Volba různých druhů keřů a nejlépe pak stálezelených, případně ale i trvalek, které budou zvědavcům clonit jen v sezóně, popnutí pergoly liánami, ale i souvislé živé ploty a nebo ploty zděné, případně třeba betonové stavebnice. Způsobů zajištění soukromí se nabízí mnoho a nemusí ani v některých případech jít o drahá řešení. Na prvním místě je však již samotné plánování zahrady a s ním související rozhodnutí, kam takzvanou relaxační zónu vlastně umístit. Když to hodně přeženeme, nejvíce času na vsích lidé netráví na předzahrádce a případné lavičky před domy směrem na náves či do ulice jsou obvykle okupovány pouze klábosícími staršími lidmi. Většina lidí však chce doma trávit svůj volný čas v soukromí. A kousek toho soukromí vytvoří například již jen tvar domu a nebo k domu vhodně přistavěná zahradní stavba. Když si v zahradě nezajistíme soukromí, je to jako bychom v domě večer rozsvítili všechna světla a přitom ignorovali jakýkoli způsob stínění oken. Ještě než se však rozhodneme přistoupit ke konkrétnímu řešení, je dobré si připomenout trochu „mouder“ z platné legislativy. Možný problém se totiž ukrývá v případě, že by se konkrétní řešení našeho soukromí mohlo jakkoli dotknout sousedů. Obzvláště pak clony v blízkosti pozemku sousedů se mohou stát pověstným jablkem sváru. Nejlepší je se ve sporných situacích se sousedy dohodnout a ideálně pak získat písemné svolení. Problém mohou představovat například popínavé rostliny pnoucí se po sousedově plotě, ale i plánovaná výstavba živého plotu či zídky. Pokud máte od souseda písemný souhlas, není třeba se striktně řídit platnými zákony. Ale samozřejmě jen v určité míře, s rozumem. Platí totiž, že nesmíme stínit cizí pozemek a nemáme povoleno ani používání cizího plotu. Podle nově platícího Občanského zákoníku (§ 1017) je navíc zakázáno vysazovat stromy blíže než 150 cm od hranic cizího pozemku a to je na mnohých (obzvláště úzkých) pozemcích problém. Dřeviny je navíc třeba udržovat v takovém stavu, aby sousedovi nestínily a ani jej neobtěžovaly jakkoli jinak. Vzrostlé stromy prostě mohou být časem problém, třeba vysoká řada jehličnanů, lepší je proto volit keře a vůbec menší rostliny, které lze navíc snadno upravovat řezem. Navíc též platí, že obvykle není třeba za každou cenu clonit celou zahradu, ostatně až příliš stínu může vadit i vám samým a v zahradě pěstovaným rostlinám. Často zcela postačí odclonit jen část s posezením a třeba krbem a nebo také bazén či vířivku. Navíc se nabízí i jedna legislativně zcela nepostihnutelná možnost, totiž mobilní zeleň. Pokud jsou dostatečně objemné mobilní nádoby osazené rostlinami tak, že je obtížné přes ně vidět do chráněného prostoru, nemůže vám nikdo nic říct. Rostliny v nádobách navíc můžeme volně přemisťovat, vždy podle aktuální potřeby. Je jen třeba vyřešit, jak s často velmi těžkými nádobami manipulovat. Je proto například dobré umístit velké keře a stromky v těžkých nádobách (samotná zemina a rostliny hmotnost ještě zvětší) na pojízdné podložky, což manipulaci usnadní. Ohromnou předností mobilní zeleně je pak její využití v době maximálního estetického efektu pěstovaných rostlin. Výborným řešením jsou samozřejmě i liány, nejlépe pak ty stálezelené, jelikož ty nás budou chránit celoročně, ovšem nesmí zasahovat na sousedův pozemek a majetek. Tedy pokud se s ním nedohodnete jinak. Ideální jsou jako opory popínavek pergoly s trelážemi. Vybírat přitom můžeme popínavky vytrvalé i jednoleté, které mají úžasnou schopnost vytvořit v jediné sezóně ohromnou rostlinnou hmotu. A třeba taková ačokča (paprikookurka) je zároveň zajímavým zpestřením našeho zeleninového jídelníčku. Vybírat jinak můžeme mezi břečťany, vistáriemi, přísavníky, popínavými růžemi, trubači, plaménky, zlatým deštěm a dalšími druhy. Mnohé popínavky patří do čeledi bobovité a typické jsou pro ně lusky se semeny. Ostatně v sezóně nám budou výborně stínit i popínavé fazole a budou i krásně vypadat, obzvláště v době kvetení. Ochrana před zvědavci má navíc ještě jeden důležitý aspekt, vytváříme jí stín a chráníme se tak před sluncem za největšího horka. A nejen my, ale i domácí zvířata a také rostliny, které nesnesou plné slunce. A právě i prvky protisluneční ochrany nás pak mohou naopak i chránit před pohledy zvědavců, třeba různé ratanové zástěny například upevněné na plot, stínicí plachty a další prvky. Vzhled a styl vybíráme podle typu zástavby a charakteru zahrady. Určitě jsou řešením i vyšší zděné ploty, ale je vždy na zváženou, zda jsou třeba a zda je jejich volba v konkrétním případě vhodná. Obzvláště podél rušných komunikací jsou takové ploty často vyloženě nezbytné, ale třeba směrem do přírody a v sousedství se sousedovými zeleninovými záhony to není rozhodně dobrý nápad. V posledním uváděném případě je třeba zvážit, kam relaxační zónu přemístíme. Navíc jsou i jiné typy plotů, přes které k nám nikdo nebude vidět (dřevo, plech, gabiony a další materiály). A ještě jeden problém nás může potkat, totiž potřeba odclonění pohledům z výšky. Ne kvůli občasnému přeletu letadla, ale blízkosti vyšších budov, ze kterých je na zahradu výborně vidět. V tomto případě pomůže zastřešení dosti prostorné pergoly, ale třeba i sluneční plachty a samozřejmě vyšší dřeviny. Než nám však vyrostou, nějakou dobu to bude trvat. Vhodným řešením jsou výškově různorodé výsadby, ve kterých budou zakomponovány i stromy se širokými a hustě olistěnými korunami. Pozor však, nesmí svými korunami příliš zasahovat na sousední pozemky. Živé ploty, to je pak natolik široké téma nabízející nespočet možností řešení, že by vydalo na mnoho knih. Chápejte prosím proto tento článek jako hodně stručný popis problematiky, jednoduchý vhled.
