Pokojovky nepůsobí zrovna akčním dojmem, ale pokud jsou v dobré kondici, většinou dokáží nájezdy škůdců ustát. Na podzim jsou ale v silném oslabení – mění se podmínky v jejich prostředí, klesá teplota i sluneční osvit, snižuje se zálivka a zvolna se propadají k zimnímu klidu. V této fázi jsou opravdu velmi zranitelné. My jim zrovna nepomáháme (spíš pomáháme škůdcům), protože se je snažíme shluknout na těch pár zbývajících prosluněných míst v domácnosti, držet je pohromadě. A to mají škůdci rádi, šetříme jim práci a usnadňujeme šíření.Navíc si je často sami spolu s rostlinami drženými přes léto venku, přeneseme dovnitř. Na karanténu totiž s chutí zapomínáme. Proto je podzim pro škůdce pokojovek doslova rajským obdobím. Když už jsme to nechali zajít tak daleko a takový průšvih nastane, je třeba jednat rychle. Zasáhnout, znásobit ochranu, nepodcenit preventivní opatření. Tím úplně prvním krokem ale je zjistit, jací nezvaní hosté se teď na našich pokojovkách vezou. Jen tak je totiž dokážeme zasáhnout tam, kde je to bolí. Na podzim se s oblibou zabydlují na ibišcích, slezinících a okrasných citrusech. Ochotně se ale usadí všude tam, kde je dostatek potravy - listí nebo větviček, na kterých mohou sát - a přitom je kolem teplo a sucho. Proto na ně často narazíme i na oleandrech, fíkusech, orchidejích a palmách. Odolné jsou puklice až k nezničitelnosti, protože si v rámci kolonie vajíček vytváří na větvičkách a listech ochranné krunýře, voskové štíty a víčka. Takže se jich většinou klasické postřiky přímo nedotknou. Právě tyhle mazlavě pevné pokličky nažloutlé nebo hnědé barvy na jejich přítomnost upozorní. Dalším symptomem může být nezvykle černý prach na větvičkách. Co dělat, abyste si je nepořídili? Prvním krokem je pochopitelně karanténa nových a zvenku přinesených rostlin, druhým pak prevence – chlad a vlhko nemají rády, takže při zachování optimálních podmínek pro zimování rostlin (citrusů a ibišků) dosáhnete toho, že to puklice nerozjedou. Když už je máte, musíte se snažit, aby to nerozjely naplno. Vajíčka, larvy i savé dospělce je třeba seškrábat, mechanicky-ručně odloupnout. Můžete je otrávit/odlepit třeba štětičkou, namočenou do lihového roztoku. Zabírá i koncentrát čajového oleje. Napadené rostliny, jejich větve i listy, pak omyjete slabě mýdlovou vodou (důležité je odstranit všechna vývojová stadia), poté znovu omýt vodou čistou a nakonec pak přestříkat pře-luhovaným čajem. Až do jara by pak takto ošetřená pokojovka (která bude vyžadovat pravidelnou kontrolu) měla mít distanc od všech dalších pokojovek, aby se případně atak puklic znovu nerozjel někde jinde. Velmi drobné mušky (okolo 2 mm), bělavé barvy. Bez pravidelné kontroly je snadno přehlédnete, protože se drží ze spodní strany listů. Tam sají z rostlinných pletiv šťávy, a pomalu hubí napadený exemplář. Často stačí jen list otočit nebo s rostlinou trochu zatřepat, a vznese se jich do vzduchu celá letka. Je to problém pro všechny pokojovky, protože se molice velmi snadno a velmi ochotně šíří. Dalším symptomem může být nápadně lepivý povrch listů. Říká se, že primárně mají spadeno na fuchsie a muškáty, ale rozhodně nepatří k vybíravým. Do karet jim hraje sucho a vyšší teplota, ale také rostliny pře-zalívané, potýkající se s počínající hnilobou. Většina řešení téhle „nákazy“ je zacílena na dospělé molice. Pomáhají žluté lepové destičky (až se jich pár přichytí, je třeba je vyměnit), dobrý nápad je i důkladná sprcha zacílená na rub listů.Preventivně pak může pomoci otírání spodní strany listů slabým roztokem octové vody. Často se jako prevence uvádí instalace misek s vodou kolem rostlin, protože odpar zvyšuje vlhkost vzduchu, která blokuje vývoj nových generací molic. I tady platí, že jednou napadená a ošetřená rostlina bude muset jít až do konce letošní sezóny do karantény od ostatních. Hmyz, který snad vůbec nerespektuje kalendář, a pokud si jej jednou „pořídíte“, nedá vám pokoj. Množí se bezhlavě, jsou neodbytné a urputné, škodí sáním. Mšice jsou velmi druhově