Věčný souboj o místoPravdou zůstává, že zahradníci si prakticky nikdy nestěžují na to, že by jejich zelený ráj byl příliš velký. Nedostatek místa je tedy konstantní, bez ohledu na jeho skutečné rozměry. Jak tedy zvětšit zahradu, respektive její využitelnou plochu, když bohužel není nafukovací? Vyzkoušet to můžete už teď, na jaře. Stačí jen proniknout na za hranice všedního uvažování, a expandovat do třetího rozměru. Je to prosté. Přestaňte vnímat zahradu jako dvourozměrný prostor, plochu k jednovrstvému osázení. A tím objevíte úplně jiný vesmír práce s terénem, i s vlastní zelení. Tím, že začnete přemýšlet v rovině členitých povrchů, teras, květináčových kaskád a stupňovitých záhonů, nejen zvýšíte užitnou plochu zahrady, ale také nebývale podpoříte tvorbu mikrohabitatů. Vaše zahrada se přirozeně tímto způsobem rozčlení na stinnější a světlejší kouty, místa vlhčí a studenější, stejně jako ta prohřívaná až vysušená. Výsledkem je pak pestrá mozaika, která násobně zvýší možnosti osazení rostlinami s nejrůznějšími nároky. Je jedno, jestli vás drží spíše okrasné květiny, bylinky nebo mrkev, v členitém terénu dosáhnete jednoznačně lepších výsledků. Máte pochopitelně pravdu, že to není úplně jednoduché. Kolečka, rýč a krumpáč rozhodně přijdou ke slovu. Budete si také muset načrtnout plán prací, vytvořit si základní návrh. Ale podobně byste jistě postupovali, když byste tvořili skalku. Plán by také měl odrážet jisté přírodní zákonitosti a podmínky, které jste jistě již dávno vypozorovali. Podstatná je přitom orientace ke světovým stranám a „průběh“ slunce nad záhonky, abyste se nesnažili tvořit stinný kout na tom nejvíce prosluněném místě. Invenci bude pravděpodobně vyžadovat i shánění materiálu, obkladových kamenů (proutěných ohrádek, vršených palisádek), ale to vše je ve své podstatě práce radostná. Členitá zahrada totiž nepodporuje jen funkce produkční, ale také estetické a rekreační. TIP: Zahrada, nebo internační tábor?Každý přepečlivě udržovaný pozemek, zahrada nebo políčko, vypadá na jaře poněkud smutně. Notně k tomuto dojmu přispívají i nejrůznější dráty, určené ke směrování pohybu růstu pnoucích se rostlin. S pomocí napnutých drátů upravujeme růst vína, vistárií, loubinců, růží, břečtanu nebo sestřihávaných jabloní. Jenže na jaře zůstanou jen „dráty“. Co s tím? Tam, kde je to vhodné, můžete vyzkoušet jako vodící prvek tenké tyče z ratanu, bambusu nebo jiných sestříhaných větví. Kromě toho, že působí přirozenějším dojmem, poté, co splní svou podpůrnou úlohu, není problém je odstranit a ponechat popínavé rostliny bez jejich opory. Cesta do třetího rozměruNemusí vždy/jen vycházet z topografie zahrady. V principu je totiž potřebné začít obsazovat nejen plochu, ale hlavně objem. Jak toho dosáhnout? Například „zelenými sloupy“, kterými zaútočíte na vertikálu. Pomůže starý trám, kmen suchého ořezaného stromu, dřevěný kůl nebo slupek, který pevně zasadíte do země. A po jeho obvodu začněte do spirály (s pomocí drátů nebo úchytů) připevňovat květináče. Stačí provléci drát květináčem a závěsnou smyčkou uchytit k zakopanému pilíři. Po osazení vám vznikne úchvatná zelená spirála, která buď bude přetékat záplavou převislých listů, hrozny květů nebo voňavými bylinkami. Kromě vaší radosti z nevšedního prvku na zahradě jste ale tímto krokem učinili i dobro pro včely, které se budou s chutí podílet na opylování. Zelená spirála je vzdušná, elegantní, prosluněná ze všech stran. Šetříte na zálivce, protože celý komplet si uchovává svou vlhkost a částečně prokapává z vrchních do spodních etáží. A hlavně, na jeden sloup, který i s květináči zabere plochu 0,25 metrů čtverečních, dokážete umístit takové množství vegetace, které by jinak potřebovalo plochu pěti metrů čtverečních. Na celém systému je nejzajímavější jeho variabilita, kterou jistě dokážete s vlastními nápady podchytit. Neláká vás ozeleněný pilíř? Vystačíte i s ocelovým drátem (železným prutem), který zapevníte do země a provlečete jím navlečené plastové, nebo již