Jmelí je symbolickou rostlinou již od dob Keltů. Jmelí bílé (Viscum album) je stálezelená poloparazitická keřovitá rostlina, jejíž větvičky tvoří husté polokulovité trsy dokonce až metrového průměru. Víra v magické účinky rostliny, která je jinak jedovatá, ale i léčivá, nám říká, že jmelí bývalo velkým stromem, ze kterého Josef vytesal kolébku pro Ježíška a Římané z něj později vyřezali kříž, na kterém byl Ježíš ukřižován. Strom se prý zmenšil ze studu. Kde se tato pověra vzala, těžko říct, Keltové věřící v magické účinky jmelí však jejími autory určitě nebyli. Stejně jako Germáni, kteří věřili, že jmelí přináší štěstí. A tady někde to všechno začalo. Jmelí se vlastně stalo jakousi třecí plochou mezi pohanskými zvyky a křesťanstvím. Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech a pokud si je natrháme a přineseme domů či někomu darujeme, má přinášet štěstí, dobro a lásku. Pod jmelím se lidé o Vánocích tradičně líbají, ovšem darovat jmelí třeba na Nový rok (anebo vlastně kdykoli v roce) není vůbec špatný nápad. Jmelí samozřejmě darujeme jako řezanou kytici, nepěstujeme je, doma pak může vlastně viset po celý rok. A pokud je namočíme třeba do zlaté barvy, vydrží opravdu tak dlouhou dobu, ale i déle. Jinak ale platí pravidlo, že jmelí se zavěšuje či dává do různých aranží zásadně čerstvé. Když už z něj pak opadne poslední kulička, má se spálit, jelikož právě oheň ze jmelí prý zahání vše špatné. A pozor, jmelí je chráněné zákonem a jeho sklizeň je možná pouze v případě, že získáme povolení od majitele lesa. Prodejci musí mít dokonce certifikát o původu prodávaného jmelí. Dobrou zprávou však je, že po silném větru najdeme v lese či parku dostatek jmelí i na zemi. Stačí se dívat po korunách stromů, kde se jmelí vyskytuje a pod nimi pak zaručeně najdeme ulámané větvičky. Jedna krátká procházka a dárek pro štěstí je na světě. Další rostlinou, která podle tradice přináší štěstí, je drobnolistá Soleirolia soleirolii, které u nás lidově říkáme domácí štěstí. Rostlina pochází z lesů Korsiky a Sardinie, své jméno nese podle svého objevitele kapitána Soleirolia a tvoří poduškovité trsy. Kvete po celý rok drobnými, nenápadnými kvítky, zbarvení listů může být svěží zelené, žluté ('Aurea') anebo stříbřité ('Argentea'). Soleirolia vyžaduje nižší a širší květináče, substrát dobře propustný a kyprý, případně rašelinový. Stanoviště vyžaduje světlé a chráněné před přímým sluncem, případně stačí i mírnější polostín. Jinak je tato rostlina chladnomilná, vyžaduje teploty do dvaceti stupňů Celsia. Severní vnitřní okenní parapet je ideální. Značný nedostatek světla však způsobuje pouze řídké olistění. Na jaře a v létě rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku nejlépe měkkou dešťovou vodou, s podzimem zálivku omezíme. Rostlina také vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, nejlepší je proto stavět květináč na širší podmisku s vodou a kamínky. Odpařující se voda rostlině vzdušnou vlhkost zvyšuje. Nedostatek vzdušné vlhkosti by způsobil zasychání mladých lístků i nových výhonů. Ve vegetačním období hnojíme jednou za 14 dní, na podzim a v zimě pouze jednou za měsíc. Nejlepší je tekuté hnojivo určené pro rostliny zdobné listem. Pokud však své domácí štěstí každoročně přesadíte, nemusíte už hnojit. Domácí štěstí se navíc jednoduše množí dělením trsů, stačí se proto s obdarovaným podělit o kousek toho svého. Že jsme jako děti pravidelně hledali mezi plevelným jetelem čtyřlístky, sušili je lisováním a pak darovali jiným pro štěstí, je známá věc. Jetel má listy obvykle trojčetné, ty čtyřčetné jsou pak raritou, ale vůbec ne výjimečnou. Ovšem čtyřlístky lze i pěstovat. A zaručeně budete mít v bytě jeden čtyřlístek vedle druhého. Hovoříme o rostlině, které říkáme čtyřlístek, a která se správně česky jmenuje šťavel růžový (Oxalis tetraphylla).