení funkčnosti: došlo k reorganizaci koupelny. Zvětšil se sprchový kout a v návaznosti na chodbu u ložnice vznikla technická skříň. Tyto změny reagují na současné potřeby bydlení, aniž by narušily logiku původního půdorysu. Kuchyně, která byla v průběhu desetiletí znehodnocena předchozími úpravami, se také dočkala nové podoby. Povrchové úpravy, design nábytku i další vybavení byly aktualizovány tak, aby zajistily funkčnost a soulad se zachovanými prvky. Více než jen reakcí na finanční omezení je tepelně-akustická optimalizace oken. Ovšem místo výměny okenních rámů za moderní průmyslové systémy, které by změnily vzhled fasády, bylo zvoleno řemeslné restaurování původních dřevěných rámů a jejich úprava pro osazení dvojsklem. Právě takový zásah v sobě shrnuje podstatu celého projektu: architekturu střídmosti a úcty k dědictví každodenního života. Architekt Cunha by z toho asi měl radost. Po těchto úpravách a rekonstrukčních zásazích totiž jeho dílo může žít dál. Třeba dalších šedesát let.Zdroj: David BiloFoto: Ivo Tavares Studio