poškozené květináče keramické. Na dvoumetrový drát cik-cak kvůli vyvážení instalujete deset a více květináčů, které vyženou profil vaší zahrádky do výšky. Na podobnou notu jsou i populární metody pěstování jahod nebo brambor. S několika plastovými kýbly (nebo opravdu širokými kulatými květináči z plastu) můžete sestavit zelenou věž. Jen ji nezapomeňte alespoň částečně zafixovat na místě, třeba zrovna ocelovou trubkou trubkou nebo silnějším drátem, aby se nesesunula. Jahodám převis svědčí, u brambor je to malinko složitější. Tam je totiž zapotřebí postupně zvyšovat hloubku nadloží substrátu, pokud se tedy chcete dočkat pořádné úrody. Vertikální útvary na vaší zahradě nemusí růst ze země: mohou také splývat ze zavěšených květináčů na pergolách. I jejich význam totiž může být ryze praktický. Jak jde růže a brambora dohromady?Recept na pěstování Záhorských růží vám sice neprozradíme, ale poradíme alespoň, jak úspěšně růže množit. Tedy, ne že by to nutně bylo zapotřebí: z keře matečné rostliny odrůstají jednotlivé výhony celkem bez problémů. Když si je ale chcete přenést někam jinam, nastávají problémy. S jejich řešením vám poněkud nečekaně pomohou obyčejné brambory. Nejprve tedy musíte odstřihnout celou větev výhonu (bez větví, lístků), kterou nastříháte na přibližně 15-20 centimetrů dlouhé kusy. Svěží větev by si ale po nastříhání vláhu dlouho neudržela. A proto ji jednoduše zabodnete do brambory, a touto stranou ji i zasadíte do země. (tři čtvrtiny délky nastříhaného kusu přitom kouká z hlíny ven). Brambora se postará o to, aby připravený kus nevyschnul do doby, než sám bude schopen vygenerovat kořeny. Z jediného šlahounu tak dokážete „namnožit“ i deset růží, které pak můžete směle dál přesazovat. Čím si obohatit kompost?Správné kompostování je věda, nebo se nám to odborníci snaží tvrdit. Než ale jako desítky jiných znalců popisovat, které odpadky z kuchyně do kompostu nepatří, omezme se jen na popis netradičních odpadů, které naopak dokáží minerální skladbě kompostu prospět. Třeba ostříhané nehty. Když už nic jiného, jsou dobrým zdrojem fosforu, který je pro rostliny důležitou živinou. Tento specifický odpad navíc neprodukujeme v nějak zásadním množství, takže se nemusíme bát přehlcení. Podobná situace panuje i s lidskými vlasy, potažmo vousy. Že to zní divně? Jistě, také potřebují ke své mineralizaci (rozkladu na živiny) rozhodně delší dobu, než jablečná slupka. Ale až se rozloží, fungují jako velmi vydatný zdroj živin. Dobrou službu odvedete i s vaječnými skořápkami. Ty se ale naopak vyplatí nechat usušit, a po jejich rozdrcení nasypat přímo mezi záhonky. Vápnomilné rostliny vám poděkují. Udělejte si v tom pořádek!Spousta zahradníků je na zahradě fascinována jistou přirozenou živelností, při které vše funguje jak má, aniž by do toho bylo zapotřebí vnášet nějaký propracovaný systém. Právě to, že s motyčkou v ruce nepotřebujeme kartotéky, databáze a výkazy nás často blaží. Jenže mírný chaos a neorganizovanost nám někdy působí problémy. Ano, například máme krásný bylinkový koš, ve kterém roste šest či deset různých exemplářů. A jeden z nich voní jako dobromysl, tohle bude určitě mateřídouška, tady asi máta…a ten zbytek? Ano, stává se to častěji, než připouštíme. Někdy se nám to prostě plete. Kterou odrůdu chryzantém máme právě tady, když jich na zahradě pěstujeme třicet druhů? Jak si tedy nenápadně vše potřebné označit? Zkuste třeba korkové zátky, propíchnuté špikovací špejlí. Na zátku neomyvatelným popisovačem uvedete vše potřebné, a pak tuto „značku“ můžete zabodnout přímo na místo. Už se nikdy nespletete. A pokud si rádi hrajete, můžete si takové popisky vyrobit třeba ze střepů rozbitých hrnečků, které popíšete keramickou barvou. Jen je musíte správně k rostlinám přiřadit, ale to už je jiný příběh. Případně můžete tyto popsané střepy zahrabat přímo do hlíny v květináčích, a při přesazování uvidíte, jak se vaši oblíbení šampioni vlastně jmenovali.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
