Co říkají o srpnu lidové pranostiky? Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává. Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí. Srpen začíná, co červenec končil. Moc hub srpnových - moc vánic sněhových. Karel Čapek si ve svém zahradníkově srpnu všímá faktu, že v srpnu obyčejně domácí zahradník opouští svou zahradu divů a jede na dovolenou. Že po celý rok sice důrazně hlásal, že letos nepojede nikam, že taková zahrádka je nad každý letní byt, a že on, zahradník, není takový blázen a trumbera, aby se někde plahočil ve vlaku a po všech čertech; nicméně když uhodí letní doba, prchá i on z města, buď že v něm propukl stěhovavý pud, nebo kvůli sousedům, aby se neřeklo. Odjíždí ovšem s těžkým srdcem, pln obav a starostí o svou zahrádku; a neodjede, dokud nenajde nějakého přítele nebo příbuzného, kterému na ten čas svou zahrádku svěří. A tím se spouští nekonečná plejáda povinností a starostí, ze kterých nakonec zahradníkův zachránce po zahradníkově návratu z dovolené ochoří. Celou dobu byl bombardován pohlednicemi s podrobnými instrukcemi, jejichž plnění v součtu zabralo celé dlouhé, nekonečné pracovní dny. A co píše Karel Čapek z pohledu zahradníka? Ten lajdák, ten vrták, ten prasák, myslí si hořce zahradník, ten mně tu zahradu zřídil!Ten blbec, myslí si v hloubi duše, tomu tak něco svěřit! Jakživ už nebudu takový blázen a trumbera, abych jel na letní byt! Na konci kapitoly Zahradníkův srpen se dozvíme, že srpen, to už je taková doba obratu. Co kvete, to už honem hledí odkvétat; teď ještě přijde doba podzimních aster a chryzantém, a potom dobrou noc! Ale, ale, ještě ty, zářící floxe, kytičko farská, ty, zlatý starčku a zlatobýle, zlatá rudbekie, zlaté harpalium, zlatý slunokvěte, ještě vy a já, ještě se nedáme, kdepak! A ano, právě kvetoucím rostlinám musíme v srpnu věnovat spoustu času. Záhony jsou v tuto dobu plné rozkvetlých letniček i trvalek a kvetou třeba i jiřiny a mečíky. Všechny kvetoucí rostliny vyžadují v srpnu kromě doplňkové závlahy, pokud zrovna neprší a nebo prší jen mírně, občasné přihnojení. Hnojíme kvalitními vícesložkovými hnojivy, univerzálně však lze použít i hnojiva určená přímo pro kvetoucí růže. Dosáhneme díky tomu pěkně olistěných a více rozkvetlých rostlin. Pravidelně také odstraňujeme odkvetlé květy, čímž podpoříme tvorbu dalších. Tvorba semen rostliny vysiluje, navíc suché zbytky květů nevypadají na záhonech vůbec pěkně a mohou se stát útočištěm pro škůdce a zárodky chorob. U rostlin vhodných k řezu do vázy pak tvorbu květů podpoříme právě občasným uříznutím květin do vázy. Spolu s odkvetlými květy rostliny zbavujeme také žlutých nebo již suchých listů a odstraňujeme nemocné nebo poškozené jedince. Zapomínat nesmíme ani na plevele, protože odebírají pěstovaným rostlinám vláhu a živiny, konkurují jim. Další péčí o kvetoucí rostliny je rozsazování trvalek. Například kosatce pěstované delší dobu na jednom místě obvykle přestanou bohatě kvést, jejich trsy ve středu olysávají a vůbec nepůsobí pěkně. Dobrou zprávou však je, že již od půlky srpna můžeme kosatce zmlazovat, čímž jim navrátíme vitalitu a bohaté kvetení. Při dělení trsů pak jednotlivé části se zdravým oddenkem vysazujeme mělčeji na nová místa. A to samé platí i pro trvalky, které kvetly na jaře nebo na začátku léta. Nejprve ale důkladně připravíme nová místa výsadby, kde zkypřeme půdu a zapracujeme kvalitní kompost. Nadzemní část přesazovaných trvalek zkrátíme alespoň o polovinu, poté až rostliny vyrýpneme, rozdělíme a rozsadíme. Vše vždy zakončíme utužením půdy okolo nově vysazených trsů a důkladnou zálivkou. Také denivky přestanou být po odkvětu atraktivní, jelikož žloutnou a schnou. Jejich trsy proto seřežeme cca 15 cm nad půdou, důkladně rostliny zalijeme a počkáme si na novou svěží zeleň. Dva týdny vyčkávání za to rozhodně budou stát. Pokud pak vysadíme v srpnu čemeřice, do zimy by měly stihnout zakořenit a koncem zimy nám vykvetou. Ještě jednu potvoru, která vyžaduje v srpnu více péče, zmiňme, totiž vistárii. Ta vyžaduje právě v srpnu letní řez. Až o mnoho měsíců později bude následovat řez předjarní. Letní řez provádíme hned po odkvětu, ale klidně i kdykoli během léta včetně srpna. Stačí zkrátit nové výhony o jednu třetinu, přičemž odstraňujeme i nové výrůstky z báze dřeviny. Ty by totiž už tak bujný porost zbytečně zahušťovaly. Zároveň můžeme vistárii i pořádně prosvětlit, silnější větve však vždy řežeme na větevní kroužek ostrou pilkou. Bohatšímu jarnímu kvetení pak pomůžeme hnojivem pro kyselomilné rostliny, kterým zároveň bráníme chloróze. A co je zmíněný větevní kroužek? V místě, kde výhon přisedá k větvi vyššího řádu, najdeme malý oválný zával, kterému se právě říká větevní kroužek. Obsahuje dělivé pletivo, které zajišťuje rychlé hojení rány, vytvoří se díky němu takzvaný kalus. Pilu nasadíme přímo v místě větevního kroužku a řez vždy vedeme mírně šikmo směrem od kmene. Řezná plocha bude díky tomu co nejmenší a větevní kroužek zůstane neporaněný. Nakonec štěpařským nožem lehce seřízneme okraj roztřepený od pily, jelikož dělivá pletiva snadněji zavalují hladké okraje.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz: Srpen v zahradě, Karel Čapek: Zahradníkův rok, wikipedia.org, living.iprima.cz, nkz.cz
