Na níže uvedeném snímku vidíme nedodržení správného postupu montáže tepelné izolace komínového systému.Třívrstvé zděné komínové systémy jsou složeny z venkovního pláště, tepelné izolace a komínové vložky, nejčastěji vyrobené z šamotu. Standardní šamot má nasákavost cca 8 %. Vzhledem k celkovému množství použitého materiálu se tak jedná o velký objem vody v komínové vložce. Pro odvod vlhkosti slouží tzv. zadní odvětrání. K tomu jsou určeny kanálky v rozích betonových tvárnic po celé konstrukční výšce komínu. Vlivem změny prostředí dochází k přenosu vlhkosti z šamotové vložky do tepelné izolace. Díky zadnímu odvětrání se vlhkost odvádí z tepelné izolace přirozeným prouděním v kanálcích do ukončovací komínové hlavice a odtud odchází do okolního prostředí. Aby celý systém fungoval správně, je nutné izolaci ukončit cca 10 cm pod horní hranou poslední tvárnice. Pro přirozený odvod vlhkosti je totiž nutný prostor.Na uvedeném příkladu je však izolace ukončena na úrovni horní hrany komínu, tím pádem k odvětrání nedochází. Veškerá vlhkost proto prostupuje z tepelné izolace do obvodového pláště, kde způsobuje zavlhání stěn komínu. Přestože existuje celá řada montážních návodů, školení a video prezentací, stále se objevují případy, kdy nejsou dodrženy zcela logické postupy stavby zděných komínů. V tomto případě došlo k otočení lamelové tepelné izolace.Užší část kónusu by měla správně směřovat k šamotové vložce. Je tomu naopak. Z tohoto důvodu vznikají hned dva problémy. Prvním z nich je ztížená montáž, kdy vnější průměr izolace je nutné zmenšit tak, aby ji bylo možno instalovat okolo šamotové vložky. Druhým, mnohem závažnějším problémem je, že mezi lamelami tepelné izolace vzniknou velké mezery, a proto izolace neplní svoji funkci. Oproti předpokládané povrchové teplotě celého systému, kdy se počítá se správnou montáží tepelné izolace, se může povrchová teplota komínu neúměrně zvýšit. To může způsobit materiální škody, v horším případě i požár objektu. Na fotografii novostavby z podhorské oblasti (viz úvodní obrázek) jsou dva zděné komíny. Na jednom je na první pohled vidět deformace způsobená odlomením celé nadstřešní části a jeho vychýlením mimo svoji osu. Patrné je zde i poškození klempířských prvků, na kterých pravděpodobně celá váha odlomené části visí.Příčin takovéhoto poškození komínu může být vícero. Jednou z nich je nedodržení technologických postupů při výstavbě. Při stavbě je vždy nutné dodržet minimální teplotu pro zpracování stavebních hmot. Vlivem mrazu může totiž dojít k vymrznutí záměsové vody, a proto lepící malta neplní svoji funkci. Další z možností je nedostatečné ukotvení komínu ve střešní konstrukci. Komín působí vlivem silného větru momentovou silou na svoji prostřední část, a ta se může v nejcitlivějším místě ulomit. Další příčinou je chybějící armovací výztuž.Norma „ČSN EN 1858+ A1 Komíny-Konstrukční díly – Betonové komínové tvárnice“ udává, že přípustná výška volně stojící části komínu smí být 4,5 násobkem nejmenší vnější strany komínu. Přestože v tomto konkrétním případě byla pravděpodobně podmínka splněna, mohlo se stát, že vlivem větrného zatížení společně s masivní sněhovou pokrývkou se komín poškodil. Z tohoto příkladu je zřejmé, že je vždy dobré zvážit, zdali není vhodné použít armovací výztuž u zděných komínových systémů vždy. Při nejmenším, jde-li o stavby v oblastech s horšími povětrnostními podmínkami.Zdroj: www.almeva.cz
