Jen namátkou – často asi nenarazíme na dům, do nějž se z ulice vstupuje skrze suterén, sklepem. Na dům, který se vůči svému okolí staví výhradně slepými zdmi bez oken. A který uvnitř sebe dává vyniknout industriální estetice přiznaných stavebních materiálů. Většina těchto silně neobvyklých součástí tu ale vycházela z reakce na místní podmínky. Předně se do projektu promítla nerovnoměrná geometrie pozemku. Má tvar rovnoběžníku (o délce 40 metrů na nejdelší straně a 22 metrů na kratší straně). S tím, že nejdelší strana je orientována ve směru severozápad-jihozápad a kratší strana je v těsném kontaktu se silnicí. Topografie je tu víceméně rovná, s minimálním spádem v podélném směru. Na severu však dochází k vertikálnímu poklesu ve vztahu k sousednímu pozemku. A v severozápadním rohu pozemku se nacházela kamenná stavba, která neměla konkrétní využití. Pro její zachovalost se jí ale nový majitel rozhodl zachovat, a svůj dům vystavět mimo ni. Základním požadavkem tu byla flexibilita. Tedy vytvořit takové bydlení, které by se dalo využít v nejrůznějších konfiguracích. Momentálně je to skromné bydlení pro jednu osobu. Osobu, která dvé obydlí současně chápe jako prostor pro práci. Ale výhledově se počítá s tím, že by tu těch osob mohlo žít víc. Dvě, i tři. A dům měl být schopen na takové změny reagovat nenáročným způsobem. Proto jsou tu rozpracovány základní zóny – prostor na bydlení, vaření, koupelny, odpočinek – které propojuje řada spojitých objemů bez jasně definované funkce. Jsou jako proto-pokoje, z nichž ještě něco vzniknout může, a zatím jsou jen nevyhraněnými víceúčelovými místnostmi. Kam se to všechno ale má vejít, když stavbu rámuje jednolitá forma kompaktního domu? K tomu slouží prostor pod úrovní domu, suterén. Ten slouží jako technické zázemí, vstup do domu i průchod do dvora a exteriéru. Působí to divoce, ale podle architektů není tento „hloubkový řez“ v regionu vlastně zase tak neobvyklý. Shledáme se s ním u jednopodlažní galicijské architektury. Tady ovšem hodně modifikované, a posunuté kupředu moderními stavebními materiály. Nádvoří s bazénem je pak příkladem toho, co se v regionu nazývá "eira" nebo "curral". Přechodová fáze mezi domem a dalšími společnými prostory, cosi jako vnější místnost, posilující interakce uvnitř domu a jeho nejtěsnějšího okolí. Asi by to působilo přirozeněji, kdyby celý koncept nedoprovázely ony moderní stavební materiály. Ale i ty mají svou estetiku a obyvatele jejich přiznané textury a barvy těší. I když tento dům vypadá jakoby nedostavěný, je hotový a plně obyvatelný. A v sobě nese zárodek dalších změn a úprav. Je flexibilní a nabízí komfort velkoměstského apartmánu. Jen na vesnici, jejíž typologie si upravuje ke svému obrazu.Zdroj: Carbajo Barrios Arquitectos, CenlitrosmetrocadradoFoto-kredit: Roi Alonso
