Skládání kamene přitom může být pečlivé, kámen se někdy dokonce i otesává, aby do sebe lépe pasoval, může však být též libovolné, kdy tvoříme spíše val než vyzdívanou zídku. A i ten má pak v zahradě své kouzlo. Někdo má prostě rád divočinu, jiný geometrii a hlavně záleží na tom, co se vlastně hodí k okolní architektuře, materiálové skladbě a způsobům provedení. Ideální je samozřejmě vybírat takové kameny, které jsou v konkrétní lokalitě typické. Pro stavby suchých kamenných zídek (ale i pro mokré zdění) se hodí kameny, které dobře odolávají zvětrávání. Patří mezi ně například žula, břidlice, pískovec, znělec a vápenec. A že najdou suché zídky až neuvěřitelné využití. Mohou fungovat jako opěrné zídky v zahradě, řešit svažitou zahradu, kterou uspořádají terasovitě, mohou nést skalničky a jiné rostliny, které porostou ze spár, ale mohou též fungovat jako nosič květináčů s rostlinami a jiné výzdoby, což jiné typy plotů neumožní. Je pouze třeba si dát pozor na volbu materiálu květináčů, měly by být co nejtěžší a spíše širší a nižší, nikdy ne vysoké, aby spolu se zeminou, rostlinami a závlahou odolávaly svou hmotností i silnému větru, aby měly stabilitu. Navíc těžké keramické a kameninové květináče dovedou udržet déle vláhu a nižší teplotu substrátu za horkých dní. Aby měla suchá zídka co největší stabilitu, je třeba kameny svazovat, jako bychom zdili z obyčejných cihel. Ovšem zkušení a nápadití konstruktéři dovedou vyskládat i neuvěřitelné kousky. Ideální je při skládání kamenů zlepšit jejich stabilitu vysypávkami z hlinito píčité zeminy (lze ji smísit i s rašelinou, kompostem apod.), záleží však na tvaru kameniva. Při použití dostatečně plochých kamenů s dostatečně rovnými hranami nemusíme provádět ani vysypávku hlínou. Důležité je vytvoření stabilního podkladu, protože do půdy „sedající“ zídka se může vychýlit nežádoucím směrem a nakonec i vyvalit. Půdu pod budoucí zídkou odstraníme alespoň do hloubky 30 cm, podklad zhutníme a vysypeme štěrkem. Získáme tak nejen stabilní podklad, ale i drenáž. Betonovat základ nejenže není potřebné, ale ani žádoucí. A jelikož tlak zídky bude působit nejen na podklad, ale i do stran, je třeba použít na boky zídky největší kameny, spodní vrstva zídky by měla být z největších kamenů, které se pak mohou směrem vzhůru postupně zmenšovat. Pro spodní vrstvu tedy volíme kameny velké, vyšší a dlouhé. Až úplně nahoru pak můžeme dát kameny nízké a zcela ploché, pokud možno s co nejrovnějšími hranami, abychom na ně mohli pohodlně cokoli usadit. Lícová strana zídky by přitom měla mírně ustupovat směrem dozadu, přičemž je dobré pokládat i jednotlivé kameny mírně skloněné. Ale znova opakujeme, vždy záleží na schopnostech konstruktéra, lze postavit kvalitní suchou zídku, která se zde zmíněným pravidlům zcela vymyká. Ovšem mírný sklon je praktický, jelikož za deště voda stéká do spár, zavlažují se tak vysazené rostliny a zároveň se nevyplavuje zemina. Někdo dokonce srovnává lícovou stranu zídky úhlovou bruskou, ale konstrukční schopnosti jsou důležitější a takzvaná „divočina“ působí často mnohem lépe než „řez“. Nakonec je další možností postavit suchou zídku jako gabiony, tedy z gabionů. Pokud v gabionech dokonce použijeme i různé druhy kamenů, ale i dřeva, můžeme vytvořit zajímavé vzory a vše bude držet pohromadě díky svařovanému pletivu gabionů. Vraťme se ale ke kamennému zdění. Pokud totiž doplníte kamennou zídku kamenným schodištěm ze stejného materiálu a kamennou dlažbou, stanete se doslova mistry zahradní architektury. Pokud máte materiál, stačí již jen trpělivost a nějaká ta fyzická námaha. Předností suchých zídek je, že nepotřebujeme cement, písek a míchačku, vystačíme si s rukama a lopatou. Vytvořená suchá zídka se poté může stát, pokud spáry vysypete hlínou, základnou pro skalničky, některé sukulenty, kapradiny, mechy, ale i mnohé trvalky a trsovité traviny. Vždy samozřejmě vybíráme pouze takové druhy, kterým bude výsadba do škvír mezi kameny vyhovovat. Zalíbí se zde i mnohým druhům převislým a popínavým, dokonce i některým letničkám. Rostliny též vybíráme podle orientace vůči světovým stranám, oslunění a stínu. Stinná zídka bude vyhovovat kapradinám (hlavně sleziníky, kyvory a osladiče) a mechům, ale i břečťanu. Slunná, vyhřívaná zídka pak bude vyhovovat různým druhům lomikamenů, netřesků, rozchodníků, tařicím a tařičkám, floxům, zvonkům, lničkám, řebříčkům apod. Na horní straně zídky budou báječně vypadat trsnaté trávy, zběhovce, ale i mateřídouška a jiné bylinky a také různé sukulenty. Rostliny také volíme podle parametrů zídky, ty velmi vysoké snesou například také dymnivku či diviznu. V každém případě je dobré volit rostlinné druhy tak, aby během sezóny vykvétaly postupně. Pokud má nějaký druh dlouhé a bohaté kořeny, je třeba jej vysadit již při stavbě zídky, jinak je ale možné vysazovat ostatní druhy až dodatečně a jejich kořeny si najdou cestu. Nakonec zde můžeme časem očekávat například vysemeněný vlaštovičník, diviznu, kopřivy a další druhy, které spárami v kamenné zídce nepohrdnou.
