Rod štírovník (Lotus) je řazen do čeledi bobovité (Fabaceae). Nejběžnější je v naší přírodě štírovník růžkatý pravý (Lotus corniculatus), který nechybí snad na žádné louce. Typické jsou pro všechny bobovité plody v podobě lusků nesoucích semena a to platí také pro štírovníky, byť zrovna v případě zmíněného štírovníku růžkatého jsou tyto lusky velice malé. Jako jediné rostliny z čeledi bobovité pak mají štírovníky květy složené z pysků. Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) je velmi pěkně kvetoucí bylina, hodnotná pícnina a rostlina medonosná. Ovšem pro vyšší obsah kyanovodíku, který se uvolňuje poraněním rostliny, je ve vyšších dávkách toxická. Své druhotné jméno získala kvůli zahnutému člunku květů, který dokonce zůstává zaschlý ještě dlouho u zrajícího lusku. Výskyt byliny se výrazně snižuje s rostoucí nadmořskou výškou, má raději teplejší oblasti, respektive teplejší a kratší zimy. Jinak se vyskytuje na stanovištích sušších i vlhčích, půdu preferuje jílovitou a vápenitou. V květenstvích najdeme 3 až 8 květů nahloučených v dlouhém stopkatém okolíku od konce května do začátku září. Štírovníky jsou jakožto rostlinný rod byliny až keře se složenými listy a nejčastěji se žlutými květy, které bývají místy načervenalé. Rod zahrnuje cca 120 až 130 druhů rozšířených po celém světě s výjimkou Ameriky, kam byly pouze zavlečeny. V naší květeně jsou zastoupeny 4 druhy, kromě štírovníku růžkatého pravého je to štírovník Borbásův (Lotus Borbasii), štírovník tenkolistý (Lotus tenuis) a štírovník bažinný (Lotus pedunculatus, syn. L. Uliginosus). Nároky těchto druhů jsou oproti štírovníku růžkatému vyhraněnější. Ten Borbásův preferuje suché a zásadité půdy a najdeme jej výhradně na jihu Moravy, tenkolistý vyhledává slaniska a těžké jílovité půdy s vysokým obsahem minerálních solí a bažinný roste na vlhkých až bažinných stanovištích, na půdách neutrálních až kyselých. Některé druhy pocházející z Kanárských ostrovů jsou pak u nás pěstovány jako okrasné truhlíkové rostliny. A právě mezi ně patří i rarita, endemit z těchto ostrovů, Štírovník Berthelotův (Lotus berthelotii). Na štírovníku Berthelotově se příroda opravdu „vyřádila“, barva květů složených z pysků přechází od žluté přes oranžovou až po červenou, byť je rostlina vysoká jen cca 10 cm, její lodyhy jsou poléhavé, velmi dlouhé a větvené, listy rostou střídavě a jsou tvořené vždy pěti lístky, které zdánlivě vyrůstají z jednoho místa. Lístky jsou čárkovitě kopinaté, tupé a až 25 mm dlouhé. Květy jsou dlouhé až 4 cm a rostlina vykvétá v lokalitách svého původu od prosince do června (u nás jako letnička v nejteplejší části roku). Bohužel je tato rostlina extrémně ohrožena, dnes roste pouhých 10 posledních jedinců tohoto druhu, přistoupilo se proto ke kultivaci a reintrodukci. Ve španělské Červené knize je tento druh zařazen mezi druhy kriticky ohrožené (CR) a je také zahrnut do seznamu přísně chráněných druhů Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva). Vyskytuje se vzácně pouze na ostrově Tenerife a to ve dvou lokalitách v severovýchodní části ostrova, v pobřežním pásmu a ve výšce od 20 do 30 m. n. m. Jde o halofyt (slanomilnou rostlinu). Jelikož je rostlina značně dekorativní, můžeme se s ní setkat i v zahradách nejen na Tenerife, ale také v Evropě. Jako balkonová letnička se pak často pěstuje i u nás, většinou se však jedná o hybridy. Koupit si můžeme sazenice i semena, ale nejde o obvyklý sortiment kamenných obchodů.Zdroj: Wikipedia.org
