Tak jako jiné v jeho okolí byl i tento dům vystavěn ve třicátých letech minulého století. Tou dobou ve světě losangeleské architektury panovalo období, kterému se říkalo Španělské obrození. Domy a vilky se stavěly s akcentem na romantické prvky, inspirované Pyrenejským poloostrovem. Obnášelo to například vnitřní nádvoří, výrazné hluboké oblouky. A samozřejmě i střechy s nižším sklonem, pokryté hrubými terakotovými taškami. Ta doba už je samozřejmě pryč, ale dům ji stále svými rysy připomínal. Ne že by z nich bylo mnoho patrné. Novější uspořádání příjezdové cesty a garáže rozdělily dvůr a učinily ho spíše než místem pro pobyt venku a setkávání jen jakýmsi odkladištěm pro zaparkovaná auta. Což byl také hlavní motiv nových majitelů této nemovitosti. Žádali si změnu, nové uspořádání celého dvora. Tak, aby z něj vznikla krásná zahrada a aby se uspořádání exteriéru změnilo. Chtěli k tomu ještě velký bazén a venkovní pobytovou terasu. Co ale čert nechtěl, stavební firma, která měla zakázku realizovat, vyhlásila bankrot. Práce se zastavily, a klienti žili se dvorem, který připomínal staveniště. V tomto mezidobí také přišli na to, že jim už ne zcela vyhovuje původní obydlí. Takže když se napřesrok pustili znovu do práce – s vedením architektů ze studia Current Interests a novou stavební firmou – vzali to z gruntu a rovnou nechali kompletně přestavět i původní dům.S tím, že jeho „španělské“ rysy se rozhodli ponechat jen ve formátu materiálové připomínky, zvláštního fasádního obkladu vytvořeného z vyrobených terakotových dlaždic a pálených tašek. Byla to pro ně cesta, jak ze starého vytvořit něco nového. Něco, co by rezonovalo s existujícím kontextem a vzdávalo hold tradicím řemesla v architektuře. Z kreativní spolupráce s architekty pak vzešel způsob vytvoření nové dlaždice rozdělením standardního tříkomorového dutého terakotového bloku. Proces zahrnoval řezání jednotek drátem ihned po vytlačování, dokud byla hlína ještě mokrá. Výsledkem je hliněná jednotka s dramatickými svislými žebry na jedné straně a plochou plochou na druhé. Po vypálení byly dlaždice paletizovány a odeslány do ateliéru designérského týmu v centru Los Angeles, kde byla každá dlaždice potažena tmavě zeleným zednickým pigmentem. Vizí pro fasádu bylo vytvořit malou, ale mohutnou budovu – takovou, která by ukotvila pozemek a poskytla uzemněný dojem. Architekti se v mnoha ohledech inspirovali uvolněnou povahou kontextu, se zarostlou krajinou a střechami z hliněných tašek. Místo spárování velkých tašek směrem ven navrhli architekti dvouvrstvý hliníkový rám, na kterém by mohly tašky stát jako police. Což jejich vzhledu dodává syrový ráz ležérní hromady materiálu. Hra stínů na hluboce rýhovaných zelených taškách evokuje krajinné vlastnosti textury, tónu, vizuální hloubky a klidu. Bylo to odvážné řešení, ale architektům ani majitelům domu odvaha zjevně nechyběla. Tady se keramiky zkrátka nebojí. A protože dům dokresluje i krásná zahrada s velkou terasou a bazénem, ladí to neformální provedení keramické fasády s celým novým pojetím. Je to tradičně-netradiční, originální a působivé řešení.Zdroj: Current InterestsFoto: Franco Zulueta
