House X vznikl z konfliktu mezi krásami lokality a touhy ji obývat. Což už z principu snadné nebylo. Mírně svažitý pozemek byl totiž překrytý výrazným skaliskem, a porůstaly jej letité duby. Pokud by tu měl vyrůst obyčejný dům, muselo by se tu zničit to krásné. A to majitelé „parcely“ nechtěli. Toužili splynout s obřími a mechem porostlými balvany, chtěli se těšit stínu korun netknutých věkovitých stromů. Proto bylo třeba přistoupit k celému návrhu netradičně. I když tak úplně „netradičně“ to zase nebylo. Pokud si vybavíte stavební a turistické kuriozity například z portugalského Monsanto, historické domy prorůstající skalami a vmáčknuté mezi obří balvany, budete blízko zdroje inspirace architektů Bojaus Arquitectura. Ti se totiž rozhodli podobný model rozvést i tady. Jen tedy, že House X je vsazený mezi skaliska, a nevypadá, že by se jej nějaký obří balvan chystal rozmáčknout. Sedí mezi nimi, roste z nich. Navenek nápadný je svou geometrickou formou, mezi oblými tvary přírodních balvanů skaliska vyniká ostrými hranami a liniemi. Nedá se ale říct, že by bil do očí. To proto, že jeho vnější skořepina je kompletně vystavěná z betonu. Surového a neopracovaného, takže „povahou svého materiálu“ a texturou vlastně ladí s kamenivem, kterého se dotýká. Dá se odtušit, že i on zaroste mechem a lišejníky, a pak definitivně se svým okolím splyne. Bude pravidelnou strukturou vystupující z nepravidelného skaliska, zastíněný mohutnými duby. Ať už těmi duby cesmínovými, nebo duby kermes, které jsou zatím ve věku desetiletého houští. House X se toho, že bude stát v dubovém háji, nepochybně dočká. Protože je stavěn tak, aby něco opravdu vydržel. Zatímco průměrná životnost španělských rodinných domů je rozpočítána na 2,5 generace (tedy na padesát let), stavba z betonu tu může vydržet staletí. Dům je postavený výhradně z betonu (vyrobeného na místě) s použitím místních kameniv, je navržen pro dlouhodobou trvanlivost. Zatímco jiné projekty tvrdí, že dosahují udržitelnosti tím, že jsou efemérní a pomíjivé – jde je snadno rozebrat a v krajině po nich nezůstane nic – House X „šetří“ přírodu tím, že tu přetrvá navěky a žádný další tedy potřeba nebude. Což je rozhodně zajímavý přístup. A vlastně i tradiční, svým způsobem. Hodí se zmínit, že jeho stěny mají 50 centimetrů, a jsou ručně stavěny v 60 centimetrů vysokých vrstvách, přičemž mezi vnitřní a vnější betonovou vrstvu je vložena izolace. Výsledkem je zeď z velkých, odkrytých „hranatých kamenů“, které jsou viditelné jak zevnitř, tak zvenku. Je to síla. Pokud fandíte pojetí „můj dům – můj hrad“, je House X možná tou pravou pevností pro vás. Možná teď ještě působí poněkud surově, ale za pár desetiletí už sroste se skaliskem v jeden monolitický celek.Zdroj: Bojaus ArquitecturaFoto: Luis Asín