početnou a rozrůzněnou skupinou (dohromady asi 900 druhů), takže se doma můžete setkat s exempláři téměř průhlednými, světle zelenými, nažloutlými i černými. Bezvýhradně ale škodí všechny.Zpočátku preferují mladé a šťavnaté části rostlin, čerstvé lístky a výhonky, pupeny. Když je ale nenachází, usazují se aspoň v záhybech a úžlabích stonků, a sají i na starých listech. Ty pak zavadají, žloutnou a sesychají. Rostlina postupně chřadne, deformuje se a uvadá. A mšice se také s každou další generací aktivně šíří dál. Proto je nejdůležitější zakročit proti nim včas, už napoprvé radikálně. Přítomnost mšic je navíc pro rostlinu natolik oslabující, že hned v druhém kroku může být napadena hnilobou nebo plísní. Napadené listy je častokrát lepší úplně odstřihnout, rostlinu omýt, ošetřit mírně zředěným roztokem tabákového výluhu (raději opakovaně), odstranit všechny suché lístky a pak preventivně aplikovat rozprašovačem levandulový roztok. Můžete na ně vyzkoušet i postřiky proti mšicím, ale nezdá se, že by si z nich něco dělaly. Mšicím prospívá suchý vzduch, a těší je, když to z jednoho květináče do druhého nemají moc daleko. Nedá se říct, že by vyloženě škodily. Živí se odumřelými částmi rostlin, a spíš obtěžují svou přítomností. Vajíčka a larvy tohoto velmi častého spolucestujícího pokojových rostlin si domu obvykle zaneseme v substrátu, a když si nedáme pozor, brzy máme úrodu dospělců. Ti vypadají trochu jako miniaturní komáři s tykadly. S larvami může - v případě jejich přemnožení - nastat problém „pod povrchem“. Umí se totiž pustit do drobných kořínků.Boj s dospělci je snadný: lepové štítky a pasti. Ty většinou zredukují populaci dospělců a dostanou ji pod kontrolu. Pokud jich je opravdu mnoho (což znamená, že jich bude brzy ještě víc) je třeba přistoupit k dezinfekci půdy. Přesazování květin a podzim není dobrý nápad, ale často se smutnic jinak než úplnou výměnou substrátu (s propláchnutím kořínků) nezbavíme. A samozřejmě, vždy je možné proti nim zakročit postřikem, nebo biologickou zbraní – aplikací hlístic. Ty zajistí dlouhodobou ochranu. Preventivní opatření vychází z optimální péče o pokojovky na podzim: smutnice milují přehnojený a přemokřený substrát a teplo. Když jim ho nedopřejete, populační boom u nich nenastane. Problém trochu je, že se většinou drží kolem domácích kapradin. Tedy rostlin, které se zalévají celoročně. Jedním ze zajímavých nápadů je překrytí povrchu květináče souvislou vrstvou jemného písku/štěrku, kterým „neprorazí“ na povrch. Patří k roztočům, kteří to umí pořádně roztočit. Kvůli jejich drobné velikosti je snadné je přehlédnout, a tak mohou řádit dlouho bez omezení. Jediné, co je na jejich hostitelské rostlině může začít být nápadné, jsou drobné pavučinky a nánosy bílého prachu. Což většinou chápeme jako zanedbání, ale nikoliv probíhající invazi. Časem se na postižených listech objevují skvrny, výhony bývají zakrnělé, opadávají. Dochází k zasychání, protože roztoči rostlinu neustále otevírají okolí.Nejsnazší je tu mechanický zákrok, tedy „vyprat“ listy a zbavit je svilušek. Po takové lázni je dobré ještě listy ošetřit heřmánkovým odvarem, a zvýšit vlhkost v místnosti. Protože teplo a sucho je to, co sviluškám prospívá. Očistu po napadení je dobré v týdenním odstupu znovu zopakovat. Za podzimní invazí škůdců v drtivé většině případů stojí příhodné podmínky, které jim neúmyslně vytvoříme. Je tu ale ještě jeden aspekt, nad kterým se moc nepřemýšlí: celková kondice pokojových rostlin. Přečkat podzim a zimu je výsada, kterou si nezaslouží úplně každá rostlina. A naše tendence nechat projít do další sezóny úplně všechny pokojovky, které doma máme - včetně těch různě narušených a v nedobré formě – znamená, že tím dáváme škůdcům mnohem větší šance na úspěch. Na oslabené rostlině se totiž snadno uchytí, a postupně odtud mohou expandovat dál. Kromě karantény a prevence se tedy hodí zvážit, jestli s skutečně vyplatí tlačit do další sezóny opravdu všechny pokojovky.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
