Chceme suchý povrch zdiva Povrch zdiva, ale i ostatních konstrukčních prvků vašeho domu musí být především suchý. Nadměrná vlhkost nemá v domě co dělat. Odstraněním vlhkosti ze zdiva, ale i stropů a podlah vytvoříme v interiéru ideální mikroklima. Kromě sanačních postupů úpravy povrchů stěn sanačními materiály (například vyhlášené přípravky Remmers) je možné přímo radikálně zasáhnout. Hovoříme pak o přímých metodách sanace. Ty však s těmi povrchovými nakonec zkombinujeme, protože přímým zásahem přestane vlhkost do zdiva dál pronikat, ta stávající však již napáchala své škody a ve zdivu bez jeho další úpravy zůstane. Přímé sanační metody mají za cíl zamezit či alespoň snížit pronikání vlhkosti do zdiva či jiného materiálu. Působíme jimi na stavební konstrukce domu přímo! První kroky – analýza stavu a návrh metody Prvním krokem bude analýza stavu vlhkosti v domě a musíme také znát jeho konstrukci. Zde se neobejdeme bez odborníka, který zjistí, jakým způsobem a odkud stavba vlhne. Je dokonce možné, že odhalí již v minulosti učiněné kroky pro odstranění či snížení vlhkosti v domě. A to je důležité z hlediska možné návaznosti doporučené metody sanace. Navíc musíme určit, zda opatření vzniklo až následkem vlhkosti či při výstavbě a zjistit, proč není účinné. Jako příklad můžeme uvést hydroizolační pásy pod betonem podlahy prvního podlaží, které nejsou funkční prostě proto, že nebyly řádně svařené a podobně. Kromě správné volby přímé metody sanace a jejího navržení je však nakonec zásadní i precizní realizace. Do sanačních prací se prostě nikdy nepouštějte sami! Typy přímých metod sanace Jednotlivé druhy přímých metod sanace řadíme náhodně. Nelze totiž říct, která z nich je nejúčinnější, která je nejčastěji používaná. Každý objekt a jeho problémy s vlhkostí jsou individuální. V praxi se používá sanace mechanická (podsekávání, podřezávání), sanace vzduchově izolační, elektroosmóza a chemické injektáže. Známé jsou i metody „Massari“ a „HW.“ Zvolená sanační metoda je nakonec doplněna sanačním postupem doplňkovým (větrání domu, úpravy terénu kolem domu včetně drenáže a použití sanačních hmot na postižené povrchy, ale třeba i oprava či výměna poškozené střešní krytiny, kterou nám do domu zatéká shora). Doplňkové, respektive nepřímé postupy zásadně kombinujeme s přímými. K čemu by nám bylo podřezání stavby, pokud nám do ní dál poteče? Mechanické postupy Principiálně jsou postavené na vytvoření prostoru ve zdivu, do kterého vložíme hydroizolaci. Ta bude bránit pronikání vlhkosti výš do konstrukce. Použijeme tedy mechanickou hydroizolační zábranu. Nesmíme však takovým zásahem jakkoli ohrozit statiku stavby. Mezi mechanické sanační metody patří podsekávání a ruční podřezávání, kdy ve zdivu vznikne ve vhodné výšce vodorovná spára, ke které musíme mít pro účinné vložení izolace přístup zevnitř i zvenčí. Podřezávání probíhá řetězovou, lanovou či kotoučovou pilou. Řetězovou pilou je ideální řezat v maltové spáře, ale je možné některými stroji řezat i smíšené zdivo. Lanová pila podřeže jakékoli zdivo bez ohledu na použitý materiál či tloušťku stěn. Podřezávání kotoučovou pilou je principiálně založeno na kotoučích o průměru až 1,2 metru se zuby, které mají vidiové hroty. Ještě před podřezáváním musíme odstranit pás omítky v dostatečné šířce a případně vytvořit dostatečně širokou pevnou podkladovou plochu pro pohyb stroje, který odborná firma použije. Po vložení hydroizolace je nutné vhodně upravit omítku, abychom zamezili možnému vzniku mostu, přes který bude do objektu vlhkost pronikat dál. Naše práce by pak byla zbytečná. Jako hydroizolace