Staré domy rybářů možná dokreslují pestrou historii malebného městečka, ale dnes už nemají, kvůli svému provedení i celkové zchátralosti, příliš velký potenciál vyhovět nárokům současného bydlení. A projekt dvojice architektů (Bea Portabella a Jordi Pagés) je pak sympatický tím, že právě jednomu takovému rybářskému domu dává šanci na lepší budoucnost. Tím, že jej přestavují, upravují. Připravili pro něj plán kompletní rekonstrukce, transformace, kterou vedli až ke zdárnému vyústění. Proměnila jeho celkovou využitelnost, ale nesetřela jeho charakter. Jak říkají sami architekti, dům se zastavěnou plochou dvaaosmdesát metrů čtverečních přizpůsobili požadavkům současného života, ale zachovali jeho původního ducha. Dbali přitom na každý detail, protože stavba se nachází „v privilegovaném místě“, v pěší zóně a místě zvýšeného pohybu turistů. A ona promyšlenost zásahů byla zapotřebí i proto, že celý rybářský dům byl v pokročilém stavu zchátralosti a vyžadoval hluboký zásah. Úkolem bylo nejen obnovit jeho strukturu, ale také, dle přání majitele, zachovat jeho jedinečnou atmosféru. Obava, že by přílišně uspěchanou modernizací dům ztratil svou duši, nebyla lichá. O čem tento dům vlastně vyprávěl? Za více než století své existence nesl stopy obývání rodinou rybáře, aby se stal součástí Pescadors de Cadaqués, ústředím místního „svazu“ rybářů. Jeden čas fungoval jako maličký penzion a také tu krátce fungovala, v jeho horním patře, stanice Gardia Civil. To vše se pak prolínalo úpravami a přestavbami, které se v domě vršily jedna na druhou. Na architektech bylo najít onen výchozí bod v minulosti, z něhož chtějí začít objekt zachraňovat. Odrážet se mohli od toho, že stavba byla postavená z půl metru silných nosných kamenných zdí, a nesla mnoho rysů tradiční místní architektury. Například dřevěné trámové stropy v horních patrech a katalánský klenutý strop v přízemí. Navzdory pevné konstrukci se na stavbě podepsal zub času, a tak jeho rekonstrukce vyžadovala citlivou rovnováhu mezi zachováním a přístupy obnovy. Projekt tedy zahrnoval jak statické zpevnění, tak kompletní přestavbu vnitřního uspořádání. Pod rukama zkušených zedníků (a dohledem architektů) se tak z fragmentovaného obydlí stal funkční, světlý dům, plně propojený s přírodním a kulturním okolím. Na hrubé podlahové ploše 326 metrů čtverečních se takto podařilo zpřístupnit užitnou plochu 263 metrů čtverečních. Ta čísla uvádíme hlavně pro představu toho, jak je na dané poměrně malé parcele dům disponován do výšky, a jak velká jeho zastavěná část doprovázela prostor zužitkovatelný k obývání. V prvním patře se nacházejí společenské prostory: kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Součástí renovace bylo vytvoření nových otvorů v nosných stěnách, které zajišťují vizuální propojení mezi místnostmi a umožňují volný průchod přirozeného světla. Velký otvor do patia vytváří silnou kontinuitu mezi interiérem a exteriérem a vytváří otevřenou, svěží a živou atmosféru. Ve druhém patře se pak nacházejí ložnice a koupelny – soukromé prostory navržené pro klid, pohodlí a intimitu. Nejvyšší, třetí patro, se otevírá středomořskému světlu. Je to prostor se sluncem zalitou terasou a výhledem na moře, čímž Rybářský dům, donedávna ještě nehezký, korunuje nad okolím a skvěle zapadá do privilegované lokace v malebném městě.Zdroj: Bea Portabella + Jordi PagésFoto: David Zarzoso
