Když otevřete příborník, co vidíte? Pokud jen příbory, je všechno nejspíš v nejlepším pořádku. Jenže ony to nemusí být jen klasické příbory a specialitky jako dezertní vidličky nebo malé lžičky. Co třeba otvíráky na konzervy, vývrtky, sítka a čajítka?Co třeba nepoužité plastové příbory z fastfoodu a nerozbalené čínské jídelní hůlky? Pořád je to sice o jídle… ale než se nadějete, je příborník skladištěm pro nepoužívané kuchyňské nože, mačkátko na česnek, louskáček na ořechy, vykrajovátka cukroví a tu podivnou mřížku na bramborový salát. Nebo na plastové střičky a dávkovače léků, které už hodnou chvíli nepoužíváte. Když se tohle všechno v příborníku začne hromadit, už začínáte cítit, že tu něco nesedí. Otázka zní, jestli je obsah vašeho příborníku o příborech (pak je vše v pořádku), anebo se uvnitř něj nachází i věci dost ne-příborového charakteru. Pokud musíte při chystání příborů na stůl probírat a hledat masu věcí nepotřebných, je to určitý signál, že je něco v nepořádku. Ale raději hned dál. K veteši, braku a haraburdí. Zkrátka zásuvce na naprosto nezbytné věci. Každý ji a její obsah asi nazývá trochu jinak, ale nikdo její existenci nepopírá. Najdete ji prakticky v jakékoliv domácnosti. I když by jí to nejvíc slušelo někde u ponku v dílně, nejčastěji na ni narazíte právě v kuchyni. Byť tedy věci v ní s přípravou pokrmů moc nesouvisí. Jsou to spíš předměty všední nepotřeby.Náhradní baterie, pasti na potravní moly, svinovací metr, sáčky, prskavky od loňských vánoc, korkové zátky a víčka od zavařovaček. Věci, které se použijí „jen někdy“ a proto se pohromadě nachází v nějakém zastrčeném šuplíku. Funguje trochu jako černá díra, protože se v něm záhadně objevují nejrůznější věci, které spadají do překrývajících se kategorií „to se bude hodit“ a „přeci se to nevyhodí“. To, že takovou zásuvku s chaoticky neuspořádanými nezbytnými věcmi máte, neberte jako poklesek. Dokud, a to je opravdu důležité, máte v kuchyni jen jednu takovou… Jakmile se šuplíků na to užitečné haraburdí nachází ve vaší kuchyni víc, a nejde už vlastně rozpoznat, který je který, začíná to být zlé. Proč? Mít ve věcech okolo sebe systém, to je naprosto v pořádku. Stejně jako to, že ten systém bude jenom váš a nikdo jiný mu třeba nerozumí. Dokud ten „systém“ a uspořádání věcí v kuchyni dobře slouží k vašemu prospěchu, nic špatného se neděje. Jakmile ale systém, nastavený na vaše měřítka, začne selhávat i pro vás, je to pořádný problém.Jak poznáte, že k něčemu takovému došlo? Když ve své kuchyni musíte hledat (a nemůžete najít) věci. Třeba proto, že se ztratily kdesi v širokém prostoru mezi příborníkem a zásuvkou na nezbytné věci. Když věci, které potřebujete, nejsou tam, kde by se podle vás měly nacházet. To už je průšvih jasně ve vzduchu, je to signál toho, že se z kuchyně stalo skladiště nepořádku. Vypozorujete to třeba i tím, že zhodnotíte, kolik vlastně těch chytrých robůtků, strojků, míchačů, topinkovačů a toustovačů v kuchyni „někde“ máte, aniž byste je v posledních X měsících kdy použili. Fakticky jen zabírají prostor. A zrovna tak o selhání systému vypovídá to, že se vám určité kuchyňské náčiní a sady pomůcek začnou duplikovat. Koupíte nové, protože jste už dlouho neviděli – nebyli schopni najít – ty staré. Které tam někde ovšem jsou. A dál? Myčka na vás přátelsky zapípá, že už má hotovo. Ale vy se i tak zdráháte z ní umyté nádobí uklidit. Protože jste podvědomě rádi, že aspoň tam v myčce hezky srovnané je. Jakmile si tedy začnete chodit pro čisté nádobí a příbory raději do myčky, než do příborníku nebo komody, už s tím problémem věčného chaosu vlastně žijete.Dílem i proto, že předměty, které v kuchyni používáte, nejsou stabilně na jednom místě, ale kdekoliv mezi myčkou, dřezem, komodou nebo šuplíky. Dochází tím k narušení základních procesů práce vaší kuchyně, protože už za chvíli se ty samé předměty mohou začít objevovat vlastně kdekoliv, kam je zrovna odložíte. Vlákna reality se začnou rychle trhat a bude je nahrazovat bezbřehý zmatek. Chystání servisu na stůl je peklo, protože ničeho není nikdy dost. Jeden talíř se myje v myčce, další je třeba ve dřezu, pod třetím je bábovka, se čtvrtým si hrají děti a pátý jste vlastně rozbili včera. Dostat na stůl sadu shodných vidliček a nožů je skoro nemožné, protože pekelný nepořádek už v kuchyni naplno kraluje.Vaření je zkouška nervů, protože nikdy nemáte po ruce tu správnou vařečku nebo obracečku, zato v šuplíku máte nejméně tři různá šťouchadla na brambory. Nemluvě o tom, že než začnete vůbec vařit, musíte si nejprve na kuchyňské lince udělat místo. Protože v záplavě spotřebičů, neumytého nádobí, zbytků od poslední chystané snídaně a týden staré pošty není k hnutí. To už je vlastně hrubé finále. Pochopitelně, že pobyt v takovém prostoru je nesmírně frustrující a organizační zmatek vyčerpávající. Není divu, že v něčem takovém vařit je zkouškou nervů a rozhodně vás to ani nemůže bavit. Řešení možná vidíte v tom, že si pořídíte novou kuchyni. To je ale dost drahé a nákladné opatření. Takže - dá se s tím něco jiného dělat? Jistě. Je to ale radikální a bolavé.Protože se budete muset pustit do úklidu, při němž se budete muset vrátit takříkajíc ke kořenům toho, k čemu má být kuchyně dobrá. A nemilosrdně z jejího prostoru budete muset vyhostit naprosto všechny věci, které v ní nemají co dělat a za ta léta se tam „nějak“ nastřádaly. Možná budete překvapení, kolik těch zbytečných krámů, zdvojených a nekompletních sad nejrůznějšího náčiní, vlastně máte. Je to ale cesta k tomu, jak vrátit kuchyni vykolejenou nepořádkem zpátky na trať. A znovu vrátit radost z vaření tam, kam patří. Neuspořádané kuchyně, které se přehlížením signálů stávají skladišti nepořádku, totiž k radosti z vaření nikdy nebudou.Zdroj: realsimple.com
