Už jenom název oné praxe, Ty unnos, budí úsměšky. Protože je českému slůvku „únos“ i svým významem docela blízký. Jen tedy nejde úplně o únos nějaké osoby, ale o zábor pozemku pro stavbu rodinného domu. Ty unnos se dá přes angličtinu přeložit do češtiny jako Dům za jednu noc. A jde o praxi, tedy spíše tradici, jejíž kořeny v malé zemi vedle Anglie a Skotska sahají daleko před temný středověk.Praxi řekněme současně velmi spekulativní a přitom docela chytrou. Do právního systému totiž vnáší pojem „nabytí skrze užívání“, platné jak pro dům i pro pozemek, na němž nemovitost stojí. Ten pojem se později zabydlel v legislativě mnoha zemí celé Evropy, a je v nich zakořeněn vlastně dodnes. Protože Ty unnos přinášel a přináší své nesporné klady. Bydlet totiž potřebují všichni. Hodí se taky zmínit, že právě Ty unnos vysvětluje, proč je v krajinách britských ostrovů, ale také třeba v Normandii, venkov posetý tolika zídkami, ohradami a živými ploty. Že to celé zní nějak divoce? Raději to vezmeme postupně. Řekněme, že je právě úterý, před pěti stoletími, a vy se nacházíte někde ve starém dobrém Walesu. A jako z udělání potřebujete dům k bydlení.Proč? Protože jste se před časem oženili/provdali a bydlení u rodičů nějak nepřipadá v úvahu. Možná máte dětí jako smetí a všechny se už pod tu jednu střechu nevejdou. Zkrátka, musíte do vlastního. Že takové pořízení parcely ke stavbě, nebo stavitelé a zedníci, stojí spoustu peněz? Zajisté. A proto na to půjdete úplně jinak. Budete si nenápadně střádat materiál, a až jednou budete připravení……tak s večerním soumrakem, za tmy, materiál přenesete na vámi vybrané místo. To místo ale nemůže být ledajaký pozemek, nýbrž pozemek obecní, veřejný. Nikoliv soukromý. Navíc musí být nezastavěný a neoplocený. Jinak by to v rámci pravidel Ty unnos prostě nefungovalo. Ptáte se, kde takový pozemek najít? Pokud se přidržíme příkladu z Walesu, tak na takový pozemek narazíte hned za posledním domem vesnice. Nebo spíš hned za oplocenou zahradou posledního domu vesnice. Tam se nachází ideál obecního majetku, pozemky, které patří nikomu a všem. A právě tam ve spěchu nanosíte všechen ten stavební materiál a pustíte se do díla. Co stavíte? Dům. Jen tedy hodně v hrubých náznacích.Co musí takový dům mít? Čtyři stěny a střechu. Komín. Okna mít nemusí, ale dveře zajištěné na petlici jsou podmínkou. Staví se narychlo, šup-šup. Žádné zdobné detaily. Nehrajete si s pravými úhly, s podlahou. Protože na celou stavbu máte jen tuhle jednu jedinou noc. A nad ránem, v pohádkách by se řeklo: „Ještě než kohout zakokrhá“ v tom narychlo postaveném domě rozděláte v kamnech oheň. Aby kouř stoupal z komína.A pak? Pak se, s rozbřeskem, když se život lidí ve vesnici probouzí do dalšího dne, opřete o futra tohoto svého domu a budete se tvářit, jako že se tu v noci nic nedělo. Budete se tvářit, jako že ten váš dům zde stojí od nepaměti. Klidně můžete pozdravit svého souseda, který se právě probudil a nevěří svým očím. Ten dům si nepamatuje. A vy na něj jen pokýváte hlavou a prohodíte něco v tom smyslu, že v noci bylo chladno, tak jste museli přitopit.Tím je to uzavřené. On už s tím, že vás má za souseda, nic neudělá. Dům stojí, vy bydlíte. Takhle vypadá Ty unnos se vším všudy. Něco jiného je, že vám bude trvat další měsíce, než ten narychlo vybudovaný dům, hrubou stavbu bez oken, uvedete do skutečně obyvatelného stavu (na standardy kvalit 15. či 16. století). Přidat okna, podlahy, nábytek. Nastěhovat se se vším všudy, a s celou rodinou. Ale dům jako takový je hotový, stojí.Definitivního potvrzení svého