Inu podle pecky. Špendlíky totiž mají pecku specificky ostrou a na koncích zúženou do špičky. Například moravský a katalonský špendlík. Nesmíme si přitom plést špendlíky s takzvanými mirabelkami, se kterými se potkáme v přírodě s větší pravděpodobností než se špendlíky. Mnozí si dokonce myslí, když v přírodě ochutnávají mirabelky, že jde o špendlíky. A skutečně jsou plody těchto ovocných dřevin velice podobné. A pozor, existuje ještě jeden pojem – myrobalán. A opět jsou myrobalány zaměňován, a to jak s mirabelkami, tak se špendlíky. Udělejme si proto v těchto třech pojmech pořádek. Myrobalán neboli slivoň třešňová (Prunus cerasifera), špendlíky (Prunus domestica L. subsp. insititia Poiret cv. 'Pomariorum' Boutigny) a mirabelky čili slivoň mirabelka (Prunus domestica syriaca) jsou tři rozdílné druhy. Mirabelky mají zlatožluté plody a myrobalán je u nás pro svou mrazuvzdornost využíván především jako podnož slivoní. Pokud bychom myrobalán nechali vyrůst, bude mít plody drobnější, kulatého tvaru a nazelenalé, žluté až červené. V případě myrobalánu lze oddělit dužnina od pecky jen obtížně. Špendlíky mají plody oválného tvaru, vlastně vypadají jako menší žluté švestky a dužina se od pecky odděluje snadno, stejně jako je tomu u mirabelek. A ještě jedna důležitá informace, slivoň mirabelka je poddruhem slivoně švestky neboli švestky domácí (Prunus domestica). Pokud tedy v přírodě, nejčastěji podél cest a v parcích, narazíte na slivoně se žlutými plody, na 99,99 % nepůjde o špendlíky, ale nejčastěji o mirabelky, případně myrobalány, které ale mohou mít plody i nazelenalé a červené, nejen žluté. A bohužel také platí, že jsou mirabelky a myrobalány oproti špendlíkům i méně chutné, tedy především myrobalány. Špendlíky jsou prostě ideální pro kulinářství i k pálení pálenky, obsahují ze všech tří druhů nejvíce cukru. Při pečení si navíc zachovají tvar i barvu, jsou sladké, jemně voní a svým tvarem připomínají švestku, ovšem žlutou. Navíc jsou oproti švestkám menší. Lidově se špendlíkům říká sralka, kolomaznice a prdlavka. Důvod z těchto slov přímo čiší, plody mají silně projímavé účinky. Ostatně to je vlastnost společná pro plody všech slivoní. Na dobré trávení a pravidelnou ranní stolici se doporučuje pravidelná konzumace například švestek v jakékoli podobě.Zajímavé je, že mirabelky a myrobalány sice plodí oproti ostatním slivoním včetně špendlíků, jako by jim šlo o život, když však připravíte kvas k pálení, zjistíte, že vám z tohoto kvasu nakape mnohem méně destilátu, než ze švestek, špendlíků a jiných slivoní. Také chuť a vůně pálenky je odlišná, není tak dobrá. Špendlík žlutý je strom, který se svým vzrůstem i tvarem koruny podobá slivoni švestce. Stejně tak pěstování této dřeviny není složité. Ostatně to platí pro všechny slivoně. Mrazuvzdornost je často zvyšována podnožemi z myrobalánu. Stanoviště vyžadují světlé a teplé a dostatek vláhy je podmínkou bohaté úrody. Špendlíky dozrávají v druhé polovině srpna, po sklizni je můžeme zavařit, zamrazit, vyrobit džem anebo špendlíkovici. Dokonce se říká, že je lepší jak tradiční slivovice (na Moravě se říká trnkovice). Zatímco mirabelky, plody slivoně mirabelky, jsou o něco drobnější než špendlíky, mají tvar kulovitý a zlatožlutou barvu. Osluněná strana plodu je pak červeně tečkovaná. Dužnina je přitom dobře oddělitelná od pecky, stejně jako je tomu u špendlíků. Zralé mirabelky jsou příjemně sladké a obsahují mnoho cenných látek s pozitivním vlivem na lidské zdraví (detoxikace organismu, zlepšení trávení a výborná prevence zácpy, udržují pevné a zdravé kosti, zahání únavu a stres). Na myrobalány narazíme ve volné přírodě nejčastěji. Často si na nich ale nepochutnáme, jsou málo sladké, spíše nakyslé a trpčí, slupku mívají nahořklou. Nejčastěji dozrávají dříve než špendlíky i mirabelky. Nejlépe je od mirabelek rozeznáme podle toho, že dužninu lze jen obtížně oddělit od pecky. Barva plodů není hlavním poznávacím znakem, protože mohou být kromě nazelenalé a červené také žluté. Tipala není čtvrtý druh slivoní se žlutými plody, ale nová odrůda žluté švestky. Plody má kapkovité a větší než běžná švestka. Zraje přitom ve stejné době jako ostatní odrůdy švestek. Oproti špendlíkům jsou plody odrůdy Tipala šťavnatější, dužnina aromatická a světlejší. Slupka přechází v době dozrávání z jasně žluté do jemně růžové, především pak na osluněné straně. Při půlení jsou plody citlivé na otlak a pouští šťávu. Zatímco špendlíky můžeme klidně půlit v prstech a dužninou (resp. šťávou) nebudeme nijak výrazně polepeni. Zajímavé je, že případná červivost je u žluté švestky pod slupkou vidět.Zdroj: izahradkar.cz, centrumzdravi.cz, wikipedia.org
