Pěstování rododendronů Pro úspěšné pěstování rododendronů je základem kyselá půda o hodnotách pH 4,45 až 5,5. Ve vápnité a těžké půdě se těmto rostlinám nedaří. Půdu lze upravit přidáním rašeliny, lesní hrabanky a křemičitého písku. Pohodlné je však použít již připravený substrát pro rododendrony a azalky. Vápnitou a vysušenou půdu snese pouze druh R. hirsutum (rododendron chlupatý). Pro pěstování vyžadují rododendrony přistíněné stanoviště, chráněné budovou nebo stromy. Můžeme je tedy zkombinovat s výsadbou dřevin, které hluboce zakořeňují a rododendronům neodčerpávají vláhu a živiny. Ideálně se hodí v kombinací s jehličnatými dřevinami, které rostlinám poskytují nejen přistínění, ale navíc umocňují jejich krásu a chrání je před vysušujícími větry. Častou chybou při zakládání zahrady je právě nerespektování světelných nároků rostliny. Nově založené zahrady obvykle nemají dostatečně vzrostlé stromy, které by rostlině zajistily stín. Výsadba na plné slunce obvykle končí neúspěchem a úhynem rostliny. Vyplatí se proto vyčkat s výsadbou do pozdního léta, kdy už budou stromy schopné vytvářet požadované podmínky pro pěstování rododendronů. V našich podmínkách tvoří rododendrony obvykle středně vysoké až vysoké keře. I když se pěnišníkům daří na stanovišti s dostatkem vláhy, přemokření nesnáší. Obzvlášť na jaře v době rašení, při vytváření nových přírůstků a před příchodem zimy, je třeba zalévat pravidelně. Při výsadbě vybíráme severovýchodní nebo severozápadní polohu. Stálezelené druhy jsou citlivé na výsušné větry, které rostlinu sužují zejména v zimě. Mrazivý vítr totiž zvyšuje výpar vody. Rostlina tak může následkem vysušení uhynout. Opadavé rododendrony jsou známé pod označením azalky, které nejsou tolik náročné jako stálezelené druhy. Jsou tolerantnější jak ke sluníčku, tak na půdu a lépe snášejí i přezimování. Přímý polední úpal v létě jim však stejně jako ostatním druhům příliš nesvědčí. Hnojení rododendronů Pro správný růst a vývoj rostliny je důležitá výživa. S hnojením začínáme na jaře, první dávku aplikujeme před rašením a druhou po odkvětu, nejpozději však do konce června. Vyplatí se používat speciální hnojiva vyrobená pro rododendrony. Žloutnutí listů je například příčinou nedostatku železa. Po odkvětu je třeba vylamovat uhynulá květenství, aby tvorba semen rostlinu nevyčerpávala. Podpoříme tím tvorbu nových přírůstků a květních pupenů v následujícím roce. Výsadba rododendronů Pro výsadbu je nejvhodnějším obdobím druhá polovina dubna. Je však možné rododendrony vysazovat i v září za předpokladu, že nedochází k mrazům, které by poškodily nově vysazené rostliny. Před výsadbou si připravíme dostatečně velkou jámu zhruba dvojnásobku výšky a šířky než je stávající rostlina. Na dno jámy dáme kyselý substrát a umístíme rostlinu s balem. Pokud je bal vyschlý, ještě před výsadbou jej umístíme do kbelíku s vodou, aby se kořeny dostatečně nasákly. Po zasazení do jámy obsypeme bal kyselou půdou. Pamatujte, že rostlinu nevysazujeme příliš hluboko, protože zakořeňuje spíše do stran. Pěnišníky a azalky jsou velice oblíbené pro svoji obrovskou barevnou škálu květů a podzimního zbarvení listů. Některé druhy mohou být také zajímavé svým listem – zelené se smetanovým panašováním. Uplatnění rododendrony nacházejí jako solitéry nebo jako skupiny s ostatními okrasnými dřevinami.
