I vzhledem k tvaru listů se může zdát, že slovo Liriodendron pochází z řeckého lirio (lyra), ovšem původ výrazu najdeme ve slově leirion (lilie). Dendron přitom znamená strom. Slovo tulipifera pak skutečně navozuje souvislost mezi květy a tulipány. V češtině bychom tedy správně neměli říkat lyriovník, ale liliovník. Více méně se však zažil omyl. A není jediný, používají se též výrazy lyrovník, tulipánovník a lilijovník. Správný výraz liliovník však publikoval již Jan Svatopluk Presl v roce 1823 a právě v této podobě se od té doby výraz objevuje ve většině botanické literatury. Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) Patří do čeledi šácholanovité (Magnoliales), je tedy příbuzný taktéž překrásně kvetoucím magnóliím. Skoro se vnucuje myšlenka vysadit právě magnólie okolo něj. Ty navíc kvetou časně, zatímco liliovník vykvétá na přelomu jara a léta (od konce května do začátku června), tedy poté, co již většina tulipánů dávno odkvetla. A magnólie samozřejmě také. Vystřídá je. Jeho překrásné žlutozelené květy s oranžovou kresbou opravdu nápadně připomínají kvetoucí tulipány, ale s přimhouřeným okem i zmíněné lilie (prostě něco mezi). A to dokonce již od stádia poupěte. A strom je navíc impozantní i svou mohutnou stavbou a bohatou korunou stejně jako nádherně zbarvenými listy na podzim, když opadává. Ovšem mohutnosti doroste až za velice dlouhou dobu, je to vlastně vzkaz dalším generacím. Liliovník tulipánokvětý pochází ze Severní Ameriky (jihovýchodní část), odkud byl dovezen do Evropy v roce 1663. V Americe dorůstá výšky až téměř 60 metrů (obvykle okolo 30 metrů) a rozpětí koruny může mít až 15 metrů. Proto je třeba, aby i v našich podmínkách měl kolem sebe dostatek místa. Prostě solitér, jaký nepřehlédnete. Žluté dřevo liliovníku se přitom s oblibou používá k tvorbě intarsií, při výrobě nábytku a hudebních nástrojů, v podobě dřevěných obkladů a při výrobě uměleckých předmětů. Zajímavostí je též, že silice z kořenů stromu dříve nahrazovala hořkost chmele při vaření piva. Na našem území se první liliovník objevil až v roce 1865 v zámecké zahradě zámku Hluboká nad Vltavou, kde roste dosud. Liliovník tulipánokvětý je také státním stromem států Indiana, Tennessee a Kentucky. Pokud máte dost místa a o liliovníku uvažujete, poskytněte mu slunné stanoviště (i když snese i polostín) a mírně kyselou a vlhčí půdu (nikdy ne přemokřenou). Půda též musí být kyprá a bohatá na živiny. V Americe tento strom roste v bohatých údolních půdách poblíž řek. To bychom měli mít především na paměti. Květů se sice dočkáte až od věku stromu cca 10 let, ale stojí za to si vyčkat. A pokud jste mladší, není kam spěchat. Navíc vás váš „mazánek“ zaručeně přežije a budou se jím kochat i další generace. Dožívá se věku okolo 300 let (až 400). Výšky 15 metrů dosáhne až po čtyřiceti letech, to však již cca 30 let pravidelně kvete. Za deset let bude mít jen 2 nebo 3 metry výšky, za dvacet 5 až 8 metrů. Dobře navíc snáší i velmi silné mrazy, pozor si však musíme dát na jedovatý alkaloid tulipiferin. Je též možné sehnat kultivary, které plné výšky nikdy nedosáhnout a hodí se proto do menších zahrad. Strom příliš nesnáší řez, každý je proto třeba dobře zvážit, řezem totiž bude dřevina poznamenána na dlouhou dobu. Koruna stromu je zprvu kuželovitá, později však vyklenutá a široká 10 až 15 metrů. Za příhodných podmínek strom tvoří v dospělosti často dlouhý rovný kmen bez větví a s korunou, která je nasazena až ve výšce 25 až 30 metrů. Listy má střídavé, dlouhé i široké okolo 10 až 15 cm, řapíkaté a tvaru dosti proměnlivého. Listy mohou mít čtyři až šest špičatých laloků (když je jich šest, je pár laloků nejblíže řapíku jen drobný). Na podzim se listy barví před opadem do sytě žluté. Kůra je zprvu šedá, později tmavě hnědá a ve stáří rozbrázděná.Květy velké 3 až 5 cm jsou pak skutečně svým tvarem podobné tulipánům. Mají šest korunních lístků barvy žlutozelené až žluté (vzácně bílé) a s oranžovým vzhůru prohnutým pruhem ve spodní části. Kališní lístky má květ tři, jsou skloněné dolů a světle zelené či žluté. Kališní lístky brzy opadávají. Uprostřed květu najdeme velké kuželovité gyneceum, které je apokarpní, složené z mnoha plodolistů. Barvu má žlutozelenou až žlutou (vzácně bílou). Bledě žlutých až žlutých tyčinek má květ mnoho. Plody jsou křídlaté nažky, které jsou uspořádané do souplodí podobného šišce jehličnanů. Souplodí je vzpřímené a dlouhé 5 až 8 cm. Na našem území je dokonce několik exemplářů liliovníku chráněno jako památné stromy a ještě dlouho to tak zůstane, jsou totiž poměrně mladé. Ve své domovině se však liliovník běžně těží, jeho dřevo je velice žádané a ceněné. Čím je přitom liliovník starší, tím více zbarvené jeho dřevo je (žlutá barva s hnědým jádrem). Dřevo je snadno zpracovatelné a vyrábí se z něj například i varhany.
