Slepice se bez kurníku chovají těžce. Ne že by to nešlo, ale jde to hůř, než pěstovat skalničky bez skalky. Protože ona kamenná formace v podkladu je u skalniček jen doplňkovým estetickým prvkem. Pokud zajistíme ostatní, skutečně potřebné faktory pro růst rostlin, žádná katastrofa nenastane. Řadě z nich se bez omezení poroste mnohem lépe. Co tedy neopomenout? Že když chceme někde mimo skalku nahloučit vícero druhů skalniček, měly by mít podobné nároky. Aby se třeba stínomilné kousky nemusely potýkat se výslunným stanovištěm. Skalničky jsou přitom z principu své existence spíše nenáročné. Postačí, když budou mít kyselý nebo vápnitě-zásaditý substrát, tak jak to mají konkrétní druhy rády. Zapomenout bychom neměli ani na drenáž, dobrý odvod vody. Jinak je ale přítomnost masivu skalky spíše zbytností. Kam je tedy alternativně umístit? Patinou pozvolného rozkladu vynikají například staré zídky. Ty cihlové i skládané z kamenů, nasucho stavěné kamenné terasy, vyvýšené předěly a kamenné lemy záhonků. Vesměs tedy lokalitky, které budou výhledově potřeba nějak opravit, rekonstruovat. Tím, že do jejich puklin, mezer a děr osadíte skalničky, si koupíte čas. S opravou můžete posečkat, protože jste vytvořili esteticky hodnotný prvek. Pochopitelně, že to osazení zdí a plotů můžete skalničkami realizovat cíleně. Hezké budou pořád. Skalničky si libují v netypických maloplošných záhoncích. Trochu to zavání kýčem, ale osadit jimi například popraskané hrnky nebo kuchyňské hrnce, starý džber, žlab nebo koryto, to vůbec nevypadá zle. I když nejsou epifytní, výtečně se také doprovází se dřevem. Na torzech osluněných kmenů, k nimž připojíte nebo vsadíte kapsy pro růst, se jim vyloženě daří. Podobně dokáží zkrášlit pařez nebo nějaký rozložitý samorost. A pokud si chcete pohrát, můžete je proložit hranicí dřeva částečně zakrytou zeminou. Určitě se nedá říct, že by skalničky snášely sešlapávání. Nemají to v povaze. Ale nikterak to nebrání, abyste jimi, na ne-sešlapávaných ploškách doprovodili kameny nebo cihlami vyskládané chodníky. Mohou taky vytvářet vyvýšený lem nad chodníkem, stačí to jen minimální terénní úpravu. Skalničky jsou perfektním „spárovacím“ materiálem. Z nelichotivých puklin vytváří malé oázy pestrobarevného života. Svéráz jim dodá i pěstování ve svahu, který by svou nerovností klasickou obsádku neustál. Jen je třeba na takové svažité stráni vytvořit nějaké minimální záseky či fixační prvky, aby skalničky neodplavil první pořádný déšť. Když se tu už uchytí a rozrostou, půjde jim to mnohem lépe. Vytvoří povrch, který zpevní celý svah, byť hluboké kořeny k jejich přednostem též zrovna nepatří. Mimořádných kvalit se u skalniček doberete na suťových záhoncích. Plochách, vysypaných vyšší vrstvou hrubozrnného štěrku. Je to ideální pro líné zahrádkáře, protože zůstává zachována estetická hodnota bez zápasení s plevely. Šutrovinou totiž neprorazí, zatímco tu skalničky usazené v jednotlivých hnízdech kamenného pole zdobí a krášlí. Nápady se štěrkem, nahrazujícím masiv skály a funkčně zastupující mulč, lze různě kombinovat. Štěrkem nebo kamennou drtí vysypaný objem koryta nebo kovového kbelíku, se skalničkou uprostřed, vypadá nádherně. Že vás u všech těchto tipů a variací zaráží, že skalku jen nahrazujeme jinak loženým a upraveným kamenem? Máte pravdu. Úplně nejsnazší je to se skalničkami mimo skalku, když je osadíte do obyčejného záhonu. Jen pozor na kvalitu a strukturu substrátu v něm, mělo by to být něco sypkého. Pěstovat je pak můžete stejně, jako kterékoliv jiné trvalky. A protože tu nemusí zápasit s nepohodou, budete se jim báječně dařit. Skalničky mimo skalku jsou super-vděčnými pěstěnci, protože si obvykle nežádají o speciální péči, jsou spíše suchomilné, extrémní plusové teploty jim nevadí. Jsou vlastně vděčné za cokoliv, co skalku moc nepřipomíná.
