Co se týká světových stran, klíčové je množství a délka dostupného denního světla, což ovlivňuje teploty v daném místě i půdní podmínky, respektive zahřívání půdy a schopnost půdy si udržet vodu. Zároveň jsou na nás jasně kladeny nároky na nezbytná opatření a jsou též definovány objektivní důvody (podmínky) výběru druhů rostlin. Pohyb slunce a stínu je v zahradě zásadní. Nejenže bychom je měli vypozorovat, ale měli bychom sledovat i postupné či významně rychlé změny. Když vysadíme například okrasné stromy, za dosti krátkou dobu ovlivní světelné i tepelné podmínky v části zahrady a po mnoha letech až desetiletích bude takové ovlivnění zásadní. Návrhy a realizace, ale i údržba zahrad, jsou prostě alchymií, kde hrají světlo, stín a teploty zásadní roli. A aby to nebylo zase až tak jednoduché, mění se světelné podmínky (a tím i teplotní, teplo je nedílnou součástí slunečního záření) i během roku. Na sever orientovaná zahrada ve svahu stíněná od jihu lesem bude mít v zimě ještě méně světla a tepla, jelikož slunce se v zimě pohybuje po obloze mnohem níže než v létě. Na některých takových pozemcích je v zimě stín po většinu dne a v létě se to zlepší jen částečně. Všeobecné pravidlo nám říká, že zahrady obrácené na jih či západ jsou po celý rok slunnější a teplejší než zahrady, které směřují na východ, neřku-li sever. Zda je zahrada slunná či stinná přitom poznáme již na první pohled při své první návštěvě. Jen je třeba se orientovat ve světových stranách a pokud to nedovedeme, stačí se zeptat. Ostatně v létě za pravého poledne opravdu můžeme být bez buzoly na místě, kde jsme poprvé, dosti dezorientovaní. "Kde je východ?" Zeptáme se. A jednoduše si pak již ostatní světové strany doplníme. Důležité je též vědět, že stálezelené dřeviny vrhají po celý rok hluboký stín, opadavé listnáče dovedou naopak při dobré údržbě propouštět dostatek světla i v létě. A v zimě světelné podmínky zahrady opadem listí výrazně zlepší. Ideální pro jarní časně kvetoucí rostliny hajní, které se po odkvětu před prvním sekáním trávníku zase zatáhnou do cibulek. Pro přezimující trvalky, obzvláště ty exotičtější, je pak orientace zahrady také zásadní. Vysazujeme je na chráněná a v zimě dobře osluněná jižní nebo západní stanoviště. V lépe prohřívané půdě zimu snáze přežijí. Jižní orientaci prakticky využijeme například i při nakličování zeleniny, případně i rychlení, k tomu ale budeme potřebovat skleník či pařeniště. Ostatně ne náhodou vinaři pěstují vinnou révu s oblibou právě na jižních svazích. Kromě dostatku světla je zde již od jara teplejší vzduch a rostliny vykvétají dříve. Půda se navíc rychleji prohřívá. Pro letní období pak volíme na nejexponovanější jižní stanoviště druhy, kterým neublíží ani polední úpal za největších veder. Obvykle mají velmi dužnaté stonky i listy, případně je mají ještě chráněné dostatečnou houští ochlupení (trichomů), které opět pomáhají bránit vysychání. I když co se týká trichomů, mají účelů více, například fungují i jako ochrana vůči škůdcům a jiným živočichům. Trichom vlastně doslova znamená chlup, ovšem trichomy mnohých druhů rostlin dovedou nepěkně žahnout. Určitě je v létě slunné stanoviště jižně orientovaných zahrad ideální například pro středomořské subtropické druhy. Trvalky mezi nimi navíc na takových stanovištích i snáze přežijí zimu. Severně orientované zahrady představují naprosto opačné prostředí, kterého však lze také využít. I takové zahrady mají své přednosti. Předně spoustu stínu a nižší teploty, což bude vyhovovat nejen starším lidem a lidem třeba se srdečním onemocněním, ale i stínomilnějším rostlinám. Určitě se v severně orientovaných zahradách vyhneme druhům teplomilným včetně těch exotických, i tak je ale nabídka rostlin natolik pestrá, že se severně orientovaná zahrada může stát skutečnou perlou. Tedy především ve smyslu okrasném. Jen ve vrcholném létě zde na menší část zahrady svítí slunce po většinu dne, na jaře půda rozmrzá pouze pozvolna, rostliny rostou pomaleji a později kvetou i plodí. Kvůli chladnějšímu klimatu se zde prostě nemůže dařit choulostivým rostlinným druhům. Největších kompromisů se můžeme nadít u zahrad orientovaných na východ a západ. Ranní slunce, které ozařuje východně orientované pozemky nejvíce, ještě nemá takovou sílu, v létě je však v zahradě po větší část dne sluníčka dostatek. Specifikem západně orientovaných zahrad je delší ustupování denních teplot. Za veder sice sluníčko k večeru postupně slábne, ale teplotní podmínky v zahradě se mění jen pomalu, vlastně významně až poté, co slunce zapadne. Východní orientace pak představuje jedno riziko, časné ranní slunce může po chladné noci zkřehlá poupata a květy snadno poškodit. Je proto třeba zvážit u některých druhů rostlin potřebu polostínu. V západně orientovaných zahradách se pak daří většině zahradních trvalek, dřevin a cibulovin. Zajímavé též je, že znalosti polohy zahrady a jejích světelných podmínek využijeme i při barevném uspořádání rostlin. Například bílými a světlejšími květy či stonky, kmeny a větvemi rozsvítíme stinnější kouty. Nižší a měkké podvečerní slunce pro změnu rozsvítí výraznější barvy rostlin. Hry světla a stínu lze prostě využívat opravdu až malířsky.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
