Talovíny (Eranthis), rod z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), se množí snadno a rychle samovýsevem, za několik let proto dovedou vytvořit nádherně kvetoucí koberce. Mohou v předjaří vykukovat z trávníku, načež po odkvětu plochu normálně sekáme, mohou být i v záhonech okrasných a nebo i truhlících. Často jejich květy vylézají již zpod sněhu a setkat se s nimi můžeme už na konci února. Když zase teploty klesnou pod nulu, květy se zavřou a počkají si na lepší počasí.Další rostliny kvetoucí v předjaří:Zahrada v předjaříChcete v předjaří kvetoucí zahradu? Je třeba nyní začít vysazovat cibuloviny!Osvěžte svou zahradu bělostnými květy sněženek a bledulíJak rychlit jarní cibulovinyČemeřice, zázrak kvetoucí na sněhu uprostřed zimy, seznamte seRozkvetlá zahrada v ziměPředčasné kvetení, problém posledních let, má široké souvislosti a důsledkyUž se těšíte na jaro? Jaké květiny kvetou v zahradách jako první?Únor: Okrasná zahradaPrvní kvetoucí poslové jara vás překvapí rychleji, než se nadějete Tyto trvalky se navíc krátce po odkvětu zatahují zpět do země, aby nabraly sílu na další jaro. Plocha je přitom poseta tisíci semínek. Další generace je zaručena. Výsadbu hlízek talovínů provádíme na podzim, přečkají tak zimu, další předjaří poprvé vykvetou a vysemení se. Tím je zaručeno rozšíření talovínů na větší ploše a vůbec jejich neustálé rozšiřování. Hlízky vysazujeme do hloubky 5 až 7 cm a na vzdálenost nejlépe 10 cm. Další možností je hlízky nepravidelně rozmístit v travním porostu, postupně se namnoží a svůj výskyt tak výrazně zlegalizují. Talovíny vyžadují vlhké prostředí, teprve ve vlhku nás dovedou potěšit bohatými a bohatě kvetoucími porosty. Preferují neutrální až lehce zásadité, kypré půdy a zastíněná místa v podrostu stromů. Poradí si však i na přímém slunci vzhledem k době své aktivity, kdy se v předjaří rády ohřejí, aby mohly kvést. Do svých zahrad si můžeme vysadit více oblíbených odrůd, některé pak dokonce vykvétají až v březnu a dubnu, jelikož jsou náchylnější na chlad (např. odrůda Eranthis cilicica Schott et Kotschy dorůstající výšky až 15 cm). Když tedy odrůdy vhodně nakombinujeme, můžeme se z kvetoucích talovínů těšit i 2 až 3 měsíce. Nejotužilejší je pak druh Eranthis hyemalis, který dorůstá výšky pouze 10 cm a vykvétá obvykle již v druhé polovině února, načež kvete i v březnu. Prodáván je také kříženec obou zmíněných druhů Eranthis x tubergenii Bowl. Ten dorůstá výšky 8 až 12 cm, květy má zářivě zlatožluté a rozkvétá nejpozději. Nejčastější jsou pak odrůdy Guinea Gold s tmavě zlatožlutými květy a Glory s velkými žlutými květy a jasně světle zeleným olistěním. Jelikož v předjaří kvete v zahradách pouze velice omezené množství druhů rostlin, určitě byste neměli na talovíny zapomenout. Květy talovínů jsou opylovány hmyzem a jejich listy se rozvíjejí až při odkvětu, přičemž mají tvar omějí. Kromě žlutých květů kvetou některé druhy talovínů i bíle (výjimečně růžovočerveně). Tyto nízké hlíznaté a vytrvalé byliny mají vždy jediný květ podepřený přeslenem tří zelených listenů a jednoduchou lodyhu. Z podzemních hlízek či hlízovitých oddenků vyrůstá vždy krátká, nízká a nevětvená lodyha. Přízemní listy, které se objevují až při odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, s dlanitě členěnými čepelemi. Někdy však dokonce přízemní listy chybí. Kalich květu je petaloidní, funkčně nahrazuje korunu a je opadavý. Skládá se z pěti až osmi lístků, přičemž jsou korunní lístky mnohem menší než kališní, jsou kornoutovité a nesou nektáriaPlodem talovínů je souplodí volných měchýřků. Rod talovín (Eranthis) je rozšířen v počtu 11 druhů v Evropě a Asii. V Evropě najdeme druh talovín zimní (Eranthis hyemalis), který je rozšířen v jižní Evropě od jihovýchodní Francie až po Bulharsko. Ovšem právě pro svůj samovýsev se tento druh vlivem pěstování v zahradách a parcích rozšířil i ve střední a západní Evropě včetně České republiky a také v Severní Americe. V asijské části Turecka pak najdeme příbuzný druh talovín cilicijský (Eranthis cilicica), který zasahuje až do severního Iráku. Od Střední Asie až po severovýchodní Írán a Afghánistán je rozšířen druh Eranthis longistipitata, Eranthis iranica je pro změnu endemitem severovýchodního Íránu. Na jižní Sibiři rostou dva druhy, Eranthis sibirica a Eranthis tanhoensis (nově popsaný v roce 2020). Zbývající druhy jsou východoasijské, tedy talovín bílý (Eranthis stellata), který je rozšířen v oblasti od Ruského Dálného východu až po Mandžusko a Koreu, dále endemické druhy Eranthis albiflora na západě a Eranthis lobulata na středoseveru čínské provincie S’-čchuan, endemit západní Koreje Eranthis byunsanensis a endemit japonského ostrova Honšú Eranthis pinnatifida. Talovíny jsou vesměs jedovaté rostliny, obsahují především srdeční glykosidy podobného typu jako v případě hlaváčku jarního, především pak eranthin A a B. V malém množství tyto látky sice podporují srdeční činnost, ve velkém množství však mohou způsobit vážné a často nevratné poškození srdce. Otravu talovínem poznáme podle kolikovitých bolestí břicha, nechutenství, zvracení a průjmů, poruch vidění, zkráceného dechu, zpomalení srdečního tepu (bradykardií) a ve vážných případech až srdeční zástavou. Zjištěn byl také obsah chromonů, seskviterpenoidů a malé množství benzylisochinolinových alkaloidů. Jinak ale talovíny jsou podrobně prozkoumané a všechny látky, které obsahují, dosud neznáme. Eranthis hyemalis: jihovýchodní Francie až BulharskoEranthis albiflora: Čína (západní S-čchuan)Eranthis byunsanensis: západní KoreaEranthis cilicica: Turecko a severní IrákEranthis iranica: severovýchodní ÍránEranthis lobulata: Čína (středoseverní S-čchuan)Eranthis longistipitata: severovýchodní Írán a Afghánistán až Střední AsieEranthis pinnatifida (syn. E. keiskei): Japonsko (Honšú)Eranthis sibirica: jižní SibiřEranthis stellata: Ruský Dálný východ a KoreaEranthis tanhoensis: jižní Sibiř
