Bylinná pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia) roste v přírodě Rumunska, Bulharska, Maďarska a na celém východě Evropy až po Ural. Najdeme ji například na Krymu, v Gruzii i Ázerbajdžánu, kde roste ve stepích, včetně stepí kavylových (teplomilné kvetoucí stepi s dominantními porosty kavylů), je součástí sušších lučních porostů, teplomilných křovin a skalních výchozů. Jde tedy o druh převážně teplomilnější a s nízkými nároky na vodu. A právě z těchto důvodů je v našich zahradách ideální na skalky, nikoli do trvalkových záhonů (parterů). Špatném zprávou je, že tuto vytrvalou bylinu najdeme na červeném seznamu ohrožených druhů Bulharska, Maďarska, Rumunska, Srbska, Ruska i Ukrajiny. V Rumunsku a Srbsku je chráněným druhem a je též vedena v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské flóry a fauny. Ovšem šlechtěné kultivary tohoto překrásně kvetoucího druhu pivoněk s listy připomínajícími asparágus si můžeme do svých zahrad snadno koupit. Pokud se rozhodnete pro jakoukoli pivoňku, je třeba dobře vybírat místo pro výsadbu. Jestli totiž pivoňky něco nesnáší, je to přesazování. Ne že by je obvykle nepřežily a to dokonce ve vyšším věku, ale dlouho jim trvá, než si na novém místě zvyknou, než se z přesazení vzpamatují. Pokud navíc přeříznete hlíznaté oddenky, zhorší to kondici rostlin i kvetení. I po dělení trsů trvá delší dobu, než se pivoňky chytnou a bohatě vykvetou. Navíc by každý oddělek měl mít alespoň 5 oček. Pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia) se zásadně liší od ostatních druhů pivoněk především olistěním, které je jakoby jemně nastřihané. Vlastně připomíná kopr. A pokud jste se do pivoněk zamilovali a již máte v zahradě nějaký ten kultivar léčivé pivoňky lékařské (Paeonia officinalis) a pivoňky čínské (Paeonia lactiflora), určitě se vám vyplatí umístit někde opodál i pivoňku úzkolistou (Paeonia tenuifolia). Bylinná pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia) dorůstá výšky 50 až 100 cm (v přírodě 20 až 60 cm) a je tedy zhruba o polovinu menší jak dřevité formy pivoněk. I stonky má slabší, o to půvabněji však působí. Okvětní plátky bylinných druhů pivoněk jsou tuhé, hladké a třpytivé a vonět mohou po mandarinkách, liliích či kokosu. Květy pivoňky úzkolisté jsou vlastně spíše sasankovitého, nikoli typického pomačkaného až pouťového pivoňkovitého vzhledu. Terč květů je tvořen až pitvornými patyčinkami, které září zlatavou barvou. Zbarvení květů kultivarů pivoňky úzkolisté může být bílé, růžové i červené s mnoha odstíny a barevnými kombinacemi. Listy jsou dělené na úkrojky, které mají šířku 2 mm až pouhých 0,75 mm. Spodní strana listů je sivá a nejčastěji lysá. Květy přírodního druhu mají průměr 6 až 8 cm a jsou karmínově červené a právě vůči takové barvě působí zlatavé tyčinky velmi pěkně. Svým vzhledem vlastně tyto sasankovité květy připomínají též hlaváček jarní (Adonis vernalis). Pivoňku úzkolistou popsal poprvé Linné v roce 1759 podle rostlin sbíraných na lokalitě Taganrog na Ukrajině. Běžně je tento druh pivoňky pěstován jako skalnička, jelikož vyžaduje dostatek slunce, nejlépe jižní polohu a sušší, písčitou anebo dobře drenážovanou zeminu. Rostlina je plně mrazuvzdorná.Pořídit si můžete například plnokvětý kultivar 'Plena', který se prodává i v podobě růžovokvěté a bělokvěté odchylky. Známý je též kultivar 'Earlybird' (P. tenuifolia × P. veitchii) s jednoduchými jednotlivými karmínově červenými květy, který kvete velmi časně. Zajímavý je též časně kvetoucí kultivar 'Early Scout' ('Richard Carvel' × P. tenuifolia) s tmavě červenými květy.Zdroj: botany.cz, novinky.cz, wikipedia.org
