Lokalita u Sorrento je v Austrálii zapsaná dobře, jen kousek odtud se totiž nachází populární pláž. Jenže k nějaké idylce u moře mělo bydlení čtyřčlenné rodiny (se psem) dost daleko. Jejich obydlí totiž po léta bylo jen klasickým bungalovem, vyrobeným z nepříliš kvalitních materiálů. Chtělo to změnu. Architekti tedy přistoupili k řešení nového projektu rodinného domu, který se nacházel na poměrně „luxusní“ lokalitě, ale ve své stávající podobě zcela nevyhovoval požadavkům na život rodiny, a musel být vyměněn za něco rozumnějšího. Výsledkem jejich práce je dům, který v rozvolněné a protažené poloze, disponované kolem podlouhlého dvora, bazénu vodní nádrže a terénem členité zahrady nabízí užitnou plochu 343 metrů čtverečních. Trojnásobek oproti tomu, v čem žili prve. A tím, že se stavba více položila do mírného svahu, blíž k pobřeží, získala širší prostor pro diferenciaci obytných programů i příjemně uvolněnou atmosféru. Otevřenost dvora, navázaného na interiér, je pak v opozici k tomu, jak uzavřený je dům z čelní strany. A to doslova, protože fasáda je zamčený v kleci. Tedy, je doplněna o předsazenou vnější strukturu, vystavěnou z latí a fošen, které čelní stranu domu obestupují. Zastiňuje dům a tříští sluneční paprsky, brání touto druhou kůží přímému přehřívání. A pokud musí obyvatelé vyrazit někam na cesty, dá se tato „klec“ se vstupní brankou uzamknout, a tím dům znepřístupnit nezvaným hostům. Černavá předsazená klec pak kryje i to, z čeho je rodinný dům na Sorrento vystavěn. Z pálených cihel, recyklovaných z jiných demolic. Podstata materiálu z druhé ruky tu ale na povrch nikde nevystupuje, obydlí je ukázkou čistých linií, do středu směrovaného světla a prostorných navazujících místností, vše pod plochými střechami, osazenými vegetací. Anonymizace domu směrem k čelu/ulici podtrhuje i vnitřní členění: začíná vstupnímu dveřmi, garážemi pro dva vozy, podélným koridorem, na nějž se napojují dva obytné pokoje. Za nimi je hlavní ložnice rodičů, hygienické zázemí a obývací pokoj. Až sem prakticky sahal profil původního domu. V prodloužení se nachází prádelna, technická místnost a koupelna, vymezující dosud soukromou (rodinnou) část bydlení. Následují místnosti společné a společenské: prostorná kuchyň otevřená do dvora, velká jídelna s centrálním stolem. Jídelna navazuje na venkovní terasu, a v podstatě kopíruje své uspořádání ve vnějším provedení. Podle počasí se tedy bude jíst buď uvnitř, nebo na dvoře. Následuje neutrální obývací pokoj s krbem, a pokoj pro hosty, s kompletní kapacitou druhého hygienického zázemí. Příjezd návštěvy tedy chod domácnosti nikterak neparalyzuje. Externí materiály domu jsou robustní, odpovídají místním požadavkům na stavbu „zodolněnou vůči ohni“. Tato regule se nenápadně promítá i do podoby zeleně na dvoře. Dům má západo-severní orientaci, která umožňuje optimalizovat příjem světla, ale nikoliv už tepla. Interiér přitom využívá vnější nádrže-bazénu jako systému pasivního chlazení, klimatizace. Rozhodně zajímavým aspektem je tu i to, jak obyvatelé s pomocí architektů zúročili potenciál netradičně formátovaných oken. Integrují do jejich rámů lavice, posezení a stoly (zakázkově vyrobené z načervenalého dřeva blahovičníků), a tím násobí využitelnost prostoru. Rodinný dům na Sorrento je ukázkou bydlení snů, na něž se vyplatilo počkat. Je promyšlené do posledního detailu.Materiály: Project 12 ArchitectureFoto-kredit: Derek Swalwell
