Slanobýl chlumní (Salsola collinae), jinak též „slanomilka“ - skromná, nenápadná, nijak zvlášť pěkná bylina, ale skutečný zázrak pro lidové léčitelství, ale i farmacii a léčbu rakoviny. Navíc tuto bylinku využijete i v kuchyni, čili nejenže obohatí pokrmy svou chutí a vůní, ale také funguje proti rakovině preventivně. Jde o antioxidant, který navíc posiluje orgány.Zázračné léčivé účinky slanobýlu pramení z extrémně nehostinného prostředí (vědecky prokázáno), tato bylinka totiž preferuje vyprahlou půdu s vysokým obsahem minerálů a soli. Divoce roste dokonce na neúrodných a zasolených půdách severu Afriky, Asie a Severní Ameriky. Listy slanobýlu proto chutnají slaně. Tento drobný, jednoletý, hustě větvený a kulovitý keřík dorůstá do výšky až 1 metr a rostou na něm dva druhy listů – tenké a dlouhé + krátké a jehlicovité. Tenké a dlouhé listy jsou dlouze čárkovité (dlouhé 2 až 3 cm), částečně dužnaté a měkké, ze stonku vyrůstají střídavě. Druhý typ listů dorůstá okolo jednoho centimetru, tyto listy jsou krátké, jehlicovité a tuhé.Květy jsou drobné, nenápadné, zelenkavě narůžovělé a vyrůstají z paždí listů. Téměř si jich ani nevšimnete. Pro léčivé účinky se sbírají drobná a vejčitá semínka sklízená v září a říjnu. Slaně chutnající listy (ovšem pouze mladé výhony) pak využijeme v kuchyni. Byť slanobýl dorůstá až do metru, ničím na pohled nevyniká, navíc se v mobilní nádobě na vnitřním okenním parapetu určitě dočkáme mnohem skromnějších rozměrů. Kromě slanobýlu chlumního nabízí rod slanobýl i další druhy, které se liší svou velikostí a tvarem listů i květů (např. Salsola inermis a Salsola incanescens). Podčeleď slanobýlové (Salsoloideae) patří do čeledi laskavcovité (Amaranthaceae), jde tedy o příbuzné králů okrasných parterů – laskavců, které zajisté dobře znáte (mohutné byliny s obrovskými hrozny vínově rudých květů, jejichž jedinou stinnou stránkou je, že rády poléhají). Podčeleď slanobýlové je systematicky velice obtížná skupina rostlin, jelikož je do ní řazeno více odlišných rodů. Byla přitom vyčleněna z podčeledi merlíkových. Rod slanobýl pak zahrnuje cca 130 druhů rostlin. Pokud chceme slanobýl pěstovat v květináči, musíme vysít semínka přímo do substrátu v období od května do srpna přibližně 0,5 cm hluboko. Klíčení trvá cca 20 dní a pozor, rostliny vyžadují vysoký obsah soli v půdě. Stanoviště volíme slunné, substrát může být stále mírně vlhký (ale nemusí), hnojení se však nedoporučuje. Zvolit můžeme běžný zahradní substrát a nebo hlínu, kterou nabereme v zahradě, přičemž hmotu smísíme s vyšším podílem písku. Sůl dodáme substrátu jednoduše tak, že jej zalijeme slanou vodou (stačí obyčejná kuchyňská sůl – chlorid sodný – NaCl). Koncentrace může být i velmi silná. Později však již zaléváme vodou bez obsahu soli a ne příliš často. Častější zálivka rostlině neuškodí, je ale zbytečná. Pokud sůl do substrátu nedodáme, nic se vlastně nestane, rostlina bude prosperovat i bez ní.Mohlo by vás také zajímat: Jaké bylinky na zahradu? Slanobýl chlumní působí jako antioxidant a posiluje orgány. V lidovém léčitelství jej najdeme napříč Evropou, Asií a Severní Amerikou, čili všude, kde roste v přírodě. Tato rostlina je považována za „superléčivou superbylinu“, podobně jako například ostropestřec (na léčbu jaterních chorob neexistuje nic lepšího než semena ostropeřce, tedy kromě semen slanobýlu), kurkuma a nebo benedikt lékařský.I slanobýl pak využijeme při léčbě jater, redukuje však také vysoký cholesterol, pomáhá metabolismu tuků, kromě jater působí pozitivně i na ledviny a slinivku, posiluje též zrak, zlepšuje kvalitu vlasů a nehtů, podporuje tvorbu žluči, pomáhá vylučovat z těla toxické látky, příznivě působí na mužskou plodnost a zlepšuje elasticitu nejmenších kapilár. Jako antioxidant a prevence vůči rakovině je pak neskutečný. V léčitelství se nejčastěji používají semena či mladé výhonky, pouze zřídka je však používán samostatně. Nejčastěji je přidáván do směsí léčivých bylin. Jelikož jde o velice silnou bylinu (se silnými účinky), snadno se jí předávkujeme. Určitě se slanobýlu vyhněte v těhotenství, v období kojení, při nízkém krevním tlaku, alergických reakcích, při metabolických poruchách a individuální nesnášenlivosti některých chemických látek. Při kardiovaskulárním onemocnění je třeba užívání slanobýlu konzultovat s lékařem. Komplexní účinky slanobýlu jsou dány jejím ojedinělým chemickým složením. Obsahuje komplex organických chemických sloučenin, které jsou v rostlinných tkáních syntetizovány pouze v případě, že rostou v nepříznivých podmínkách. Najdeme zde především alkaloidy (salsolin a salsolidin), fytosteroly, betain, beta-sitosterol, kyselinu lignocerovou, kyselinu salicylovou, kyselinu vanilovou, organické kyseliny a aminokyseliny, tokoferoly (skupina isomerů vitaminu E), polysacharidy, flavonoidy (rutin, quercetin atd.), mikroživiny (především fosfor, brom a soli hořčíku, draslíku, vápníku, křemičitanů, železa, zinku a mědi). Za hlavní léčivou složku byliny jsou považovány fytosteroly a betain (stimulují žlučové žlázy, mají choleretické vlastnosti a jsou přirozenými hepatoprotektory – chrání jaterní buňky před škodlivými účinky různých toxinů).
