Zahradničení, tedy vlastně zahrádkaření, je českým fenoménem, stejně jako jiné záliby spojené s přírodou (houbaření, rybaření, myslivost, …). Nesmrtelné nápisy „ZAHRÁDKÁŘI KERSKU“ z Hrabalovy novely a nenasytný řezník válející se na okraji jahodového záhonu a labužnicky ochutnávající jahody při pletí, jsou jen drobným, ale nesmrtelným důkazem. Co Čech – to zahrádkář, muzikanti ustoupili stranou.Zahrádkaření v českém podání ovšem není jen o pěstování ovoce, zeleniny a okrasných chloub našich zahrádek, ale také o doladění vnějšího vzhledu domu a o vyšperkování pozemku. Nádherně střižené a v dubnu rozkvétající ovocné stromy, lákající včely, jsou pak již jen důsledkem láskyplné péče o zahradu. Ti nejbláznivější ze zahrádkářů dokonce kropí rozkvetlé stromy a keře na večer ledovou vodou, pokud hrozí noční a ranní mrazíky. A skutečně jde o jedinou možnou ochranu, jinak s náhlým mrazem v tu nejnevhodnější dobu neuděláme zhola nic. Pomalu se ale vytrácí moudra a zkušenosti našich předků a pak se stává, že jsou zahradnictví obtěžována třeba žádostmi o sazenice hadovek již od začátku dubna, že se teprve od půlky do konce dubna vyprodává štěpařský vosk a podobně. I mičurinství si získalo v českém zahrádkaření své místo, stejně jako předhánění se svými výpěstky a pěstebními postupy, mnohdy zcela absurdními. Navíc jsou tradiční, staletími vyzkoušená řešení, stále funkční, mnohdy ale nevyužívaná. O spotřebě hnojiv a jiné chemie nemluvě. Nevěřte tomu, kdo nadává na zemědělce, že přehnojují pole. Bývávalo, o to přehnojenější jsou však české zahrádky.Proč vytápěný skleník, když lze důsledně založit pařeniště, ovšem zabere to čas a mnoho potu, proč utrácet spousty peněz za sazenice, když si je můžeme sami rychlit a podobně? Například nakladačky vyseté do pařeniště již v půlce dubna, vyklíčí do několika dní a „podlahové topení“ v podobě 30 až 40 cm silné vrstvy našlapaného koňského hnoje pod zeminou zajistí, že na teplo náročné rostliny okurek jsou jako v bavlnce i za chladných nocí a rán. Ale vraťme se k výběru zahrady a předpokládejme, že teprve začínáme, že jsme v oboru novicové. V první řadě si pořádně spočítáme, kolik peněz máme k dispozici a zda jsme ochotni jít do úvěru a jak vysokého. Přitom je zároveň třeba zjistit ceny zahrad v dané lokalitě. Něco jiného je samozřejmě, pokud kupujeme chalupu či dům, nebo stavíme dům nový. Na pozemku okolo něj prostě nějaká ta zahrada být musí. Jen největší zoufalci plochu vydláždí či vybetonují a pak se nemají v létě kde osvěžit. Na takovém pozemku je možné leda tak grilovat, sedět a konzumovat, případně vybudovat bazén a provozovat různé sporty. Jde ale jen o pozemek, plochu, nikoli zahradu. Přitom alespoň kousek zahrádky, byť na malé ploše, se stane kouzelným místem k odpočinku a osvěží svou zelení, květy, ale i stínem. A nějaká ta péče? Alespoň si budeme zahrady vážit a přiblížíme se přírodě.Při výběru zahrady zohledňujeme rozměry plochy. Někdo dosáhne dokonce na „park,“ ale pak je též třeba počítat s péčí o něj. Velikost plochy zahrady je prostě klíčová. Čím méně času chceme v zahradě trávit, tím menší plochu potřebujeme, čemuž odpovídají i nároky na péči o zahradu. Především menší zahrádky bývají hlavně zdobné, na užitkové záhony zde nebývá mnoho místa. Volíme zde hlavně jemnější prvky, dřeviny menšího vzrůstu, zakládáme skalku, i terasu s pergolou uděláme menší, zahrádka prostě bude taková „kapesní.“ Důležitá je také orientace zahrady vůči světovým stranám, případná existence mrazových kotlin, svažitost, zdroje vody a stávající výsadba a stavby v zahradě.Zajímat by nás též měla kvalita půdy – na rumiště prostě musíme navézt novou zeminy. Také jsou důležité zahrady sousedící a péče o ně. Mít v těsném sousedství pleveliště, navíc s invazivními druhy, vůbec není výhrou. Čímž se dostáváme k poslednímu kritériu výběru – sousedé. Problematický soused vám může pobyt v zahradě nejen znepříjemnit, ale dokonce dovede i „zničit“ její tržní cenu, srazit až k nule. O to víc, jde-li o důchodce, který tráví ve své zahradě většinu času a „ohlídá si“ i návštěvy realitního makléře s potenciálními kupci. V takovém případě není od věci zauvažovat, zda vlastně nechce zahradu pouze co nejvýhodněji získat a tu svou tak za pár korun rozšířit. Určitě je vždy lepší vyhnout se občansko právním sporům. Založit novou zahradu si můžeme sami, ale také ji můžeme vložit do rukou odborníků. Návrhy a realizace zahrad se u nás již konečně staly prestižním, uznávaným oborem. Vy se pak stanete účastníkem procesu, spolunávrhářem, spolutvůrcem, který získá od zkušeného zahradníka mnoho cenných poznatků.Realizační firmu je nelepší vybírat podle referencí, čili doby působení, vzhledu realizovaných zahrad a spokojenosti klientů. Dobrý zahradník vám poradí ohledně nároků rostlin na péči, důmyslně rozmístí jednotlivé prvky zahrady, naplánuje výsadbu, včetně toho, kdy co pokvete a jaké barvy, tvary a vůně vás během roku v zahradě překvapí. Nezapomene ani na vodní prvky, stín a relaxaci a na ty nejmenší, aby si měli kde hrát. Zohlední vaši osobnost, čas, chuť do práce v zahradě, ale i bezpečí a soukromí a také potřebné technologie. A nakonec pro ty nejnáročnější je zde i služba péče o založenou zahradu. Na co jsme ještě zapomněli? Na zvířata! Při volbě zahrady bychom též měli zohlednit, jaká zvířata chováme či chceme chovat. Někdo si postačí s krmítkem, pítkem a ptačími budkami, jiný se chce pustit do chovu včel, někdo touží po velké voliéře, někdo chová psy, jiný kočky. Někdo touží po několika ovcích nebo třeba koze, jiný si chce splnit svůj životní sen a pořídit koně. I němé tváře, které v zahradě budou žít, či ji s námi navštěvovat, ovlivní výběr zahrady, její typ a dispozice.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
