Řízkování má ohromnou přednost v podobě schopnosti rychlé obměny sortimentu v zahradnictvích, provádí se proto i s druhy, které se množily výhradně semeny (petúnie (Petunia), begónie (Begonia), verbeny (Verbena) apod.). Například vyšlechtění hybridní odrůdy semeny trvá cca až 10 let, zatímco pomocí řízků jen 2 až 3 roky. A jelikož „globalizace“, pěstují se řízky ve velkém právě tam, kde je celoročně ideální podnebí, čili teplo a dostatek sluníčka (např. Kanárské ostrovy, severní Afrika a Izrael). Naši zahradníci si tedy dnes mohou objednat nezakořeněné řízky, které jsou jim dopraveny letecky v polystyrenovém boxu. Ten v sobě ukrývá desítky mikrotenových sáčků, přičemž najdeme v každém z nich až několik stovek 2 až 3 cm dlouhých řízků. Jediný takový box pak zaplní celý skleník. Vedle toho si však lze objednat v sadbovačích i řízky zakořeněné. A mnozí si objednají právě jen řízky nezakořeněné, aby mohli později ty zakořeněné prodávat. Globalizace vůbec změnila zahradnický obor doslova k nepoznání, přičemž můžeme najít na pultech celoročně sortiment, o jakém by se nám mohlo pouze v tuzemských klimatických podmínkách jenom snít. Řízkováním tedy rozmnožujeme rostliny vegetativně pomocí jejich odebraných částí a nejčastějším způsobem řízkování je množení pomocí bylinných (zelených) a nebo dřevitých řízků. Ohromnou výhodou je fakt, že rostliny, které vzniknou řízkováním, jsou geneticky zcela shodné s rostlinou mateční (mateřskou), mají stejné vlastnosti. Ovšem zasahuje zde zákon, musíme totiž dodržovat omezení daná copyrightem (patentovou ochranou) a ta se vztahuje na většinu nových kultivarů rostlin. Legálně proto nemohou řízkování provádět neoprávněné osoby. Přesto je však z ekonomického hlediska řízkování velmi výhodné. Řízky získáme rychle a získaný rostlinný materiál má stejné a hlavně „očekávatelné“ vlastnosti jako rostlina mateřská. Chcete například sazenice s purpurovými květy? Nemůže se stát, že by se vám objevily květy žluté, pokud řízkujete rostlinu kvetoucí purpurově. Ovšem řízkování je skvělým způsobem množení nejen v byznysu, ale i v malém, doma, kde nás nikdo kontrolovat nebude, tedy pokud nezačneme řízky prodávat. Ve velkém je pak především pozitivní fakt, že když vyšlechtíme i jen jednu jedinou rostlinu s žádoucími vlastnostmi, řízkováním rychle získáme stovky až tisíce naprosto shodných klonů. Sen genetických inženýrů po všech stránkách, zatím to však lze provádět pouze u rostlin. Upozornit však musíme i na nevýhody stejnorodosti rostlin a rychlosti množení. A tou hlavní je napadání chorobami a škůdci! S tím pak souvisí větší objem používané chemie a zamořování životního prostředí. I geniální jednoduchost může prostě mít stinné stránky, jejichž následky mohou být fatální. V místech, kde se řízkování provádí ve velkém, se navíc vyskytují „rozsáhlé monokultury“, na které se právě někteří škůdci specializují, a které nahrávají i šíření chorob. Odsud se pak rizika přesouvají ke koncovým zákazníkům. Každá zahradnice moc dobře ví, že boj s chorobami a škůdci v zahradnictvích je často bojem „s větrnými mlýny“. Mnoho produkce se nakonec prostě vyhodí. Určitě si domů nechcete převézt například pokojovku obalenou puklicemi. Při řízkování se využívají různě vyzrálé a nejčastěji jednoleté výhony (dvou až tříleté jen výjimečně), vždy od mateřské rostliny, která musí být v dobrém zdravotním stavu, čili nesmí být jakkoli fyziologicky oslabena. Nejčastější je pak například u dřevin využití takzvaných osních polovyzrálých výhonů, konkrétně se odebírají:řízky se zakrácenou patkou (postranní větvičky jsou odřezávány i s větevním kroužkem a kouskem kůry, kde najdeme vyšší koncentraci adventivních pupenů)řízky bez patky a s postranním řezem (spodní řez mají řízky rovný a na něj naváže 1,5 cm dlouhý, ale mělký postranní řez, kterým se odstraňuje pouze vrstva kůry, tzv. T – řez, při vytvoření kalusu se zvyšuje šance na vytvoření kořenů z pletiva závalu)bylinné řízky (řízky s listy, někdy lze řízkovat i jen části listů) Řízky mají mít obvykle délku 10 cm (zakrslé druhy rostlin 4 až 5 cm), přičemž spodní část řízku musí být vždy očištěna od postranních větviček, listů, ale i trnů a ostnů, aby nám nezahnívaly. Řez se nechává různě dlouhou dobu zaschnout a poté je vhodné řízky máčet (tedy místa řezu) ve stimulátoru růstu. Používá se též dřevěné uhlí. U některých druhů rostlin se však řez nechává pouze zaschnout. Po ošetření se řízky zapichují do vhodného substrátu, a to velmi hustě (2 cm od sebe, mezi řádky necháváme též jen 2cm, obvykle do hloubky 2cm, hloubka zapichování však může být různá). Řízky můžeme zapichovat do záhonů, truhlíků, ale i do sadbovačů. Někdy se řízky nechávají zakořenit ve vodě. Obzvláště důležitá je lehká, záhřevná a humózní zemina (substrát), nejčastěji směs písku (či perlitu) a rašeliny, která je dostatečně vlhká (často je důležitá i vlhkost vzduchu, proto se pěstební plocha zakrývá fólií) a sterilní, čili desinfikovaná. Přesto se po napíchání řízků do substrátu obvykle používá fungicid, který omezuje růst houbových nemocí v substrátu. Optimální teplota vzduchu je pro zakořenění řízků obvykle 15 až 18 °C (někdy stačí i jen 10 až 14 °C), teplota půdy by pak měla mít u některých subtropických rostlin až 20° C. Množárnu (tedy místo, kde pěstujeme řízky) musíme větrat, mlžit (rosit) a zalévat. Důležitá je nakonec pro zdárný vývoj rostlin i následná péče po ujmutí řízků. Doporučují se především pomalu rozpustná hnojiva. Jinak řízky dělíme podle toho, z jaké části rostlin jsou získávány (kořen, výhon, list). Dále se řízky dělí na vrcholové a osní, podle vyzrálosti výhonu či jiné části rostlin pak na bylinné, dřevité a polodřevité.A nyní si určitě říkáte, proč zařazujeme článek o řízkování právě nyní, před Vánoci, kdy mají všichni úplně jiné starosti. Z jednoduchého důvodu, je totiž nejvyšší čas například na řízkování muškátů. Tedy pokud nechcete na jaře platit v zahradnictví za nové sazenice.
