Žabinec se jmenuje rybník u Havlíčkova Brodu a také u Sedlece a Budína, Žabinec je ale také jméno dvou potoků, přítoků řek Lužnice a Sázavy. Nakonec se žabinec říká lidově i dvěma rostlinám: ptačinci žabinci (Stellaria media) a okřehku menšímu (Lemna minor). A právě okřehek menší byl podrobně zkoumán a nakonec vědci zvolali „Heurékaaa… Našli jsme novou potravinu, která může nasytit alespoň kousek světa.“ Z hladin rybníků přímo do kuchyně! Tedy, nejsem si úplně jist, jestli české hospodyně právě skáčou radostí, obvykle byl okřehek přisuzován hlavně kachnám a husám, ale proč ne. Třeba při nějaké zajímavé chuťové a hmotové úpravě ve výrobě, s pěkným balením a sloganem? Asi ne, nechytil se kdysi ani „velikonoční kapr“, natož celoroční okřehek, pardon – žabinec. Jsou ale části světa, kde by žabinec skutečně mohl pomoci s hladem. I s hodnotnou výživou v extrémním prostředí, například ve vesmíru. Možná by bylo možné okřehek propagovat sloganem „Drobná rostlinka, která může nasytit svět.“ Přitom jde o jednu z nejmenších rostlin na světě, nikoli však nejmenší, tento titul nosí drobnička (Wolffia), která je však s okřehky alespoň podle staršího systému řazení příbuzná, byla řazena do čeledi okřehkovité (Lemnaceae). Podobných druhů navíc existuje více, například závitka mnohokořenná (Spirodela polyrhiza). Ale zpátky k okřehku.Okřehek menší (Lemna minor) je považován za nejrychleji rostoucí rostlinu na světě, což zvyšuje jeho konzumní potenciál. Jde o rod jednoděložných rostlin z čeledi árónovité (Araceae), jehož druhy jsou extrémně redukované vodní rostliny, které volně plavou na hladině nebo jsou ponořené. Okřehky jsou jednoleté, jednodomé a s jednopohlavnými květy. Jejich lodyha má stélkovitý tvar, listy zcela chybí, ale kořeny jsou přítomné. Matematika je to vlastně velmi jednoduchá, na jednu stélku připadá jeden kořen. Některé druhy okřehků kvetou, ale jenom vzácně. Známo je 13 druhů okřehků rozšířených po celém světě s výjimkou Arktidy a Antarktidy. U nás rostou 4 druhy, kromě okřehku menšího (Lemna minor) okřehek hrbatý (Lemna gibba), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca) a okřehek červený (Lemna turionifera). Botanici očekávají také nález okřehku nejmenšího (Lemna minuta). Velmi zajímavé je, co okřehky v přírodě vlastně dělají. Tento zelený povlak na hladině především čistí vodu, zároveň však ukrývá překvapivě vysoký obsah bílkovin. Rostou přitom až dvakrát rychleji než většina suchozemských rostlin, dokonce až 50 krát rychleji než kukuřice. Milují světlo, živiny a prostor, tedy hlavně větší plochy vodní hladiny. Konzumovat se okřehek dá čerstvý i sušený, předpokládá se také možná tepelná úprava při vaření. Chuťově prý připomíná zelený ječmen, s jemně travnatou, přírodní chutí. Odborníci této „plodině“ předpovídají velkou budoucnost a co víc, evropské úřady ji již schválili jako novou potravinu, respektive oficiální druh čerstvé zeleniny. Smí tedy na pulty obchodů a odsud do našich kuchyní. Náhoda to rozhodně není, protože v centru pozornosti vědců jsou okřehky již pořádnou řádku let. Kromě jiných se potenciálem okřehku zabýval tým expertů z nizozemského výzkumného centra Wageningen University. 10 let zkoumali využití rostliny jako obnovitelného a bohatého zdroje bílkovin, antioxidantů, vitamínů i minerálů. Svou kvalitou je srovnáván s dobře známým špenátem. A právě Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) začátkem letošního února uznal okřehek na základě výsledků nizozemské studie za druh zeleniny. Konkrétně druhy Lemna minor a Lemna gibba. Dokonce vědci zjistili, že právě okřehek je rostlinou s nejvyšším obsahem proteinů, navíc produkuje také mnoho důležitých mikronutrientů, a že by mohl být skvělým zdrojem jednoduše získávaných živin i pro astronauty. Kromě antioxidantů a dobře stravitelných bílkovin v podílu téměř 50 % (včetně všech devíti esenciálních aminokyselin) je okřehek bohatým zdrojem vitamínů A a skupiny B, zinku a železa. Zjištěn byl příznivý vliv na hladinu cholesterolu a cukru v krvi, stejně jako na zdraví celého kardiovaskulárního systému. Navíc jde o plodinu udržitelnou a snadno obnovitelnou, která potřebuje k rychlému růstu pouze vodu a světlo. Vysoké výnosy na hektar přitom znamenají, že není třeba mnoho místa. Obzvláště při pěstování ve vrstvách, kdy k růstu stačí jenom tenoučká vrstva vody. Okřehek z volné přírody není vhodný ke konzumaci, jelikož stojaté vody, ve kterých roste, mohou být plné nebezpečných mikroorganismů. Rostlina navíc funguje jako čistící houba, může proto obsahovat mnoho jedů včetně těžkých kovů. Proto, abyste si okřehek ochutnali, byste si jej museli vypěstovat doma v čisté vodě, nebo si prostě počkáte na první tržní vlaštovky na pultech obchodů. Předpokládá se, že na prvním místě budou luxusní restaurace a do zhruba tří let by se okřehek mohl objevit v běžných obchodech. A v jaké podobě? To se samozřejmě dosud neví a věštit z křišťálové koule nemá smysl.Zdroj: EFSA, Wageningen University, kupi.cz, regiony.rozhlas.cz, Wikipedia
