Můžete namítnout, že tu největší technologickou revoluci už takzvané suché záchody prodělaly. A to, když se přesunuly do zastřešeného interiéru, napojily se na kanalizaci a splachovací mechanismus. Zkrátka, že tím největším úspěchem latrín bylo, že v běžné praxi už skončily svou existenci. Výzkumníci z University of British Columbia (UBC) si to ale tak úplně nemyslí.Aniž bychom chtěli zabíhat do podrobností, z nichž by už cesta zpátky na světlo nevedla: na toaletě ze sebe při vykonávání velké potřeby vydáváme maximum. A to maximum má pořád ještě pro někoho zužitkovatelný potenciál. Třeba jako luxusní zahradnické hnojivo. Není to ale jen tak. Už se pochopitelně ví o tom, že tahle „recyklace“ není bez chybičky. Kdo chce hnojit právě tímto substrátem, dobere se kromě jakostní úrody nejspíš i hlístů, škrkavek a tasemnic. Pokud ne ještě něčeho horšího. Lidský biologický odpad využitý jako hnojivo pro konzumní rostliny je totiž semeništěm parazitů, které není ani trochu rozumné vracet zpět do oběhu.I když je to často to nejlepší, co z některých lidí za celý den vypadne, hnojení lidskými exkrementy se proto nedoporučuje, dokud řečené neprojde důsledným rozkladem nebo náležitou termální úpravou. A to je do jisté míry právě podstata nového objevu, nad nímž si teď kanadští badatelé mnou ruce a bouchají šampaňské. Jde o venkovní toaletu „na suchém principu“, tedy bezvodou, která ovšem přeměňuje lidské odpady na kompost. S pomocí houbového mycelia. Oficiálně se objev jmenuje MycoToilet a byl vytvořen uvnitř malé dřevěné budky. Ta je nyní osazena mezi stromy v univerzitní botanické zahradě, kde prodělává svůj zkušební provoz. Toaleta nejprve odděluje kapaliny od pevných látek, přičemž pevný odpad putuje do přihrádky vystlané myceliem. Tady se mění první nepříjemná uživatelská zkušenost. Houbové mycelium totiž absorbuje sloučeniny spojené se zápachem. Podle laboratorních testů je v této fázi pohlceno až na 90 procent sloučenin způsobujících zápach.Takže „houbová“ toaleta nesmrdí. A dál? Za pozornost stojí už jen nápad s houbovým myceliem, jemným vlášením. K tomu profesor mikrobiologie a imunologie, Steven Hallam, dodává: „Pochopitelně už víme, že kořeny stromů spolupracují s myceliem hub při získávání živin a ochranou před patogeny. Nás napadlo, jak toho využít jinde.“ Popisuje, že prodyšná myceliová vrstva může nejen výrazně snížit zápach, ale zároveň umí odstranit i zbytkovou vlhkost. V důsledku pak omezit vznik anaerobních podmínek a vytvořit příznivější podmínky pro aerobní rozklad. Aerobní, tedy za přístupu vzduchu, je z uživatelského hlediska „ten dobrý“. Protože nevede ke vzniku a šíření patogenů.Výzkumníci se snažili udělat MycoToilet tak jednoduchou, jak to jen jde. Modulární toaleta tedy vyžaduje pouze čtyři údržbářské návštěvy ročně, a jinak se uvnitř veškeré procesy odehrávají na řekněme biologické bázi. K čemu je to ale celé dobré? Po uvedení do provozu se očekává, že ročně vyprodukuje přibližně 600 litrů zeminy a 2 000 litrů tekutého hnojiva. A bez zápachu.Právě faktor zápachu je podle Josepha Dahmena, vedoucího projektu na Fakultě architektury UBC, tou největší brzdou potenciálu suchých záchodů. Už dříve tu byly a stále jsou kompostovací toalety. Jenže jsou krajně nepopulární. „V paměti lidí vynikají kvůli odéru, který je s nimi spojen“. Oba výzkumníci podotýkají, že jejich vynález není až tak dalece určený pro Kanadu. Ale úspěch by mohl slavit třeba v kontinentální Africe, nebo kdekoliv jinde, kde lidé stále ještě nemají přístup k čisté tekoucí vodě, kanalizaci a dalším „hygienickým vymoženostem“.Počet potenciálních zájemců se tak rozrůstá na 3,4 miliard lidí po celém světě.Proces vyměšování se od člověka zkrátka odloučit nedá, a MycoToilet by mohla přispět k tomu, aby z tohoto fyziologického procesu odrušila negativní dopady na životní prostředí a lidské zdraví. V rozvojových zemích by takové šikovné toalety s houbovým myceliem mohly pohánět výkonnější zemědělství.Bez vody, která je vzácná. S hnojivem, které bude jakostní a přitom bezpečné.Jak říká Dahmen: „Je pravděpodobně načase přehodnotit některé z našich představ, a to, abychom k exkrementům nepřistupovali jako k odpadu, ale jako ke zdroji živin, který je cenný a může přispět k rozvoji místních ekosystémů. V odpadních vodách je skryta spousta užitečného materiálu a my ho dokážeme takřka u zdroje znovu získat, a dodat mu novou hodnotu.“Zdroj: ČeskéStavby.cz, biogenicarch.ca, livinglabs.ubc.ca, news.ubc.ca
