Japonsko by neznalé našince mohlo zaskočit řadou nepřekročitelných legislativních omezení, které se týkají stavební praxe. Půda je tu totiž vzácnou komoditou, a tak je zakázáno zastavovat zemědělsky zhodnotitelné pozemky trvalými stavbami. Vlastně, ani ty dočasné stavby nemohou vznikat na zemědělských pozemcích, které nejsou napojeny na dopravní komunikaci. Co to znamená v praxi? Že si třeba skleník nemůžete vytvořit tam, kde zrovna chcete, pokud to neodpovídá regulím a záznamům v pozemkové mapě. Tato lokální kuriozita z ostrovů Země vycházejícího Slunce je současně vysvětlením celého stavebního projektu, obydlí, které můžeme pro jeho neobvyklou skladbu popsat jako „tři v jednom“. Alternativně vypadající novostavba v prefektuře Aichi totiž stojí na trojité hranici. Mezi zemědělskou půdou připojenou komunikací, půdou cestou nepřipojenou a pozemkem vyhrazeným k rezidenční zástavbě. To je mimochodem důvod, proč byla pořizovací cena tak nízká. Nikdo o toto místo (navíc s výhledem na nedaleký hřbitov na protější stráni) nestál. Přesto měl současný majitel pozemku na trojité hranici svůj sen, ze kterého nehodlal slevit. Byl náruživým pěstitelem tropických rostlin, jejich prodejem si vydělával na živobytí. A chtěl, aby jeho koníček/zaměstnání splývalo s místem, které si vybral pro život celé rodiny. Jenže znovu, musel své bydlení rozvrhnout tak, aby se skleníky nacházely a zahrady jen tam, kde se podle zákonů nacházet mohou. Proto se pod zdánlivě jednotnou a nedělenou střechou této domácnosti nachází vlastně tři objekty, naprosto respektující místní hranice. Ona v terénu neviditelná hranice se pak stala vůdčím motivem celé stavby, která příslušně staví obytnou část na příhodný cíp parcely, teplo z domácnosti pak zužitkovává skleníkem, který už stojí „za čárou“, a zrovna tak se ke stavbě domu přimyká i venkovní farma s tropickými rostlinami, na zemědělské komunikací nepřipojené půdě. Výsledkem přesto působí kompaktním a elegantním dojmem. Příjemného rodinného domu s rozlohou 167 metrů čtverečních, který plně pokrývá požadavky svých obyvatel. A nádavkem k tomu přidává radost z exotické krásy tropických rostlin, které vyplňují část fasády. To díky předsunuté pergole a skleníkům, které uzavřený objem domu rozšiřují o zelené předpolí. Stejně úsporně, jako si majitel počínal při pořízení pozemku, konal během stavby. Upřednostnil materiály, které jsou plně funkční, ale nenáročné. Na pořízení i údržbu. Oplechování fasády pozinkovaným plechem tedy nepatří k nejvzhlednějším, ale nevadí to. Druhou, vnější kůží celého domu, je totiž vegetace. Podobné je to i s přiznanými výstupy klimatizace (vyhřívají skleník). K tomu jednoduché základy, rámová konstrukce pravidelné stavby, vyspádovaná střecha, sloužící současně jako vodosběrný zařízení. Nic komplikovaného, ale zato plně funkční tak, aby se to zúročilo během provozu tropické farmy. Pro interiér to už tak úplně neplatí, a prostor tu dostal tradiční východní minimalismus, účelnost. Dřevěné podlahy ladí se stropem, z nějž vystupují masivní trámy konstrukce. Zbytek místností je veden v neutrální bílé barvě, aby se posílil efekt světla. Mírná zšeřelost není problémem, protože přes den tráví obyvatelé většinu času „venku“, a slunce i svěží zeleně si užijí do sytosti. Jejich život a práce jsou plně spjaty s domem, který je skleníkem.Materiály: 1-1 ArchitectsFoto-kredit: 1-1 Architects
