Vedení světla je jedna věc, druhá však vedení tepla. Takzvané tepelné mosty jsou strašákem mnoha uživatelů staveb. Teplo opouští budovu v místě nevhodně řešených konstrukčních prvků. Příkladem může být nedostatečně izolovaný ocelový překlad nad dveřmi nebo okny. Pokud je uvnitř 23 stupňů Celsia, venku minus pět, vznikne „ideální“ tepelný most, který je problematický tím, že zpravidla dochází ke kondenzaci vodní páry. Nadpraží potom vlhne, tvoří se plísně a konstrukce degraduje. Jak si v tomto ohledu stojí světlovody? Existuje zde nějaké nebezpečí pro vznik tepelných mostů. „Při zachování správné montáže a instalaci prověřených a certifikovaných prvků k tomu nedochází. Tepelnému mostu a kondenzaci konvekční cestou, tedy vzdušnou výměnou teplot, lze zabránit správnou volbou jednotlivých prvků systému,“ říká Ondřej Malík, technický ředitel společnosti WT – Windows Tommorow (solatube.cz). Co je tím myšleno? Zásadní roli hraje teplotně odolná akrylátová kopule, která tvoří část systému, jež je v kontaktu s okolním prostředím. Stejně důležité jsou další odizolované prvky – vnitřní kopule, izolační vložka, tepelně izolační panel nebo stropní difuzér, jenž tvoří pohledovou část systému směrem do interiéru. Důležité jsou však i drobnější elementy, které na první pohled nemusí být vidět. „Izolační kopulový kroužek, stropní příruba, izolační límec a dilatace tubusů v místě obálky budovy brání tepelnému mostu a vzniku kondenzace konduktivní cestou, tedy tubusem,“ vysvětluje Ondřej Malík. V neposledním řadě je třeba zmínit, že v oblasti kopule by měly být difuzní otvory, sloužící k odvodu vlhkosti uzavřené při montáži. Světlovody tedy nemusí vzbuzovat jakoukoliv obavu z hlediska vzniku tepelných mostů, ale pouze za předpokladu, že jsou použity kvalitní prvky a jejich instalace provede společnost, která má s jejich konstrukcí dostatečné zkušenosti.
