Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae, též složnokvěté – Compositae) a je po rostlinách roku 2021 a 2022 dalším příkladem druhu, který byl v minulosti na území České republiky dosti hojný. V posledních letech však výrazně ustoupil a mnohde i vymizel. Během roku 2023 vyšly populárně naučné články o této rostlině a její ochraně, stejně jako probíhaly exkurze na některé z lokalit, kde se vyskytuje. Veřejnost byla zároveň vyzvána, aby se zapojila do mapování výskytu rostliny na našem území. Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) je vytrvalá, přibližně 7–30 cm vysoká bylina s plazivým oddenkem. Kvete v květnu a červnu, ve vyšších horských polohách až v červenci. Roste v sušších lesích, na pastvinách, v křovinách, na výslunných stráních i na horských loukách. V Alpách byla nalezena ve výšce až 2849 metrů nad mořem. Květy kociánku dvoudomého se dříve využívaly v domácím lékařství (lidovém léčitelství). V České republice patří kociánek dvoudomý k silně ohroženým druhům (C2), přičemž právě od začátku 21. století neustále ubývá i na dříve početně velmi bohatých lokalitách. V nižších polohách pak již téměř vyhynul. Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) patří mezi květenu hadců a opuk, proto také proběhla 3. 6. 2023 exkurze Jihomoravské pobočky České botanické společnosti v oblasti Letovic (okres Blansko). Šest účastníků exkurze nejprve prozkoumalo květenu zdejšího hadcového tělesa porostlého z větší části vzrostlým borem. V lesním podrostu se podařilo ověřit výskyt třezalky horské (Hypericum montanum) a jetele alpínského (Trifolium alpestre), na nízkých hadcových skalkách nad Chlumským potokem byl nalezen serpentinofyt sleziník nepravý (Asplenium adulterinum). U osady Babolky pak byl potvrzen výskyt kapradiníku bažinného (Thelypteris palustris) a na výslunných svazích z opuky a pískovce byl nalezen teplomilný černýš rolní (Melampyrum arvense). Z dalších regionálně vzácnějších druhů zde byl nalezen smělek štíhlý (Koeleria macrantha). Až na závěr exkurze se její účastníci pokusili ověřit nález kociánku dvoudomého (Antennaria dioica) z roku 2016. A skutečně se zde tato rostlina nachází. Oproti původnímu nálezu kociánek rostl tentokrát jako podrost třtiny křovištní a ovsíku. Byla zde potvrzena populace složená z několika mikropopulací v druhově chudém porostu acidofilního charakteru. Kociánek dvoudomý celkem zabíral plochu přibližně 10 metrů čtverečních, přičemž většina rostlin byla sterilních, pouze 17 lodyh kvetlo (4 samičí a 13 samčích). Výzkumníci dále konstatovali, že by bylo dobré populaci rostliny dále ledovat a při expanzi konkurenčně silnějších druhů (např. zmíněná třtina, ostružiníky apod.) přistoupit k managementovým zásahům. Pro rok 2021 byla hlavním výborem České botanické společnosti vybrána jedna z našich původních zemních orchidejí, totiž známý vstavač kukačka (Anacamptis morio, syn. Orchis morio) z čeledi vstavačovité (Orchidaceae). Tato vytrvalá bylina patří v ČR k silně ohroženým druhům (C2). Latinský druhový název morio (česky šašek) vznikl podle podobnosti okvětních lístků tvořících přilbu a šaškovskou čapku. Druh byl na základě výsledků fylogenetických studií přeřazen z rodu Orchis do rodu Anacamptis. Dříve byl vstavač kukačka nejrozšířenějším druhem celého rodu Orchis na českém území. Dnes však patří k silně ohroženým druhům, jelikož je citlivý na zvyšování koncentrace minerálních látek v půdě a změnu půdního komplexu. Důvodů je ale více. Rostlinu najdeme nejčastěji na nehnojených loukách a pastvinách, případně na světlejších místech křovinatých strání. Vyskytuje