Zejména ti z nás, kteří uvažují o stavbě nového domu nebo na jeho budování již pracují, by si měli uvědomit, že právě podlahové vytápění je jediným zdrojem tepla, kterému odborníci předpovídají budoucnost. A to nejen s ohledem na možnosti jeho využití, ale také pokud bereme v úvahu náklady na vytápění domu či bytu. S ohledem na jeho složitější a technicky náročnější montáž je třeba rozhodnout se pro podlahové topení právě ve chvíli, kdy uvažujeme o rekonstrukci našeho bytu, nebo pokud stavíme nový dům. Zatímco například v případě užití radiátorů coby zdroje vytápění obytných prostorů se veškeré vydávané teplo kumuluje v jednom místě, u systému podlahového vytápění to neplatí. Teplo se totiž rovnoměrně rozloží po celé ploše místnosti, respektive na té části místnosti, kde je zabudováno podlahové vytápění. Díky tomuto systému dosáhneme požadované teploty v místnosti mnohem rychleji, než při užití dalších způsobů vytápění. Vyšší teplotu vnímáme i subjektivně, neboť teplo registrujeme od nohou, což přispívá k rychlejší aklimatizaci celého těla. K dosažení optimální tepelné pohody nám tak postačí teplota o dva až tři stupně nižší, než pokud bychom k vytápění užívali již „přežité“ metody. Tím nám podlahové vytápění ušetří ročně přibližně osm až deset procent nákladů na topení. Pro správnou funkci „topení v podlaze“ je důležitá jeho správná konstrukce a především způsob instalace. Také proto bychom si v případě, že se pro tento zdroj tepla rozhodneme, měli vybírat specializované a prověřené firmy s potřebnými referencemi. Správné rozložení podlahového vytápění má jednotný model: nad podlahovou izolací jsou umístěny samotné topné trubky, které jsou obaleny takzvanou mazaninou, jež slouží jako vrstva pro rovnoměrné rozložení zátěže podlahy. Mazanina musí splňovat přísné normy, vztahující se na tepelnou a zvukovou izolaci a také na pevnost a rovnost povrchů. Podíváme-li se na konstrukci podlahového vytápění ještě zevrubněji, pak je nad základovou betonovou deskou stavby uložena uzávěrka proti vlhkosti, na ní navazuje tepelná izolace a pak už samotná trubka podlahového topení obalená v mazanině a zalitá betonem. Tuto vrstvu zaceluje flexibilní lepidlo, jež musí být certifikováno pro podlahová vytápění. Celý systém uzavírá okrajová izolační páska, která je součástí podlahového topení. Náběhová teplota podlahového vytápění kolísá v rozmezí 27 až 45 stupňů Celsia. Energetická úspora se tak projeví již při samotné výrobě tepelné energie, protože kotel předává do topení až o patnáct procent méně tepla. Tato úspora je možná díky tomu, že kotel, který pracuje s vysokou teplotou, ztrácí tepelnou energii jejím vyzařováním do okolí. Jak jsme již zmínili, proudění teplého vzduchu zespodu významně ovlivňuje naše subjektivní vnímání tepla v místnosti. Různé oblasti těla totiž mají různě vysoký převod tepla, a vyžadují proto rozdílně teplotně temperované zóny. Větším převodem tepla se vyznačuje horní polovina těla, zejména pak oblast hlavy, menším převodem tepla zase oblast nohou – ta proto vyžaduje vyšší teplotu okolního prostředí. Díky tomu, že teplejší vzduch proudí od nohou, což je oblast, která vyšší teplotu vyžaduje, a do oblasti hlavy se horký vzduch nedostává v nadbytečné míře, cítíme se v prostředí vytápěném podlahovým topením příjemně. U podlahového topení se uplatňuje princip samoregulace. V praxi to znamená, že ve chvíli, kdy se vzduch v místnosti například vlivem slunečního záření zvýší oproti teplotě produkované topením, automaticky dojde k vyrovnání tohoto rozdílu snížením podílu tepla předávaného z podlahy. Závěrem je třeba zdůraznit, že podlahové vytápění je vhodné pro všechny typy podlahových krytin, za splnění konkrétních podmínek lze použít dokonce i systém plovoucí podlahy.
