New York není žádný drobeček. Ale upřímně řečeno, není to taky nějak extrémní „těžká váha“. Dá se říct, že po všech stránkách hmotnost této metropole vlastně odpovídá míře zastavěnosti. A tak není s podivem, že nejlidnatější město Spojených států má se svými téměř 1,1 milionu budov celkovou hmotnost okolo 764 miliard kilogramů. Anebo, počítáno v tunách, 764 milionů tun.To ohromující číslo není nějak vycucané z prstu. Na jeho stanovení se shodli experti Americké geologické služby (USGS), kteří poměrně dlouho počítali, než jej uveřejnili v odborném žurnálu Earth's Future. A hodí se zmínit, že do toho čísla zahrnuli skutečně jen hmotnost vlastních budov. Vynechali váhu silnic, chodníků, mostů, podchodů, železnic. Nezapočítali ani vnitřní vybavení budov anebo váhu samotných 8,5 milionu obyvatel Velkého jablka. Takže pokud byste k tomu výpočtu hmotnosti přistupovali ještě o něco důsledněji, doberete se výrazně větší cifry. Otázkou je však spíše, proč byste se do takové matematické operace vlastně měli pouštět. Anebo proč se do ní prve pustili američtí geologové. Jim totiž šlo o to, aby stanovili hlavní příčinu „poklesu“ obřího města. New York se totiž propadá. Klesá. Každý rok si stojí o přibližně 1–2 milimetry níže než loni.Problém to samozřejmě je, ale překvapivě ne až tak zásadní. Podloží New Yorku je totiž relativně stabilní. Jsou tu sice plošky území, které „klesají“ tempem okolo 4 milimetrů ročně, ale jsou spíše ojedinělé. New York má před sebou ještě dlouhé dekády, pokud jde o to připravit se na riziko budoucích záplav. V jiných světových metropolích jsou na tom o poznání hůř. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Skutečně velké problémy má mexické hlavní město, slavné Ciudad de México. Město, které se počítá k největším lidským sídlům na planetě Zemi. Jednak počtem obyvatel, kterých je okolo 22 milionů. A též svou rozlohou, která přesahuje 7800 kilometrů čtverečních. A právě o ty geografické dispozice tu jde.Obří rozlehlé město se rozkládá na ploše, která byla kdysi dnem starověkého jezera. A na rozdíl od New Yorku není substrát na dně bývalého jezera tím nejpevnějším podložím. V roce 2026 NASA odhalila, že Ciudad de México je jednou z nejrychleji se propadajících metropolí na světě. V některých oblastech klesá téměř o pětadvacet centimetrů ročně. Když to přeženeme, za čtyři léta tu váš dům poklesne v nadmořské výšce o jeden metr. Změnu přitom nemusíte nutně zpozorovat, protože spolu s vámi klesá i celé vaše sousedství. Ale poznat to jde plošně, na infrastruktuře. Kanalizace, vodovodní instalace, podzemní rozvody plynu takové zhoupnutí nesou dost nelibě. A celé to propadání je komplikované i v tom, že ne všude se horizont snižuje stejným tempem.Po více než století trvajícím postupném propadání se mnoho starších budov ve městě začalo naklánět na jednu stranu. Některé významné památky vyžadují neustálé zásahy. Například památník Anděla nezávislosti dostal v průběhu let 14 dodatečných schodů, protože půda kolem jeho základny nadále klesá.Stejně jako u mnoha dalších měst v podobné situaci je hlavní příčinou propadání Ciudad de México rozsáhlá městská zástavba na půdě, která se v důsledku nadměrného čerpání podzemní vody stává stále nestabilnější. Jinými slovy, na „měkkou“ a „splaskávající“ půdu se přidává stále větší hmotnost. Budoucnost hlavního města Mexika vypadá neradostně. V Severní Americe se ještě chvilku zdržíme, protože musíme nakouknout do Chicaga. To se taky propadá. Ne úplně drasticky, jen o nějakých 10 centimetrů za posledních sto let. A dá se říct, že je v tom docela nevinně. Tedy skoro. Jeho postupné sesedání tu totiž neumocňuje jen hmotnost budov města, ale taky proměna klimatu.Ne ta současná, ale ta probíhající před desítkami tisíc let.Osud Chicaga byl zpečetěn předem, už když začaly ustupovat ledové příkrovy, které pokrývaly většinu Severní Ameriky. Masivní nadloží ledovců, často i několik kilometrů silné, bylo tak těžké, že svou hmotností deformovalo zemskou kůru. Když před přibližně 10 000 lety z regionu ustoupily táním poslední ledovce, začala se zemská kůra zbavená drtivé hmotnosti ledu opět vyzdvihovat. Nejvíce tam, kde byla zatížena největší vahou. Tedy na území dnešní Kanady. Ta se zvedá, a v návaznosti na to elastické pnutí pak způsobuje setrvalý pokles Chicaga. S tím nic neudělá ani Donald Trump. K velké nelibosti obyvatel Větrného města Chicaga. Žijí s výhledem na budoucnost, v níž budou muset kompletně překopat celý kanalizační systém a celou infrastrukturu, vedenou v zemi. A budou se muset začít obávat i povodní, které se jim dosud spíše vyhýbají. Teherán nyní dobývá světové zpravodajství především v kontextu americké neválky s Íránem. Pro nás je ale cenný jako příklad města, které se propadá kvůli své vlastní žízni. V krátkosti, žije tu 15 milionů lidí, kteří nezbytně potřebují vodu ke svému přežití. A tak ji čerpají z podzemních rezervoárů.Háček je ovšem v tom, že čerpání ze zvodnělých vrstev pak vyvolává sesedání nadloží. Umocněné hmotností zástavby na povrchu. Teherán se tak propadá, na některých místech, až o pětadvacet centimetrů ročně. Tento výrazný pokles nyní způsobuje praskání zdí, deformace půdy a dokonce vznik puklin v zemi. Najít řešení nebude snadné. Teherán je nejhustěji osídleným městem západní Asie, takže každý projekt obnovy bude vyžadovat složitou logistiku, plánování a značné finanční prostředky. I kdyby hlavní město prošlo úspěšnou fyzickou přestavbou, nebude to nic znamenat, pokud se město neodkloní od tradičních způsobů hospodaření s vodou. Íránská vláda například musí najít lepší alternativu k závislosti Teheránu na 32 000 studnách a několika zemědělských přehradách, které společně vyčerpávají podzemní vodu v regionu. A to v zemi, kde se o takových problémech nesmí mluvit – a kde mocenské struktury příliš netrápí starosti běžných lidí – nic lehkého nebude.Zdroj: ScientificAmerican.com, ScienceAlert.com, SmithsonianMag.com
