Když odhlédneme od senzací a podíváme se zařízení Svalbard globale frohvelv, tedy Špicberské globální úložiště semen, trochu víc zblízka na zoubek - zjistíme k nemalému zklamání, že je to až do krajnosti nudná instituce.Opravdu. Unikátní je svou extrémně izolovanou polohou, a tím, že je „zahrabáno“ pod zemí v betonovém bunkru pod ledovcem. Jinak to ale zase taková pecka není. Předně, těch semenných bank, genetických úložišť a sbírek kulturních plodin už funguje po světě na 1700. A Norsko, coby zřizovatel toho špicberského, k nim s přepočtenými náklady ve výši 90 milionů českých korun jen přidalo sedmnáctistéprvní. Proč? Inu, ze stejného důvodu, jako máme bezpečnostní pásy v autě, nebo proč si na kolo bereme helmu. Což jsou naprosto zbytečné prkotiny – ale jen do té doby, než se něco stane. Pak je fajn, že je máme. Špicberské globální úložiště semen je tu proto, kdyby se něco stalo. Třeba nějaká globální bouračka, pád přes řídítka. Slouží světu jako pojistka, protože těch 1700 jiných úložišť může být vystaveno všemožným nejistotám. Přírodním katastrofám, válkám. Anebo třeba jen bankrotu v důsledku nedostatečného financování. Bunkřík s výměrou podlahové plochy 1015 metrů čtverečních – v podstatě jde o 150 metrů dlouhý koridor a tři pokojíčky na konci - vmáčknutý do jeskyně pod ledovcem, prý stojí stranou takových nepříjemností. Není pro nikoho cíl, je v klidné oblasti a zbytečně moc neutrácí za klimatizaci. Těch -18 °C je v něm stabilně, takže nic jako výpadek dodávek při nezaplacených účtech za elektřinu nebo nefunkční mrazák ho nerozhodí. Navíc je na Špicberkách těch škůdců, které by svačinka v podobě hromady semen mohla zlákat, opravdu pomálu. Uložená semena jsou navíc – vždy po 500 kusech – trojitě zabalena do tuhých vakuových sáčků, hezky opatřena popisky a identifikačními štítky, poté vložena do bytelné dřevěné bedny - a ještě do termoboxu z polystyrenu. Pak je správci zařízení šoupnou do regálu na polici, a nechají je být. Třeba na věčnost.Zajímavostí určitě je, že si nikdo z norských (a také islandských, dánských, finských a švédských) badatelů, kteří tu pracují, ta semena nemohou jen tak vzít. Nejsou totiž jejich. Špicberské globální úložiště semen funguje na principu black-boxu. Tedy, že s uloženým depozitem může nakládat jen ten, kdo jej sem nechal uložit. Je to prostě nedotknutelná rezerva, uložená pro případ nějaké nenadálé události. Zařízení má kapacitu na 4,5 milionu odrůd plodin – teoreticky se sem vejde 2,5 miliardy semen. A momentálně je naplněno 1,1 milionem odrůd. Takže z těch tří vybetonovaných pokojíčků v podzemí je plněný zatím jen jeden. Dohromady ale žádné velké sci-fi, celé to vypadá jako pronajatý sklad na krabice po stěhování. Polovinu ze všech semen sem uložilo jen 17 zemí světa, a nejvíc „zboží“ si sem zatím naskladnili Indové a po nich ještě Číňani a Mexičani.Pořád tu zmiňujeme semena, ale ještě jsme neprozradili, o jaká jde. Jestli čekáte hrách tak inteligentní, že byste si s ním mohli zahrát šachy, trifidy anebo mluvící masožravky, čeká vás další zklamání. Do Špicberského globálního úložiště se ukládají vlastně ty nejfádnější a nejrozšířenější odrůdy běžných semen. Původní kmeny rýže a kukuřice, pšenice, luštěnin. Obilniny tvoří 69 % objemu, luštěniny pak 9 %. Dávají se sem jen druhy geneticky nemodifikované, „ručně“ po generace šlechtěné.Dvě třetiny počtu všech semen tu patří k odrůdám prosa perlového a prosa liščího, asijských variant rýže, pšenice obecné, kukuřice, ječmenu obecného a cizrny. Zbylou třetinu depozitu pak doplňují nejrůznější regionální odrůdy, například evropské a jihoamerické odrůdy lilku, salátu, nebo severoamerických brambor.A ano, pár procent prostoru připadá na „rostlinky“ kulturní, s řekněme širší využitelností. Například semena rostlin s lékařským nebo průmyslovým potenciálem. Konopí (mají ho tu 19 000 semen!), mák na opium, kaučukovník na latex a přírodní gumu… Mimochodem, ten největší podíl semen konopí si tu uložila Severní Korea, což je jistě kuriozita. Ale jinak žádný zázrak.Pokus vloupat se do tohoto ledového trezoru by nejspíš aspiroval na ten nejnudnější kriminální počin historie. Berou si některé země už jednou vložená semena nazpět? I to se děje. V posledních deseti letech si svůj „vklad“ vzali nazpět například z Libanonu a Maroka. Ale přírůstky do depozitu jsou zatím poměrně stabilní.Pověsti Špicberského globálního úložiště semen nedávno ublížilo, že se ukázalo být ne až tak dokonalé. Předloni museli jeho provozovatelé urychleně řešit problém - část ledovce v nadloží totiž odtála, nejspíš v důsledku globálního oteplování, a tak se z přístupové chodby musela odčerpávat voda. Odborníci se ale shodují na tom, že semena jsou tu pořád víc v bezpečí, než v dalších největších semenných bankách světa. Ty další totiž leží v indickém Hyderabádu, v Libanonu a na Filipínách. Tedy klimaticky i politicky horkých zemích, které mají ke klidu studených Špicberků hodně daleko.Zdroj: CropTrust.org, Regjeringen.no, Time.com