práva na tuto nemovitost i s pozemkem se dočkáte, jen co kolem bude procházet nějaký výběrčí daní. Což ve Walesu nikdy netrvalo dlouho. Výběrčího pramálo zajímá, jak váš dům vznikl. Směrodatné pro něj je vybírat poplatky adresu od adresy, od prvního k poslednímu domu ve vesnici. Váš dům je poslední v řadě, takže vás jen připíše na seznam. Tím se vám taky dostane oficiálního úředního záznamu, na který se můžete odvolávat v případě neshod.Kdyby si někdo, například starosta vesnice, stěžoval, že jste pozemek zabrali neoprávněně? Má smůlu. Podle knih výběrčího bydlíte a platíte daně. Reptání samozřejmě může přijít od někoho z místních, kteří si třeba na koupi toho pozemku sami dělali zálusk. Ale živou mocí vás z „vašeho“ vystrnadit nemohou. Vstoupit bez pozvání do domu s dveřmi na petlici, aby vás vybydleli, to je ze zákona vloupání. To si nikdo netroufne. Ani starosta nesmí nechat ve vsi strhnout dům, který má střechu. Na to pravomoci nemá. Může jen navrhnout demolici domu na obecním pozemku, který střechu nemá a hrozí sesutím. To ale váš případ není, střecha je fungl nová. Starosta nemůže ani rozhodnout o vašem vystěhování. Žádost o vysídlení může být podána jen tehdy, jde-li o dům neobývaný a neobyvatelný. A vám hoří v kamnech, takže obýváte. Navíc by tu žádost starosta musel podat u místního zeměpána, nějakého lorda nebo šlechtice.Ti zpravidla nebývají snadno k zastižení a je jim úplně "šumák", co se děje v nějaké zapadlé velšské vesnici. Nanejvýš se vyptají na to, jestli odvádíte daně. A pokud ano? Jsou to pro něj hotové peníze, kvůli kterým nemá potřebu zpochybňovat váš nárok na bydlení. Ty unnos prostě fungoval. A fungoval tak dobře, že ještě mezi 17. a 19. stoletím patřil ve Walesu (ale též i v dalších regionech Británie) k nejčastějším způsobům nabytí pozemku. Starosta vás mohl vykázat z obecního pozemku, pokud jste stavbu nedokončili včas, do rána. Ale to se většinou nedělo. I proto, že při Ty unnos jste nepracovali holýma rukama sami. Zpravidla vám přišli na pomoc všichni bratři, strýcové a bratranci, příbuzní až do čtvrtého kolena. Anebo tucty vašich známých z vesnice, kolikrát i ten soused od vedle. Stavba provedená v rámci Ty unnos byla tolerovanou i kvůli tomu, že jste za sebou měli podporu nemalé části veřejnosti.Sami byste, bez kontaktů a přátel v té které vesnici, nikdy dům za jednu noc nepostavili. Čímž se eliminovalo riziko řekněme nechtěných černých staveb. Ty unnos sama o sobě regulovala i krajinný ráz a velikost stavby. Přeci jen, na realizaci stavby jste měli jedinou noc. Takže nehrozilo, že si za vsí vystavíte rozměrný palác. Budoval se jenom podmínkám a obyvatelům nejpřiměřenější a nejnutnější profil domu. Pokud jde o vlastnická práva k pozemkům v okolí domu, i ta praxe Ty unnos definovala velmi adekvátně. Vaše pozemky sahají až tam, kam do čtyř stran, z rohů svého domu, dohodíte sekyrou. Tím bylo řečeno dvojí. Ramenatý silák byl sekyrou schopen dohodit dál, pozemky měl o něco větší. Protože měl také více síly k jejich obdělávání. A současně tím bylo vyjádřeno odhodlání bránit i sekyrou své pozemky. Před cizáky, nebo příliš reptajícím sousedem. Což jako argument postačilo.A pokud jste si chtěli být jisti, že vám v těsné návaznosti vedle vašeho nového domku někdo (nelegálně) postaví další? Tak jste si to své, kam až jste dohodili sekyrou, oplotili nebo ohradili. Oplocený pozemek si nikdo přivlastnit nemohl. Další Ty unnos mohl začínat až tam, kde bylo zase volno. Za tím posledním domem ve vesnici. Tím vaším.Zdroj: Wikipedia.org, BBC.com, underTheHatch.co.uk