se nejčastěji dosud používají asfaltové pásy, ale i PVC, desky ze sklolaminátu, fólie z polyethylenu a dokonce i nerezový plech. Pozor však, podřezávat lze pouze objekty, které mají zdivo s pravidelnou vodorovnou maltovou spárou. Odborník bude při práci postupovat po 0,8 až 1,2 metrech. Vždy poté vloží izolaci a pokračuje dál. Samozřejmě není možné podřezat celý dům a myslet si, že poté vložíme izolaci. Odlišným postupem než podřezávání je podsekávání, kdy ve zdivu vysekáme otvory přes celou tloušťku stěny (opět jako při podřezávání) o délce 0,8 až 1,2 metru. V otvoru vyrovnáme dno, uložíme hydroizolační materiál a dozdíme. Tak pokračujeme dál, až případně kolem celého domu, pokud nám nevlhne třeba jen jedna stěna. Na rozdíl od podřezávání však při podsekávání nepostupujeme po linii, nýbrž nejprve podsekáme úseky, které jsou nejvíc zatížené. Teprve ve chvíli, kdy dostatečně zatvrdne malta vyzdívky, pokračujeme dál a otveřeme další úseky zdiva. Podsekávání je samozřejmě nejnáročnější metodou, časově i finančně, navíc extrémně pracnou. Otvory sekáme o výšce cca 30 až 45 cm. Metodám podřezávání a podsekávání (ale i ostatním) se úmyslně nevěnujeme do důsledku, protože určitě není vhodné pouštět se do takových prací svépomocí! Vzduchově izolační sanace Touto metodou odebereme z povrchu zdiva vodu prostřednictvím cirkulujícího vzduchu. Vzduch tedy bude proudit kolem konstrukce, vezme na sebe vlhkost, která se odpařuje a odvede ji do okolí (ven). Proto je nutné na vnější či vnitřní stěně zdiva vytvořit dutinu – hovoříme o provětrávací šachtě. Mnohdy si vystačíme i jen s provětrávaným soklem. Nejčastěji dutinu vytvoříme přizdívkou, případně zevnitř pomocí sádrokartonové konstrukce. Důležité je však do dutiny přivádět a zase z ní odvádět vzduch. Proto je nutné předstěny zároveň zateplovat. Elektroosmóza Do stěny a do země se zabuduje elektroda a tyto elektrody musíme propojit. Každá z obou elektrod musí být stejného materiálu – třeba mědi či jiného. Mezi elektrodami je nutné vytvořit elektrické pole, jehož napětí zapříčiní pohyb vody (jejích částic) ve směru od elektrody ve zdi k elektrodě v zemi. Vlhkost tak odvádíme do země. V tomto případě hovoříme o elektroosmóze pasivní. Aktivní elektroosmóza funguje tek, že jsou obě elektrody napojené na zdroj napětí, ta ve zdi na kladný pól a ta v zemi na záporný. Pro obě formy elektroosmózy platí, že životnost metody se zvýší, pokud použijeme elektrody z materiálu na uhlíkové bázi. Chemické injektáže Jinak hovoříme i o infuzních clonách. Do vlhkého zdiva je napouštěna chemikálie se schopností proniknout až do pórů a trhlin ve zdivu. Vytvoříme tak oblast (zónu) prosycenou přípravkem. Ta pak brání vzlínání vody výš a má hydroizolační funkci. O injektáži hovoříme kvůli otvorům vrtaným do stěn, kterými zdivo chemikálií napustíme. Pokud je zeď příliš silná, provádí se injektáž z jejích obou stran. Massari Hydroizolace se dodatečně vkládá pomocí soustavy vrtaných otvorů. Každý vrt je vyplněn speciální směsí. Pokud směs zatvrdne, je možné vytvořit mezivrty, které se s těmi prvními překryjí. Poté vrtnou soupravu přeneseme na další místo. Výsledek je nakonec stejný, jako bychom zdivo podřezali. HW metoda Hydroizolaci vytvoříme pomocí vlnitých desek z plechu, který je schopný odolat korozi. Plech zarážíme k tomu určeným strojem do maltové spáry zdiva. V případě, že zdivo nemá pravidelnou maltovou spáru, nelze HW metodu použít. Zásadně se do spáry vrážejí tvrzené plechy s hroty. Přitom platí, že tvar plechu do vlny nejenže zpevňuje, ale zajišťuje i přesné vedení spáry během jeho zarážení.