Čtyřlístek vyžaduje světlé stanoviště, ale snese i mírný polostín a teploty okolo dvaceti stupňů Celsia. Vlastně může stát hned vedle domácího štěstí. V době květu pak vždy vyžaduje slunné stanoviště, tedy nejsvětlejší okno v bytě. Mladé rostlinky můžeme pěstovat i na záhonu v zahradě. Ve vegetačním období se tato rostlina spokojí i s běžnou vlhkostí, její zasazené hlízky zaléváme zprvu jen mírně, v době růstu a květu pak vydatně. Rostlina však nikdy nesmí stát v přemokřeném substrátu. Po odkvětu, kdy začnou lístky žloutnout, zálivku postupně omezujeme až do úplného zatažení hlízek do substrátu. Šťavel růžový je tedy trvalkou. Na začátku nové sezóny hlízky vždy přesadíme do nového substrátu, pH je ideální 6, respektive okolo šesti. Čtyřlístek dokonce můžeme rychlit, aby však byl v nejlepší kondici na Vánoce a Nový rok, musíme s rychlením začít již v létě. Umístíme hlízky i s kořenovým balem v květináči do chladné místnosti s co nejnižší teplotou a nejméně 8 týdnů před svátky pak rostlinu přesadíme tak, aby hlízky byly pokryté jen cca centimetr vysokou vrstvou substrátu. Do malého květináče o průměru šest centimetrů se vejde 6 až 8 hlízek. Teplotu udržujte mezi třinácti až šestnácti stupni, udržujte také vyšší vzdušnou vlhkost a zalévejte jen mírně. Podčeleď bambusové (Bambuseae) čeledi lipnicovité (Poaceae) zahrnuje 1447 rostlinných druhů. Ovšem právě šťastný bambus mezi tyto traviny vůbec nepatří. Šťastný bambus či domácí bambus (anglicky lucky bamboo) je vlastně jedním z druhů draceny (Dracaena) z čeledi chřestovité (Asparagaceae Juss). Dračinec pruhovaný (Dracaena sanderiana) je odolný rekordman v rychlosti růstu a v Asii je považován za rostlinu úspěchu, štěstí a hojnosti. Doma prostě tato rostlina nesmí chybět. Šťastný bambus si nejčastěji koupíme jako zelenou a různě pokroucenou hůl, která se snadno pěstuje v nádobě s vodou, kde krásně obrůstá listy. Prodávají se také bambusové svazečky. Snadno se přitom uchytí i v substrátu, který však musíme hojně zalévat. Šťastný bambus pochází z tropických deštných lesů afrického Kamerunu, k nám se však dováží nejčastěji z Číny, Taiwanu a Korey. Především na jaře tato rostlina doslova zapleveluje naše květinářství a hobby markety. Pěkně vypadá jako solitér i ve skupince několika stejných rostlin ve svazku. Jde o ideální pokojovou rostlinu pro začínající pěstitele a časově velmi vytížené lidi. Snese ve váze jakékoli umístění s výjimkou přímého slunce. Ideální je polostín a rozptýlené světlo. Dobře snáší i temnější a stísněné prostory. Potřebuje teplotu mezi 15 až 22 stupni Celsia (maximum je 25 oC), v zimě nesmí teplota klesnout pod 15 oC. I o šťastný bambus se můžeme podělit, stačí aby měl vyrašena nová očka. Rostlinu pak rozdělíme ve vzdálenosti přibližně dvou centimetrů nad místem, kde očko roste z kmínku. Po rozdělení je nezbytné vzniklou ránu zacelit horkým voskem, aby kmínek nezačal usychat. Přesazovat mladé rostliny pěstované v substrátu můžeme každoročně, starší rostliny jednou za 2 až 3 roky. Abychom podpořili další růst, zkrátíme kořenový systém.Zdroj: zahrada.bydleniprokazdeho.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org
