Hlasuje pro jeden z pěti stromů, které doposud získaly nejvyšší počet hlasů. Hlasování je bezplatné a probíhá online na stránkách www.stromroku.cz/hlasovani. Zajímavostí je, že kdo už hlasoval v prvním kole, může nyní svůj hlas přidat znova. A třeba i jinému stromu. Každý z finalistů má svůj jedinečný příběh. Vítěze slavnostně vyhlásí Nadace Partnerství spolu s generálním partnerem ankety, minerální vodou Ondrášovka. Stromy, které obsadí první tři příčky, získají odborné ošetření od odborníků z firem Prostrom Bohemia a Groown. Anketa se koná pod záštitou ministra životního prostředí Petra Hladíka a za podpory Státního fondu životního prostředí. Generálním partnerem ankety je minerální voda Ondrášovka. Trojiční lípu v Trhových Svinech nominoval pan Jan Toman, spisovatel Jan Štifter a místní komunita spolu s městem Trhové Sviny. Příběh léčivého pamětníka, který se letos probojoval až do finále ankety Strom roku, sahá do cholerové epidemie (1831 - 1832). Tehdy se místní doktor Soukup ze strachu skrýval, lidé jej však přesto přinutili nemocným pomáhat. Když sám onemocněl, slíbil za každého mrtvého vysadit lípu. A stromy dodnes rostou po kraji jako památka na ty, kterým nepomohl. Právě Trojiční lípa byla zasvěcena malému Janu Kyslíkovi, chlapci, kterého měl kvůli své zbabělosti na svědomí. Není jisté, zda doktor Soukup sázel stromy sám, nebo jejich výsadbu pouze zařídil, ale řada lip v Trhových Svinech opravdu vyrostla právě tehdy. Trojiční lípa u kostela stojí dodnes jako tichá památka na tuto dobu – a na člověka, který selhal, ale nakonec našel způsob, jak svou chybu alespoň částečně odčinit. Hápův javor z Pusté Kamenice nominoval pan Jaroslav Sklenář společně s obcí Pustá Kamenice. Majestátní javor stojí na vyvýšeném místě a svou polohou a velikostí vítá všechny, kteří přicházejí zdaleka. Silný kmen a široce rozprostřené větve působí jako ochranný štít, který objímá krajinu okolo sebe. Dohlédneme odsud až na vrcholy Milešovky, Ještědu a Sněžky. Jeho přítomnost stále vypráví příběhy, které se nikdy nezapomínají, včetně tragických okamžiků lidské historie. V roce 1725 byl totiž pan Háp zatčen na svém poli rychmburskými pochopy za to, že nesdílel katolickou víru. V této době bylo náboženské vyznání otázkou života a smrti. Ke své manželce a dětem se Háp už nikdy nevrátil. Až do roku 1938 se pak pod korunami javoru pálily hranice – jako pocta a připomínka Jana Husa. Tento symbol, spojený s hlubokou vírou a odhodláním, byl pro zdejší obyvatele místem, kde mohli uctít minulost a vyjádřit svou národní hrdost. Vrbu v Brdatkách nominovala paní Marcela Bergerová spolu s Městským kulturním centrem Beroun a městem Beroun. Vrba roste na ostrůvku rybníku v romantickém Talichově údolí. Podle vyprávění pamětníků zasadil před 100 lety dva proutky vrby doprostřed malého ostrůvku pan Holeček. Po roce 1975 byl rybník rozšířen, ostrůvek obezděn a zůstala na něm pouze jedna ze dvou původních vrb bílých. Vedle rybníku se dříve tančilo a také dnes místo žije bohatým kulturním životem.Za první republiky bylo údolí oblíbeným výletním místem. U rybníka stával hostinec s tanečním altánem, v sedmdesátých letech pak prostor ožil motokrosem, školáci sem vyráželi na výlety a branná cvičení. Dnes tudy vede cyklostezka a naučná Talichova stezka. Nedaleko stojí vila dirigenta Václava Talicha, kde se konají koncerty vážné hudby a vzpomínkové akce. V zimě rybník láká bruslaře, záchranáři zde nacvičují zásahy na ledu. Rybáři zde pravidelně loví ryby, pečují o ostrůvek pro kachní mláďata a čistí břehy. K stoletému výročí založení rybníka se konal happening s hudbou, výstavou i dobově oblečenými hosty. Oldřichův dub z Peruce nominovaly Ivana Hluštíková a Jitka Kržová z Lesního klubu Kořínek spolu se Simonou Kottovou. Traduje se, že v dávných dobách jel kníže Oldřich ve zdejších lesích na koni a zahlédl u potůčku pod dubem sličnou dívku selského původu. Jmenovala se Božena a prala zde prádlo. Na první pohled se do ní zamiloval a vzal si ji za ženu, načež se mladá selka stala kněžnou. Oldřichův dub je vlastně jedním z nejstarších stromů v Česku. Podle pověsti je starý 1000 let. Jde o strom památný a státem chráněný. V letech 1993 a 1995 překonal dva požáry. Pobývat v jeho blízkosti, posadit se u potůčku na lavičku, vnímat krásu stromu a atmosféru místa za každého ročního období, je nádherné a pro duši snad i léčivé. Když si člověk představí, co vše se pod jeho větvemi stalo, kolik lidí okolo prošlo, nestačí žasnout. Hrušku na Radovách z Uherskohradišťska nominovala paní Alena Slezáčková s místní komunitou a Folklorní skupinou Míkovice. Svou symetrickou a rozložitou korunou zaujme hruška už z dálky. Při bližším pohledu pak její krásně tvarovaný kmen vybízí k dotyku a prozkoumání všech zvláštností, každého hrbolu, záhybu. Krásu lidových písní a místní hrušky oživují a šíří dál míkovské děvčice. Potkávají se zde lidé, kteří žijí ve stejné vesnici.Zhruba od roku 2002 se u hrušky koná tradiční novoroční setkání. Původně se zde sešlo jenom pár kamarádů, aby si popřáli do nového roku, nakonec to přerostlo v setkání více jak 150 příznivců této tradice. K Míkovjanům se časem připojili i lidé z okolních vesnic, setkání proto získalo širší přesah. A proč se Hrušce říká "Na Radovách"? Podle pověsti se na místě v dávných dobách scházeli pytláci, aby se radili, jak vyzrát na hajného Janíčka. Ten totiž obyvatelům vesnice nepřál ani to, na co měli v panském lese právo.Zdroj: Nadace Partnerství