se hlavně v oblastech pahorkatin a v nižších polohách podhůří. Obývá půdy bazické i kyselé (pH v rozmezí 5,5–8,6), častěji se však nachází v půdách neutrálních až slabě bazických. Druh je jinak rozšířen téměř po celé Evropě s výjimkou nejsevernější a nejvýchodnější části Evropy a Středozemí. Na našem území najdeme spíše nominátní poddruh u východních hranic země. Vstavač kukačka je vysoký 8 až 30 cm, vyrůstá z malých kulovitých hlíz, z nichž rostou krátké a silné kořeny. Kvete od května do června, lodyhu má vzpřímenou, světle zelenou a shora fialovou. Na bázi lodyhy jsou nahloučeny listy, které v horní části zcela chybí. Listy mají barvu modravě sivozelenou a jsou kopinaté, dlouhé až 14 cm a široké 5–15 mm. Horní listy má rostlina menší a pochvovité. Tvar květenství je vejčitý až široce válcovitý, barva nejčastěji fialová. V květenství najdeme 7 až 25 středně velkých květů barvy nachové až růžové, výjimečně bílé. Okvětní lístky jsou skloněné a tvoří přilbu. Pysk květu je ostruhatý, zpravidla širší než delší, fialově červený a na bázi bělavý. Hlaváček letní (Adonis aestivalis) se stal loni po vstavači kukačce (Anacamptis morio) druhou rostlinou v historii ČBS, které byl propůjčen titul rostliny roku. Hlaváček letní patří do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) a česky se mu též říká ohníček letní a hlaváčkovec letní. Tato jednoletá rostlina dorůstá výšky 20 až 60 cm, lodyhu má vzpřímenou a pouze v horní části chudě větvenou. Zdola je lodyha roztroušeně chlupatá, jinak je lysá. Listy jsou střídavé a vícenásobně zpeřené, dolní listy jsou řapíkaté, horní přisedlé. Čepel listů je rozčleněná do velmi úzkých úkrojků (0,5–1 mm široké), z nichž ten prostřední je často na špičce trojzubý. Květy jsou jednotlivé, mají 5 kališních lístků, jsou přitisklé ke koruně, široce vejčité a lysé. Korunních lístků bývá 5 až 6, někdy až 8. Jejich barva je cihlově červená (výjimečně citrónově žlutá), na bázi mají lístky často tmavou skvrnu. Jejich tvar je úzce vejčitý a délka 10 až 15 mm. Hlaváček letní kvete v květnu až v červenci a jeho plodem je nažka dlouhá 4,5 až 6 mm. Nažky jsou uspořádané do souplodí. Hlaváček letní roste v jižní až střední Evropě s přesahem do severní Afriky, v Malé Asii, Íránu a na východě až po západní Himálaj. Spolu s obilím byl tento druh zavlečen i do Severní Ameriky. V České republice roste jako polní plevel převážně v teplých oblastech, od nížin po pahorkatiny. Dříve byl běžný, dnes je jeho výskyt jen roztroušený a rostlina je řazena mezi ohrožené druhy flóry ČR (C3).Zaměnit lze hlaváček letní s hlaváčkem plamenným (Adonis flammea), který však má chlupaté kališní lístky a ohnivě červený odstín barvy korunních lístků (nikoli cihlově červený). Dále je záměna možná s hlaváčkem ročním (Adonis annua), který má širší korunní lístky, kališní lístky odstálé od korunních a kratší zobánek nažky. Česká botanická společnost (ČBS) je dobrovolná výběrová organizace pokračující v činnosti Československé botanické společnosti. Společnost působí již od roku 1912 a dnes je organizována při Akademii věd České republiky. Sdružuje zájemce činné v botanice a věnuje se pěstování a propagaci všech oborů botaniky.Odhaduje se, že se na planetě Zemi žije přibližně 350 000 druhů rostlin, z nichž popsáno jich bylo cca 290 000. Z toho přibližně 260 000 druhů jsou semenné rostliny, 15 000 druhů mechorosty a zbytek především kapraďorosty a zelené řasy. Na území ČR roste více než 3700 druhů rostlin, z toho je přibližně 2,5 tisíce druhů původních a 48 druhů je považováno za endemity Česka. Zdroj: botanospol.cz, Wikipedia
