V Hanoji se těm domům trochu hanlivě přezdívá „trubkové“. Není to nepřesné, protože jsou usazeny na velmi uzoučkých a nudlovitě podlouhlých parcelách. Když k tomu připočteme ten nejlacinější stavební materiál krytiny – vlnitý plech – skutečně pak připomínají roury nebo trubky, do nichž se obyvatelé jen tak tak nasunou. Takové stavby, nalepené jedna na druhou a podléhající diktátu co nejúspornější čelní fasády, jsou enormně zahuštěné, bez přístupu k zeleni, nezdravé. Architekti z vietnamského - hanojského ateliéru X11 Design Studio se to tentokrát pokusili pojmout trochu jinak. Proti tvaru parcely se sice vymezit nemohli, ale proti nedostatečné kvalitě bydlení chytře sestaveným projektem už ano. V souhrnu až neuvěřitelně prostorném – na třech podlažích 260 metrů čtverečních plochy – vytvořili obytný celek, jež k sobě přibližuje členy rodiny navzájem, děti mají dostatek místa k hrám a růstu. A je tu i potenciál pro interakci s přírodou. Jak se to sem všechno poskládalo? Inu, realizovaný projekt se ne nadarmo jmenuje „Skládaný dům“. A klíčové pro úspěšné řešení se stalo jeho rozdělení na tři podlaží, přičemž přední i zadní segment má nestejnou výšku. Dům půlí středové schodiště, čímž se vytváří dojem mnohotvarosti a bohatství prostoru, přesněji tedy 18 různých pobytových částí. Architekti prozrazují, že Skládací dům je inspirován záhyby papíru, s jeho flexibilními přechody, které vytvářejí prostory různých úrovní, protkané zelenými plochami. Zajímavým aspektem je tu hra na tvrdé a měkké, na pevné a fluidní. Vzdušný a světlý prostor středového schodiště je masivem, a stěny – kde by se očekávala pevnost – jsou vyvedeny z prodyšné mozaiky cihel. Pevné stěnové panely v kombinaci se zeleným ustoupením snižují dopad slunečního záření z jihozápadu, minimalizují prosup znečištěného vzduchu, kouře a hluku zvenčí. V přízemí jsou střídavě rozmístěny tři dvorky, které vytvářejí výhled a regulují vnitřní mikroklima pro celou budovu. Obývací pokoj a kuchyň jsou propojeny světlíkem a malou zahrádkou uprostřed, kde začíná hlavní dopravní osa domu. Dělený prostor v kombinaci s obráceným schodištěm vytváří velké a malé světlíky, zelené ostrůvky se pak plíží všemi úrovněmi prostoru. Velmi světlého, sluší se říct – což je u trubkových domů skutečně neobvyklé. Dům totiž využívá dva zdroje světla - z průčelí a z hlavního atria uprostřed domu. Díky tomu získávají jinak doplňkové a obslužné funkce domácnosti - chodby, schodiště a toalety - přirozené světlo a větrání. Vertikální rozměr domu, „vzdušný komín“ schodiště, přispívá konvekci vzduchu a regulaci mikroklimatu. A obyvatelé na sebe také více vidí, slyší se. Materiálově se tu pracovalo s betonem, rustikální cihlou v kombinaci s některými přírodními materiály, kamenem, dřevem, stromy. Dům díky tomu působí nikoliv jako roura nebo trouba, rakev. Ale jako velmi živé a harmonické obydlí, které – ač stojí v jedné z nejrušnějších metropolí světa – se neodříká klidu a přírody.Materiály: X11 Design StudioFoto-kredit: Hoang Le
