V srdci elegantní turínské čtvrti Crocetta se za fasádou domu ze šedesátých let minulého století skrývá byt, který prošel proměnou od základu. Na ploše 100 m2 vznikl domov pro čtyřčlennou rodinu – dva dospělé a dvě malé děti – který citlivě spojuje funkční promyšlenost s emocionální hloubkou. Architekti se rozhodli zcela přepracovat původní dispozici, aby maximalizovali komunikační prostory a umožnili přirozený tok denních činností. Byt je rozdělen do tří zón, které spolu volně komunikují, ale zároveň nabízejí potřebné soukromí. Veřejná část s vstupem a obývacím pokojem tvoří přirozené srdce bytu, zatímco ložnice rodičů s vlastní koupelnou a šatnou představuje intimní útočiště. Třetí zóna – kuchyň, dětský pokoj, koupelna a prádelna – se stává dějištěm každodenního života. Dětský pokoj je dokonce v přímém vizuálním kontaktu s kuchyní, jak si přáli samotní majitelé, což posiluje pocit blízkosti a propojení rodiny. Cílem architektů však nebylo jen vytvořit funkční prostor, ale i místo, které odráží vnitřní svět jeho obyvatel. „Největší výzvou bylo reagovat na emocionální potřeby,“ říkají autoři projektu. „Právě to, co nelze změřit ani naplánovat, dává domovu opravdový komfort.“ Tento princip se promítá i do vizuálního řešení. Byt osciluje mezi protiklady – je hravý, ale zároveň vážný; jemný, a přesto výrazně strukturovaný; kosmopolitní, ale s dotekem venkovské prostoty. Kombinace teplého dřeva, pastelových barev a rafinovaných detailů vytváří prostředí, které působí současně uvolněně i kultivovaně. V jídelní části zaujme kompozice jednoduchého stolu, subtilních židlí a vestavěné lavice podtržená růžovým pruhem na stěně a měděnými svítidly. Minimalistické linie zde doplňuje jemný humor – například malá soška na stole nebo nepravidelný špalíkový taburet, který narušuje přísnost geometrie. Celý prostor působí jako vizuální i emocionální balzám: lehký, klidný a přitom s charakterem. Obývací pokoj pak ukazuje, jak se může stát funkční prvek dekorativním objektem. Stěna zaplněná knihami proměňuje knihovnu v sochařský prvek – vertikální „koberec“, který působí dynamicky a přitom útulně. Nábytek je částečně na míru navržený, aby nejen nabízel úložné prostory, ale také opticky rozšiřoval prostor a vytvářel jemné hry perspektivy. V celém bytě se opakuje motiv střídání měkkosti a přesnosti. Každý detail je promyšlený, ale nikdy ne působivě chladný. Výsledkem je domov, který působí autenticky – jako místo, kde se může odehrávat skutečný život. Renovace bytu v Turíně je tak nejen ukázkou elegantního italského designu, ale i příběhem o hledání rovnováhy – mezi estetikou a praktičností, mezi dospělým světem a dětskou fantazií, mezi rozumem a citem. Stejně jako jeho obyvatelé i tento byt nachází harmonii v kontrastech – a právě v tom spočívá jeho kouzlo. Zdroj: UdA ArchitectsFoto: Carola Ripamonti
